Standard FCI č. 37 ze dne 22. 1. 1999
Datum publikace původního standardu: 9. 12. 1966

Země původu: Portugalsko
Klasifikace FCI: skupina 8 - retrívři, slídiči a vodní psi
sekce 3 - vodní psi

Oficiální překlad zatím není k dispozici, ale neměl by se nijak výrazně lišit od zde předloženého. Zajímavá je hlavně stať o znacích, která myslím naprosto jasně ukazuje cestu, kterou by se v tomto ohledu mělo v budoucnu postupovat dle představ země původu. Zatím ovšem není na výstavách mimo jih Evropy příliš respektována.

I - Celkový vzhled
Středně velký pes, spíše rovného mírně konvexního profilu, brakoidní typ. Středně dlouhý, dobře vyvážený, robustní a dobře osvalený. Výrazné osvalení díky častému plavání. Impulzivní povaha, tvrdohlavý, odvážný, hádavý, skromný a velice odolný proti únavě. Tvrdý, pronikavý a pozorný výraz, vynikající zrak a čich. Pes výjimečné inteligence, poddajný a poslušný, plnící povely majitele se zjevným potěšením.

II - Hlava
Dobře proporcionální, velká a široká.
Lebka: Z profilu mírně delší než čenichová partie.Výrazněji modelovaná vzadu než vpředu. Výrazný týlní hrbol. Zpředu má kupolovitý tvar s malou jamkou uprostřed. Čelo má mírnou středovou rýhu do dvou třetin délky temene s výraznými nadočnicovými oblouky.
Stop: Výrazný, mírně ustupující zpět za vnitrní oční koutek .
Obličejová část:
Nos: Široký. Nozdry dobře otevřené a jemně pigmentované. Černý, u zvířat s černých, černobílých nebo bíle zbarvených. U hnědě zbarvených jedinců barva nosu odpovídá barvě srsti. Růžový nebo proměnlivý nos je diskvalifikující vadou.
Čenichová partie: Zužující se směrem k nosu.
Pysky: Silné, zejména vpředu. Uzavřené bez výrazných koutku. Sliznice dutiny ústní (horní patro, pod jazykem a dásně) sytě pigmentované černé nebo s mnoha černými skvrnami. U hnědě zbarvených jedinců barva sliznic odpovídá barvě srsti.
Čelisti: Silné, čelist nikde nevystupuje
Zuby: Silně vyvinuté.
Oči: Středně velké, šíře a trochu šikmo posazené, téměř kulaté, nevystupují ani nejsou zapadlé. Černé nebo hnědé. Oční víčka pigmentovaná, dobře uzavřená.
Uši: Srdcovitého tvaru, tencí, posazené nad linií očí. S výjimkou malého otevření vzadu, uši těsně přiléhají k hlavě. Délka by neměla dosahovat pod hrdelní čáru.

III - Tělo
Krk: Rovný, pěkně zakulacený, silně osvalený, nesený vysoko a hrdě; pružně připojený k ramenům.
Kohoutek: Široký a nepříliš výrazný.
Hřbet: Rovný, krátký, široký, dobře osvalený.
Bedra: Krátká a pěkne spojená se zádí.
Záď: Dobře formovaná a jen mírně se svažující, s kyčlemi sotva zjevnými.
Hrudník: Široký a hluboký, dosahující dolu k loktu. Žebra dlouhá a pružná.
Břicho: Vtažené v půvabné lince.
Ocas: Nekupírovaný, silný u kořene a zužující se; středne vysoko nasazený. Neměl by dosahovat pod hlezno. Je-li pes vzrušený, je ocas držen nad hřbetem (v prstenu). Neměl by dosáhnout za bedra. Ocas je velmi důležitý při plavání a potápění.

IV - Končetiny
Přední končetiny: Silné a rovné.
Ramena: Správně úhlená a silně osvalená
Nadloktí: Silné a středně dlouhé, paralelní k středové tělesné lince.
Předloktí: Dlouhé a výrazně osvalené.
Spěnkový kloub (zápěstí, carpus): Mohutná kost, širší zpředu než ze stran.
Spěnka (metacarpus): Dlouhá a silná.
Tlapka: Kulatá a spíše plochá. Pátý prst není umístěn příliš vysoko nad kloubem a není příliš dlouhý. Meziprstí je silně vyvinuté, měkké a dobře porostlé srstí.Drápy se upřednostňují černě zbarvené, ale mohou být i bílé, hnědé či pruhované - podle barvy srsti.

