Každý zájemce o pořízení si jakéhokoli psa by si měl dobře uvědomit několik zásad. Přítomnost psa život každé rodiny emocionálně velmi obohatí a může být velikým přínosem - milým společníkem i pomocníkem při výchově dětí. Musíme si však uvědomit, že je to také velký závazek a zodpovědnost. Pes bude vyžadovat naši péči, čas, někdy i trochu odříkání, nemalé finance. Za to se nám ale mnohonásobně odmění spoustou krásných zážitků a radostí. Musíme si uvědomit, že je to závazek na 10 - 15 let. Obecně bychom měli plemeno vybírat nejen podle exteriéru (jak se nám líbí či vyhovuje), ale nezapomenout také na jeho povahu. Každé plemeno bylo vyšlechtěno k určitým účelům a tomu odpovídají právě jeho vrozené povahové rysy. Teriér - byť malý a roztomilý - vždy zůstane temperamentním teriérem, lovecké plemeno v sobě nezapře lásku k volnému pohybu a přírodě a lovecké instinkty, chrt bude vyžadovat spoustu volného pohybu.

Pekinéz je společenské plemeno vyšlechtěné právě proto, aby dělalo radost a společnost svému pánovi. Při správném kontaktu svého majitele bezmezně miluje a je mu velmi oddaný, k cizím bývá spíše rezervovaný. Rád zůstane vždy trochu nezávislý, při správném přístupu se dá ale velmi dobře vychovat. Není to však plemeno určené k razantnějšímu výcviku. Při jeho výchově se musíme vyvarovat chyb - musíme pamatovat na to, že je to pes velmi hrdý a ješitný - a využít toho. Nešetříme chválou a dáváme si velký pozor na trest! - zcela postačí důrazné okřiknutí, maximálně plácnutí složenými novinami (ale to jen v krajním případě!!). Nikdy netrestáme psa rukou! Mohl by se naučit po ní chňapat a napadat. Ruka slouží k hlazení a pomoci. Při jeho výchově musíme být důslední a vždy dát jemně, ale nekompromisně najevo, kdo je "ve smečce = rodině" pánem. Vychovávat musíme srdcem - pak z našeho pekinéze vyroste jedinec s úžasnou osobností, který nám bude dělat výborného společníka a se kterým zažijeme spoustu radostí. Při dobré péči se dožívá vysokého věku 13 - 16 let, výjimečně i více.

Pekinéz patří k malým plemenům psů. Jeho hmotnost v dospělosti se pohybuje kolem 5 kg, kohoutková výška kolem 20 cm. Je to tedy ideální plemeno i do malého městského bytu, lze s ním jednoduše cestovat, můžeme ho vzít všude s sebou, nebude obtěžovat nebo překážet. Do jeho krmení nebudeme muset investovat vysoké finanční částky, přestože budeme krmit kvalitně. Nebude po nás vyžadovat dlouhé hodiny strávené volným pohybem venku. Postačí mu pravidelné nedlouhé denní procházky, ale samozřejmě je šťastný může-li se vyřádit na volném prostoru nebo vezmeme-li ho s sebou do přírody (naši psi s námi byli v lese na houbách, někteří rádi plavou v písáku). Pokud je přivyklý a trénovaný zvládne i úměrně delší procházku v příznivém počasí (není-li horko) hravě (moje první fena ušla v pohodě několik kilometrů, zvládla cviky základní poslušnosti - jen je třeba se psu více věnovat a mít štěstí na správné štěně). Volný pohyb také miluje a potřebuje. Divili bychom se, jakou rychlostí jeho krátké nožičky dokáží "upalovat". Může-li část času strávit pohybem po vlastní zahradě, je to samozřejmě ideální. Není to ale plemeno, které bychom mohli trvale ubytovat venku. Životně důležitý je pro něj kontakt s jeho majitelem. Potřebuje hodně lásky, ale dokáže ji mnohonásobně vrátit! Pekinéz je v dospělosti velmi klidný a vyrovnaný, zbytečně doma neruší neustálým nervózním pobíháním. Nepatří mezi uštěkaná plemena, návštěvu nebo vetřelce ve svém teritoriu (zahradě, bytě) ale ohlásí spolehlivě (to se někdy hodí, neslyšíme-li zrovna zvonek). Nezničí nám nábytek okusováním, zůstane-li doma sám, zabaví ho různé hračky (pískací, plyšáci, míčky, hračky z buvolí kůže). Je velmi srdnatý a dokáže se sebevražedně postavit i několikanásobně většímu a silnějšímu soupeři, šarvátky ale zbytečné nevyhledává, na to je příliš hrdý..

Pekinéz je plemeno s bohatou srstí. Jeho úprava při pravidelné péči, ale není tak náročná, jak by se mohlo zdát. Náročnější na úpravu je ve štěněčím věku, kdy je ještě velmi jemná a zvláště na některých partiích při nedokonalé péči může nepříjemně zplstit. U dospělého pekinéze má srst pak již jinou strukturu - je rovná a pevná, s bohatou podsadou, ne tak jemná jako u jiných dlouhosrstých plemen, k jeho úpravě tedy postačí několik minut kartáčování zhruba 1x - 2x týdně - a ty si dokážeme vždy najít, třeba večer při sledování televize. Musíme jen dohlédnout na to, aby se srst na citlivých partiích - za ušima, na zadních nohách a za předními končetinami nezaplstila - zvláště v období línání. Budeme-li chtít o srst pečovat denně (nebo téměř denně), samozřejmě to bude znát - bude pak delší a krásnější, což je důležité zvláště u výstavních jedinců, záleží jen na nás kolik času budeme chtít obětovat, psovi je tento úkon příjemný a u dobrého chovatele je na něj již od útlého věku přivyklý. Krásná a pěstěná srst je největší ozdobou pekinéze a chloubou jeho majitele, ale skutečně to není zase tak náročné. Srst pekinéze se koupe jen zcela výjimečně (tím samozřejmě nemyslím osprchování spodní části těla po procházce v nepříznivém počasí, ale celkové vykoupání za použití šamponu). Při pravidelném kartáčování to jeho srst nevyžaduje a zůstává čistá, naopak časté koupání může velmi uškodit její struktuře. Srst se nestříhá, chrání psa nejen v chladu, ale také před horkem - izoluje.

Pekinéz je krátkolebé plemeno, takže na to samozřejmě musíme myslet stejně jako u jiných takových plemen v horkých dnech. Musíme se chovat rozumně a nenutit ho k dlouhým procházkám, je-li venku kolem 30¨C, počkáme, až se navečer ochladí. Nejpříjemnější také nebude společná dovolená u jižního moře v červenci a pozor si musíme dát především v autě, je-li horko. (Při takovém cestování se výborně osvědčují chladicí vložky zabalené do ručníku a umístěné v přepravce. Pes sám pozná, že je mu to příjemné, a my máme po problému.) Pokud by náhodou přece jen došlo k nepříjemné příhodě a nám se zdálo, že náš pes ztíženě dýchá nebo - v krajním případě - mění barvu, okamžitě ho musíme jakkoli rychle zchladit (např. namočením do chladné vody) - ale to jsou skutečně krajní příhody a většina majitelů, bude-li se chovat rozumně, se s nimi nikdy nesetká.