Historie:

Musíme zavítat až do 17.století do Nového Skotska (nedílné součásti Kanady), kdy vznikl záměr předků vytvořit tohoto obdivuhodného pejska. Již ve spise kolonizátora Nicholase Denise najdeme nejstarší dochované záznamy o malých rudých psech, používaných k lákacím hrám. Tradiční verze jejich vzniku je taková, že James Allen dostal játrově zbarveného retrievra s rovnou srstí v roce 1860. Ten byl dále křížen s krátkosrstým retrívrem, podobným labradorovi - to byl pravděpodobně menší St.Johnův vodní pes (nyní již neexistující pes, který však stojí v pozadí vzniku labradorů, Chesapeaků a novofundlanďanů). Potomci z tohoto křížení byli dále kříženi s hnědými kokršpaněly a také irskými setry pro krásnou rudou (až mahagonovou) barvu. Také se spekuluje o možném křížení se zlatými retrívry a Chesapeaky, rovněž také koliemi nebo šeltiemi - což se projevuje jejich více vyvinutým hlídacím pudem oproti ostatním retrívrům. Díky úsilí Cyrila Colwella byl chov uznán kanadským Kennel klubem v roce 1945 a plemeno bylo pokřtěno Nova Scotia Duck Tolling Retriever. V průběhu 50. a 60. let Eldon a Avery Nickersonovi pokračovali v chovu tollerů a rozhodli se k produkci co nejlepších loveckých psů. Postupně se toto plemeno dostalo ze zámoří i do Evropy, kde bylo jako samostatné plemeno uznáno FCI až v roce 1981. Zatím nejrozšířenější chov tollerů je ve Švédsku a Dánsku. Postupně se šířil do Norska, Finska, Belgie a Německa. Od roku 1996 a 19