Pes v rodině - to je téma, které řeší spousta rodičů. Naskýtá se spousta otázek: K jak velkému dítěti? Jaké plemeno? Zvládneme dítě i psa? A zvládneme dítě vychovat tak, aby pes netrpěl jeho "pozorností"? Jak dítě připravit na příchod psa do domácnosti?

I o tom píše autorka knihy Canisterapie, zkušená kynoložka MUDr. Lenka Galajdová, která je profesí lékařka a je členkou Britské královské lékařské společnosti.

Právě z této knihy pochází následující text:

Tuto část bych chtěla zvlášť podrobně rozebrat, protože se jedná o naprosto nejčastější a nejběžnější formu canisterapie.

Pes a zdravé dítě

To je jasné, že? Samozřejmě ano…

I když tak docela ne. Pes není univerzální zázrak… žádný vševěd a všemohoucí léčitel. A už vůbec ne hračka pro děti. S dětmi opatrně…

To nemyslíte vážně…

Úplně vážně… Pes patří do rodiny, která je na něj připravená, kde rodiče psy znají a umějí s nimi zacházet, umějí je vychovat. Patří do rodiny, kde rodiče jsou soudní a vidí své děti takové, jaké opravdu jsou, aby se pes nestal trápeným bezprávným otloukánkem. Velmi také záleží na věku dítěte, časových možnostech rodičů a ochotě obětovat výchově psa i dítěte dostatek času. 

Pokud chce rodič psa pro dítě, protože na ně nemá dost času, spláčou za čas všichni… rodič, dítě i pes. Pes má být obohacením sociálního a citového života dítěte, ne náhražkou za rodičovskou pozornost. Naopak, zpočátku pes kus té pozornosti ještě sám spotřebuje, protože musí být také vychováván, stejně jako děti.

Tak to vezmeme popořadě. Může být pes pro dítě nebezpečný?

Za jistých okolností samozřejmě ano a je jedno, je-li to pitbul nebo pudl, doga nebo jorkšír… Má-li být soužití dítěte se psem úspěšné, musí mít dítě vštípeno pozitivní chování ke zvířatům. Musí být naučené, že zvíře má právo na nerušený odpočinek a spánek, na nerušenou dobu jídla, a chce-li si hrát se zvířetem, musí ho přilákat ke hře, ne nutit, nesmí se mu vnucovat. Pes není otrok, ale svéprávný živý tvor, který by měl být považován za člena rodiny.

A v čem vidíte největší nebezpečí?

V rodičích. Nechají-li potomka, ať si se psem zachází, jak se mu zlíbí – od toho mu ho přece pořídili –, pak nesou naprostou zodpovědnost za téměř nevyhnutelný pozdější útok psa na dítě. Objasním vám to, a předem upozorňuji, že teď mluvím pouze o problémových situacích.

Batole je tvor zvídaný a dělá si ze psa pokusného králíka… šup prstíčky do očí, do nosu, do oušek, zatahá za ocásek… Zatnout prstíčky tuhle a tamhle, schválně, jestli ho to také bolí… Pokud štěně zívá, strčí mu prstíčky do tlamičky… A taková pastelka zaražená dětskou pěstičkou do ucha končívá pokousáním dítěte a naprosto zbytečným utracením psa.

   Předškolák už zkouší psa ovládnout… on sám musí neustále jenom poslouchat, všichni vládnou jemu, a on nikomu. A najednou je tu pes… Pokud dítě není od rodičů naučené, co smí a co ne, nezná chování psů a nepozná reakci, že se to psovi už ani trochu nelíbí, nebo psa prostě nerespektuje, máme malér na obzoru…

   Někteří školáci bývají vystaveni stresu a šikaně a i tady se to často promítá do chování ke psovi. (Teď úmyslně pomíjím vnímavé duše, které se pejskovi raději vypláčou do kožichu, než aby si na něm vylily vztek a ponížení, a duši by za něj daly – to jsou děti ze skutečných pejskařských rodin.)

