Prvním naším krokem bylo seznámení se s úředníky, kteří přišli dohlížet na celou akci. S panem starostou Jarošova nad Nežárkou, vedoucím odboru životního prostředí, vedoucím KVS a paní veterinářkou z KVS nás seznámila paní Čechová, která jak jsme se dověděli přímo od těchto úředníků, měla jako jediná celou akci oficiálně na starost a zároveň byla pověřenou osobou jak Jarošovem, tak Jindřichovým Hradcem ke komunikaci s paní množitelkou B. Také společně s KVS prováděla evidenci, identifikaci a předávání psů v množírně.

Bohužel (nebo naštěstí?) byla paní B. den před plánovaným odvozem psů údajně napadena a část psů jí byla zcizena, čili se na místě nenacházelo 90 avizovaných psů, ale něco okolo 40.

Prošli jsme prostory množírny a chvílemi nám bylo špatně, chvílemi smutno. Pohled na psy v "kotcích" s různými kožními problémy, očními záněty a pohybovými obtížemi byl skutečně žalostný.

Část psů byla kupodivu v relativně dobré výživové kondici, což konstatoval i pan veterinář, kterého si přivezly i T. T. Bohužel se jednalo o psy v reproduktivním věku, psi staří, a tudíž k chovu nepoužitelní, byli většinou velmi vyhublí. Pan doktor byl vybaven i "foukačkou" pro případ, že by některý pes byl nezvladatelný. Naštěstí nemuselo být použito žádného takového prostředku, pejskům stačilo nabídnout piškotek a rázem bylo po odmlouvání. Často stačilo pouze použít laskavou intonaci hlasu a podrbání. Pejsci byli očividně překvapeni, kam jdou, a bylo na nich vidět, že se opravdu velkou dobu nedostali mimo prostor množírny a tak někdy museli být vzati do náruče a odneseni do vozů. Na některých pejscích bylo vidět, jak moc si užívají lidský kontakt a někteří se přitiskli a oblizovali svého nosiče.

Jako nezávislé pozorovatele nás překvapilo, že ač byla údajně zajištěna místa pro všechna zvířata, chvílemi to vypadalo, že i při menším počtu psů, než bylo původně hlášeno, nebudou kam umístit. Nakonec byli skutečně všichni pejsci odvezeni, a to i ti, o které nebyl zájem.

Během akce přijela i paní, která před třemi roky projevila zájem o pejska z "chovu" paní B. Ta jí ho odmítla prodat. Zděšení, jaké vyvolal pohled na "jejího" psa bylo takové, že ač má již dva psy, rozhodla si tohoto nešťastníka vzít do přímé péče. Slíbila nám, že napíše o sžívání s Archiem, a tak se na její psaní těšíme.

Chceme poděkovat všem, kteří se na celé akci podíleli a především novým majitelům, kteří nejen, že si berou nešťastná zvířata a zachrání je tak od utrpení, ale také budou mít velké výdaje s veterinární péčí a jejich socializací.

Také útulky, které se aktivně účastnily a jely pro psy opravdu z velké dálky, je třeba pochválit. Mezi ně patřily z útulku v Chebu ( především paní Marie Lokingová, která s Lucií Koppovou - dobrovolnou spolupracovnicí útulku - neváhala absolvovat osmihodinovou cestu), dobrovolnice Libuše Kotková z Liptaně u Bruntálu (která dlouhodobě pomáhá zvířatům v nouzi). Ti se domluvili na pomoc zvířatům přímo s paní Čechovou. I útulek Lukavice, který byl zajištěn T.T.. Dále mnoho soukromých osob, kteří si adoptovali psy do přímé péče.

Dále chceme poděkovat paní Ivance Přibylové z Vonoklas u Prahy, která přivezla krmení a další potřeby pro psy, které byly rozděleny mezi útulky, jež psy odvážely.

Bohužel, někteří pejsci zřejmě nepřežijí svá onemocnění a tak němou výčitkou nám všem je pohled do slepých očí pejska, který péči množitelky skutečně nepřežije...

Otázkou je, jak dlouho bude množírna prázdná, protože pokud bude poptávka, bude i nabídka... Proto apelujeme na všechny, kteří uvažují o pořízení psa: NEKUPUJTE psy bez PP a z tzv. množíren. Zde je zářný případ toho, v jakých podmínkách "mašiny na peníze" mohou žít. K ničemu ani nevede tzv. vykupování psů ze soucitu z podobných podmínek, neboť množitel si za takové peníze za zničeného psa koupí okamžitě dalšího v produktivním věku. A bohužel ve svém jednání dále pokračuje!

Dokud nebudou zákony, které by zakázaly takové chovy a týrání zvířat s tím spojené nesmíme být vůči těmto problémům slepí a hluší!!!

A to jak "obyčejní"lidé, tak úředníci...

Cibela o. s. bude i nadále provádět kontrolu místa a bude i nadále konat kroky k vydání zákazu chovu zvířat paní B. Musíme zcela upřímně říci, že ač medializace zkrátila dobu utrpení stávajících pejsků, moc celkovému vyřešení problému nenapomohla. Neboť někteří úředníci mají pocit, že problém je vyřešen. My ovšem víme, že tomu tak není, a ve spolupráci s panem starostou Jarošova nad Nežárkou, paní veterinářkou z KVS, paní z jindřichohradecké ligy na ochranu zvířat a dalšími se budeme snažit, aby se nejenom nemohla situace opakovat, ale případně aby paní B. nesla plnou trestní odpovědnost za své chování.