V - Zadní končetiny
Rovné a velmi silně osvalené.
Hýždě: Dlouhé a správně zakulacené.
Stehna: Silná, normálně dlouhá, silně osvalená
Koleno: Paralelní k tělu
Hlezenní kloub: Silný.
Hlezno: Dlouhé, bez paspárku
Tlapka: stejná jako u předních končetin.
Postoj končetin: Svislý. Mírně šikmé spěnky a hlezna jsou přípustná.
Chůze/pohyb: Volný pohyb. Živá a krátkými kroky, lehký rytmický klus a energický cval

VI - Osrstění
Srst: Mohutné osrstění silných chlupu, které pokrývají rovnoměrně celé tělo s výjimkou podpaždí a slabin, kde je osrstění řidší. Nemá podsadu. Jsou dva druhy srsti: 1. WAVY - srst celkem dlouhá, zvlněná, spíše hebká a nepatrným leskem.Srst na hlavě je splývavá, na uších rozhodně přesahuje okraj. 2. CURLY - srst kratší, vytváří kompaktní válečkovité kadeře. Husté a poněkud bez lesku.Na hlavě srst roste obdobně jako na zbytku těla, jen na uších muže být mírně zvlněná.
Barva: Buď jednobarevná nebo kombinace barev. Barvy jsou černá, bílá a různé odstíny hnědé; také kombinace černé nebo hnědé s bílou. Bílá barva není albinistická - nos, sliznice dutiny ústní a oční víčka jsou černě pigmentovaná. Kůže u černých a černobílých jedinců je vždy modravá.

Jakmile je srst delší, střední část, záď, čenich a část ocasu je ostříhána. Na konci ocasu je ponechána srst v původní délce - tvoří chochol. Tento střih je charakteristický pro plemeno.

VII - Velikost a váha
Psi: mezi 19,68 palci (50 cm) a 22,44 palci (57 cm); ideální velikost je 21,25 palce (54 cm). Váha pro psa je 19-25 kg.

Feny: mezi 16,92 palci (43 cm) a 20,47 palce (52 cm); ideální velikost je 18,11 palce (46 cm). Váha pro fenu je 16-22 kg.

Standard a jeho výklad zbarvení
Ve standardu z roku 1938 a 1951, jenž byl úředně publikován Portugalských loveckých psů a jehož verze je dodnes oficiálně uznávána Portugalským kennel clubem, je uveden v kapitole SRST následující popis ke zbarvení: "Zbarvení srsti je jednobarevné nebo kombinace barev: u jednobarevných je to černá, bílá a hnědá v různých odstínech, a kombinace černé či hnědé s bílou."

Před několika lety se objevili zvláště v USA různí, velice odlišní psi, komise Portugalského kennel klubu v níž zasedl krom jiných také doktor Joao Paula Bessa a Joao Vieira Lisboa, uznávaní experti plemene, byla povolána k vyjádření a upřesnění popisu zbarvení srsti u portugalského vodního psa zaneseného v oficielním standardu Portugalského kennel clubu. "Zbarvení srsti je jednolité nebo složené: u jednobarevných je bílá, černá a kaštanová v široké barevné škále; v kombinacích s černými nebo hnědými chlupy. Názor technické komise Portugalského kennel clubu byl jednomyslný. Jako maximální množství bílých ploch vyjádřených v procentech plochy těla byl stanoven limit max. 30%. Také bylo upřesněno, kde se bílé znaky mohou vyskytovat a bílá byla vymezena v těchto oblastech: čenich, krk, hrud, klín, spodní část nohou od loktu a kolene a špičku ocasu. Jestliže vezmeme jako vzor znázornění dole, můžeme snadno odvodit jak zbarvení psi odpovídají parametrům přijatých úředním standardem.

Figury A, B, C a D nenabízejí žádné pochybnosti ohledne korektnosti zbarvení. Máme 4 příklady od jednobarevně černé nebo hnědé (figura A), až po bílé znaky na čenichu, krku, klíně, hrudi a špičce ocasu (figura D).

Příklady označené písmeny E a F jsou psi na hranici standardu, s bílou v charakteristických místech, ale již na hranici 30% (obrázek E) nebo mírně tuto hranici překračující (obrázek F). Příklad ukázaný na obrázku E muže být předveden na výstavách, zatímco příklad F již pokud se týče množství znaku bude penalizován za nadbytek bílých ploch v souladu s FCI.

Psi označení písmeny G a H jsou jasné příklady hnědé nebo černé s převahou bílé barvy už ukazující bod, který považujeme za "přílišný". Tito dva psi se naprosto vymykají standardu Portugalského kennel klubu a měli by být silně penalizováni na všech výstavách konaných pod záštitou FCI. Není vhodné je užívat k chovu.