U starších dětí, kde najednou přibude pes, ať už na dětské přání, či z vůle rodičů, se často děti zabývají spíše kamarády, zájem se od psa časem odkloní, děti se věnují povinnostem, prvním láskám a pes je doma sám…

Pro srovnání: Pejskařské dítě či dospívající vybírá své lásky nejčastěji z řad pejskařů a chodí se psy na procházky společně, učí se venku na louce místo doma na židli, psa má za rovného kamaráda a ochránce, věří mu a spoléhá se na něj. Je-li nový partner nepejskař, svým nadšením z něj pejskaře udělá… Chodí se psem na vandr, na soutěže, plavat… všechno společně.

Shrňme, proč by pes mohl dítě napadnout…

• Pes nemá ruce, aby dítě odstrčil.
• Pes neumí říci, že mu je špatně, že ho bolí ucho, žaludek apod. A dítě to na něm nepozná, nebo to nerespektuje.
• Pes se snaží uprchnout před dotírajícím dítětem, nemá už kam dál zalézt, je vytažen i zpod postele – a brání se.
• Nemá ruce, použije zuby. Nic jiného použít ani nemůže.
• Nezná lidskou řeč a neumí to rodičům dítěte vysvětlit.
• Dítě se v alibismu uchýlí ke lži.
• Pes je zbit, dostane nálepku „nebezpečného“ a jde z domu.

Jiná situace: Výrostek šikanuje psa, léčí si na něm komplexy ze školy či kvůli kamarádům, za každou hloupost psa potrestá a nerespektuje smířlivá gesta, gesta nepochopení úkolu, stejně jako varovná gesta, protože je nezná, ani se o ně nikdy nezajímal. A pak to také nedobře končí. Kdo si koupí koně, musí o něm něco vědět a učit se jezdit. Kdo si koupí psa, musí o něm také něco vědět a musí se učit ho znát. Na získání auta potřebujete řidičský průkaz. Na získání psa jenom peníze. Bohužel.

A může pes ublížit nerad?

Jistě… pes je zvíře se silnější kůží než člověk (nemyslím křehká plemena), je jaksi od přírody zařízen na doteky zubů, a ožene-li se třeba ve hře otevřenou tlamou, způsobí holému dítěti zranění kůže. To ovšem není žádné pokousání, ale úhoz a kožní poranění.

Jiný příklad – batole bez dozoru rodičů překročí psem vymezené bezpečné území a pes ho chce odnést do bezpečí – velký pes popadne dítě za hlavu jako štěně a nese ho pryč… Dítě to nezná, začne se zmítat, ječet, poraní si kůži na hlavě a obIičeji o zuby a nezodpovědný naivní rodič hystericky označí psa za zabijáka, pes putuje okamžitě do útulku jako nebezpečný a jeho další osud je zpečetěn.

A nemyslíte, že tímhle lidi od pořízení psa odradíte?

Není účelem této knihy podnítit masové pořizování psů do rodin. Já mám psy opravdu ráda a nepřála bych žádnému, aby se dostal do rodiny, kde na něj nejsou připraveni. V současné době mám doma fl anderského bouviera a středoasijského pastevce – skvělí psi, nedám na ně dopustit, ale v rukou dítěte by to byla katastrofa. Asi jako kdybyste posadila samotné dítě na hřbet koně nebo za volant formule 1. Rodič musí přesně vědět, co dělá, jakého psa kupuje, musí ho chtít on sám pro sebe a TAKÉ pro děti, a ty pak důsledně vychovávat a učit je se psem (koněm, autem) zacházet. Stojí to spoustu času, ale tomu, kdo to dělá rád, to ani nepřijde…

Kdo si bere psa, musí myslet na to, že pes je živý tvor, a pokud to není schopen respektovat, ať si ho prosím… prosím… nekupuje…

Pejsek čůrá, kaká, chodí na procházky, chce si hrát, musí k veterináři na očkování, odčervení, musí se odblešit, občas je nemocný, musí se učit rozumět lidské řeči a gestům, musí si vštípit, co se smí a co už ne… a také potřebuje lásku a pochopení. Pes je jako další dítě do rodiny. A tak je třeba na něj pohlížet.

Pes není hračka. Ani bodyguard. Ani otrok. Pes je kamarád, který vás nedá. Přítel, který se na vás pokaždé těší a má vás rád. Je to vaše dítě i pomocník. Je to váš výtvor a vy jste za něj plně zodpovědní.

