Často se setkávám s různými reakcemi na to, že beru naši fundlandku ke koním a dokonce i na několikakilometrové vyjížďky. Někdo si dokonce myslí že fundlák nemůže zvládnout tempo koně, popřípadě že chudáček fundláček je týraný, když ho takto honím. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla napsat pár řádků o Ronečce a její posedlosti výlety ke koním, a zároveň vyvrátit některým lidem známým i neznámým povědomí o fundláku jako o těžkopádném, neobratném, pomalém a líném stvoření.

Jak to vše začalo?

Asi před půl rokem jsem začala přemýšlet o tom, že bych mohla brát Ronečku s sebou ke koním. Spousta lidí od koní vlastní psa (nejčastěji labradora apod.) a brává je s sebou na vyjížďky. Tak proč nevzít i Ronečku? Nejdříve jsem řešila otázky typu slepičky, kočičky, pávi, ovečky, v lese srnečky, které Ronečka měla tendence "lovit". Další obavou byla možnost, že by se Rona mohla připlést koním pod nohy a mohlo by se jí něco stát. Jednoho dne jsem se rozhodla že ji zkusím vzít s sebou. Během 2 dnů rychle pochopila, že zvířátka se nehoní a po tom, co vběhla koním do výběhu a oni po ní kopali, zjistila i to, že do výběhů se neleze. A tak mohla běhat u koní na volno a moc ji to bavilo.

Pak se ale naskytla další otázka: "Co se psem, když pojedu s koněm ven?" Jelikož je na mně závislá, nepřipadalo v úvahu ji někam zavřít. Nejspíš by z toho udělala kůlničku na dříví a ještě by se zbytečně stresovala. Když můžou běhat ostatní psi s koňmi, tak proč ne fundlák? Kdysi jsem v časopise Jezdectví četla článek o tom, jak naučit psa chodit s koníkem ven. Jenže já jsem nevěděla, zda tento článek mám ještě vůbec doma, a také podle daného postupu bych musela věnovat asi měsíc výcviku - a já jsem chtěla jet ven hned. Takže jsem nasedlala kobylku, vyhoupla se do sedla a čekala, co Ronča na to. Nejprve se dožadovala, ať ji vezmu nahoru za sebou, ale pak když jsme vyrazili, šla už spokojeně u koně.

Srnky venku prostě ignoruje, dává si záležet na tom, abychom jí s koníkem nikam neujeli. Jen kobylka se musela smířit s tím, že občas někde něco zašustí, proběhne, běží vedle ní a občas jí vrazí do nohou, to když Ronečka neubrzdí svoje letící tělo. Postupně jsme přidávali na kilometrech a tempu. Dnes se mnou a koníkem feňule absolvuje několikakilometrové vyjížďky v kroku, klusu i cvalu, když někdy najdeme šikovný spadlý strom, rádi si ho skočíme.

S kobylkou Scherron si na sebe rychle zvykly a dokonce i s valáškem Cirilem, který jí strašně rád žužlá kožich, jsou kamarádi. Jen jí pořád nemůžu vysvětlit, že nemůže koníkům prolézat pod bříškem a kolem nohou, na to časem bude muset přijít sama, stejně jako po tom, co ji jedna nevrlá kobylka vytahala za kožich, přišla na to, že koňské zuby můžou být také nepříjemné.

Jediné negativum, které jsem za dobu, co beru Ronečku ke koním postřehla, je, že když řeknu "Rony, jedeme ke koním", tak musíme ihned vyrazit, protože se z ní v tu chvíli stane poblázněný, natěšený hafan! Po příjezdu ke koním se z domácího kliďase stává "hyperaktiv", který po mě radostí skáče, tahá za rukávy, ať už honem jdeme lítat (to při běžné procházce nikdy nedělá), až konečně sednu na koníka a vyrazíme.

Takže na otázku, zda je fundlák vhodný ke koním, odpovídám URČITĚ, pokud ho to baví a také za předpokladu, že se zátěž přizpůsobí kondici a věku psa. Jen si pak víc máknete při vyčesávání různých věciček, ve kterých se vyrochňá - jako je bláto, piliny, seno, sláma, na vyjížďce nabere ještě pár kudlibabek a lepavek, občas se k nám venku připojí i úplně cizí pes... Ale co by člověk neudělal pro šťastný výraz svého hafana, a u Ronečky vím, že výlety ke koním zbožňuje asi o 100% víc než obyčejné procházky.

Informace a fotografie poskytla CHS od Starého pivováru