Portugalský podengo je dle kvalifikace FCI řazen do V. slupiny, sekce primitivní plemena s loveckým využitím. Je to původní, starobylé plemeno, které charakterizuje syrový, neprošlechtěný vzhled a veliká variabilita.

Chová se ve třech velikostní rázech: malý (20- 30 cm v kohoutku, hmotnost 4-5 kg) ,střední (39-56 cm a 16-20 kg) a velký (55-70 cm).

Osrstění je buď hladké nebo hrubé. Celkem tedy existuje 6 variant. Zbavení je od sytě červené přes nejrůznější odstíny plavé a žluté barvy, ale i černé, jednotné nebo s bílými znaky. Možná je i základní barva bílá se znaky v uvedených barvách. Mimo svou domovinu je toto plemeno stále ještě velmi málo známé, a proto se objevuje na výstavách ve střední Evropě jen zřídka.

O něco častěji než větší velikostními rázy se vyskytuje portugalský podengo malý. Právě tento nejmenší z portugalských podengů na první pohled nevykazuje znaky, které by nasvědčovaly jeho příbuznosti s primitivními chrtovitými plemeny ze Středomoří. Přesto je tomu tak. I přes svou trpasličí velikost je nadaný silným loveckým pudem a extrémní odolností. Ve své domovině je využíván k loveckým účelům zejména ve smečkách s portugalskými podengy středními. Je schopen vyhánět králíky i škodnou z míst, kam se jiní psi nedostanou - ze skalních rozsedlin, kamenitých nor a neprostupných porostů. Proto je označován jako "poslední zdroj".

Všichni podengové loví štvaním, přičemž kořist na volném prostranství vyhledávají pomocí charakteristických výskoků do výšky. Dělá to i portugalský podengo malý, i když v jeho podání tato činnost vypadá poněkud komicky.
Malí podengové také vždy sloužili k lovu obtížných hlodavců v domech, stodolách a dvorech. Důvodem, proč jsou mimo svou domovinu přece jen více rozšířeni než portugalští podengové střední a velcí, je jejich všestrannost. Díky své velikosti, nenáročnosti, nekomplikované veselé povaze, ale také nebojácnosti, se uplatňují jako bezproblémoví společenští psi. Velmi dobře vychází s dětmi a se psy - i velkých plemen. Překypují zdravým sebevědomím. Dobrou alternativou by mohli být pro každého, kdo touží po psovi veskrze sportovním, ale z nejrůznějších důvodů je nucen volit trpasličí plemeno. Malý portugalský podengo s nadšením absolvuje celodenní horskou túru, radost mu ale udělá i procházka v městském parčíku. Zkrátka přizpůsobí se dobře městu i venkovu. Dostane-li tu možnost, odhalí tajemství svého divokého srdíčka třeba na terénním dostihu - coursingu. Tam se projeví bez zábran jako vášnivý a zarputilý lovec. Majitel, který tuto zábavu ze všech nejmilejší dopřeje svému psíkovi častěji, musí však počítat s poněkud zhoršenou ovladatelností, danou posílením loveckého pudu.

Majitel malého portugalského podenga si také musí zvyknout na obdiv veřejnosti. Mnozí kolemjdoucí mu upřímně pochválí skutečně roztomilého voříška.

Chov portugalských podengů se velmi dlouho řídil spíše přirozenou selekcí, než vnějšími zásahy člověka. Prvořadým kritériem byla dokonalá adaptace na dané prostředí a lovecké schopnosti. Proto si až do dnešních dnů uchovali všechny své vynikající vlastnosti po předcích. Specializovali se především na lov králíků, kteří se na Iberském poloostrově vyskytovali ve velkém množství, ale např. portugalský podengo velký lovil i zvěř do velikosti divočáka. Pracoval vždy ve skupině a nebylo výjimkou, že svou loveckou vášeň zaplatil životem. Využíval se také jako hlídací pes. Dnes je velký portugalský podengo na pokraji zániku, a to zejména hladkosrstý typ. Počty těchto psů drasticky klesají od 70. let 20. století, údajně kvůli zemědělské a lesnické politice Portugalska. Za vše hovoří počty zápisů, které zaregistroval v letech 1984 až 2001 Portuguese Kennel Club. Celkem bylo v tomto období zapsáno pouze 26 velkých hladkosrstých. V současné době působí v Portugalsku 2 chovatelé, kteří se snaží o jejich záchranu.

Portugalský podengo střední je na tom o něco lépe. Je to vynikající lovec, který je schopen pracovat jak samostatně, tak i ve větších skupinách, často s již zmiňovanými malými podengy. Jimi vyhnanou kořist pronásledují na povrchu. Při lovu uplatňují nejen výborný zrak a sluch, ale i čich. Jsou schopni sledovat stopu i v extrémně náročných terénech, jsou odolní vůči vysokým teplotám. Přestože je střední portugalský podengo přece jen více nezávislý a poněkud odtažitý, i on se dobře uplatňuje jako živý a oddaný společník a jako hlídací pes. O jejich učenlivosti svědčí i to, že jsou často obsazováni do rolí pejsků lidového vzhledu v zahraničních filmech a seriálech.

V dnešní době se s portugalskými podengy setkáváme na celém území Portugalska, i když nejvíce je jich v oblastech Vysoké Alentejo, Estremadura a v oblasti na sever od řeky Douro. Původně se hladkosrsté typy vyskytovaly spíše na severu země. Jejich srst byla více přizpůsobena deštivému klimatu - dříve uschla a nehrozil zápal plic. Naopak hrubosrstí podengové jsou lépe přizpůsobeni na sušší klima jihu, kde je delší srst chrání před nadměrným horkem.

První písemná zmínka o těchto "králičích psech" je z roku 1199 z období vlády krále D. Sancha I. Historické dokumenty obsahují i další odkazy na tyto psy. Malý portugalský podengo je zmiňován od 15. století. Tito malí lovci a čističi obydlí od nezvané havěti již několik století plní také úlohu společníků v domácnosti.
K lovu využívala portugalské podengy v historických dobách nejen šlechta, velmi oblíbeni byli i mezi prostým obyvatelstvem. Zde sehrávali významnou úlohu. Chudí lidé využívali podengy odpradávna k lovu z existenčních důvodů, k zajištění obživy a zejména v době nouze na těchto houževnatých a nenáročných psech často záviselo přežití rodiny. To jim vyneslo obrovskou popularitu u určitých vrstev obyvatelstva, paradoxně však zapříčinilo poněkud obtížné oficiální přijetí tohoto plemene.

Portugalský podengo je plemeno, které zdánlivě může uspokojit milovníky psů s velmi rozdílnými požadavky. Chová se v různých velikostech, typech osrstění i barvách. Je nenáročný, se zdravým, odolným tělem bez genetických vad, které by znesnadňovaly život. Je živý a přizpůsobivý. I když v našich středoevropských podmínkách nemohou využívat své původní lovecké poslání, dobře se uplatní v nejrůznějších kynologických sportech a především jako vděční, aktivní společníci. Doplácí však zřejmě na svůj neprošlechtěný, podle dnešních měřítek málo ušlechtilý vzhled. Právě v tom však tkví jejich jedinečnost. Jsou tu, stále stejní, a stejně tak jako před staletími vždy připraveni být svým lidem k užitku.

Do České republiky byl dovezen první portugalský podengo - malá hladkosrstá fenka - na jaře roku 2003.