A napadne-li pes dítě, je to vina rodičů. Pouze rodičů. Nikoho jiného.

Co tedy může pes dítěti dát?

Myslíte dobře vedenému dítěti, které má pozitivní zájem o zvířata…

Může mu dát velmi mnoho… doplňuje a rozšiřuje (ne nahrazuje!) péči rodičů, otevírá mu nový svět, svět komunikace beze slov, svět intuice a nezištné lásky, soudržnosti, rovnosti…

Nikdy nevyzradí svěřená tajemství, nikdy se neposmívá, nekritizuje, nepřipomíná staré prohřešky, pokaždé rád odpustí a začíná nanovo, vždy čeká s veselým výrazem, připravený skotačit nebo utěšit… nebo jen tiše posedět…

Víte, je mnoho vtipů na téma, proč je pes lepší než manželka a proč je pes lepší než manžel… Poskytují nádherný soupis báječných psích vlastností a lidských nešvarů a současně vypovídají o soužití těchto dvou tak odlišných živočišných druhů – homo sapiens sapiens a canis lupus familiaris. O domáckém, přátelském soužití obou. Ty kouzelné vtipy vypovídají o psovi jako skutečném členu rodiny, a to je na nich krásné. A já jen tak pro osvěžení přikládám „trénink na štěně“:

Trénink předtím, než si pořídíte štěně

• Vylij studenou vodu na koberec a proběhni se tudy bosky a potmě.
• Hned po probuzení se postav do deště (zůstaň tam, dokud se nerozední) a usilovně opakuj „Hodný pejsek, čůrej, pospěš si, dělej.“
• Vyválej své nejlepší oblečení v psích chlupech. Pro světlé oblečení použij tmavé chlupy, pro tmavé oblečení zase světlé. Kromě toho nech pár chlupů (na barvě nezáleží) zaplavat zahřívací kolo v ranní kávě.
• Hraj si s mokrým oslizlým tenisákem, nech si ho párkrát sklouznout po obličeji.
• Sprintuj v ponožkách sněhem přes dvůr, abys rychle zavřel branku do zahrady.
• Vysyp kolem sebe koš čistého, vyžehleného prádla a roztahej to po celém domě.
• Vyskoč z křesla těsně před koncem svého oblíbeného televizního pořadu a upaluj ke dveřím s křikem: „Ne, ne, udělej to až venku.“ Zmeškej konec tohoto pořadu.
• Nech své špinavé spodní prádlo ležet v obýváku, protože je tam pes stejně donese. Zejména pokud budeš mít zrovna návštěvu.
• Vylej ráno na podlahu čokoládový pudink, a teprve až přijdeš z práce, tak to smíš uklidit.
• Vezmi šroubovák a vyvrtej dírky do nohou jídelního stolu – štěně zde bude zanedlouho pokračovat.
• Na procházce nesmíš jít po chodníku, ale křížem krážem přes bláto a louže. Dbej na to, abys měl kalhoty a boty pořádně špinavé.
• Vezmi teplou a měkoučkou deku ze sušičky na prádlo a zabal se do ní. Přesně tento pocit budeš mít, až ti tvoje štěně usne na klíně.

Canisterapie

Tato kniha volně navazuje na publikaci Pes lékařem lidské duše z roku 1999. Skládá se ze dvou nezávislých částí. Teoretická část je určena hlavně pro psychology, pedagogy, sociální a zdravotnické pracovníky, kteří se zajímají o terapeutický vztah člověka a psa, a je doplněna o nejnovější poznatky z oboru canisterapie, jak byly předneseny na 12. mezinárodní konferenci IAHAIO, pořádané v červenci 2010 ve Stockholmu. Praktická část je zaměřena na zájemce o praktickou canisterapii a všechny milovníky psů. Pojednává formou fiktivního rozhovoru o přednostech a úskalích canisterapie, zabývá se její formou soukromou i profesionální, hovoří o předpokladech lidí i psů a podmínkách pro to, aby ze vzájemného vztahu mezi člověkem a psem získávaly obě strany. Radí rovněž s výběrem psa a na závěr seznamuje se způsoby výchovy psů pro canisterapii na různých kontinentech.

Vydalo nakladatelství Portál, 2011