Proč jsem si vybrala takové zvíře, jaké mám? To je u mě docela jednoduché - vybrala jsem si pejska! Protože s pejskem vyrůstám od malička.

Můj první pejsek byl jezevčík. Moc si na něj nepamatuju, jen vím, že byl rezavý a jmenoval se Filip, ale už umřel.

Druhý psík byl malý hladkosrstý pinč, jmenoval se taky Filip - zdědil to. Teď ho má babička s dědou, u kterých jsme bydleli, když jsme neměli ještě vlastní bejvák. Teď je Filipovi 8 let.

A třetí psíček, byl to dalmatin. No...dalmatinka, jmenovala se Aida. Moooc jsem ji měla ráda. Byla taky moc hodná, ale měla jeden háček! Bohužel moc utíkala, takže tulačka. Aida se ztratila, všichni jsme ji hledali, já jsem vyvěšovala plakáty na každém rohu - taťka se mi musel občas zasmát, když ty plakáty byly i na každém stromě. Ale smůla a velká... Byla to skvělá fenka, ale osud je osud.

Čtvrtý psík byla taky dalmatinka, jmenovala se Peggy. Mamka mi říkala, že se na mě směje tákhle hezky. No ale taky měla háček. Dodnes nevím, jak se to stalo a ani proč se to stalo, někdo ji prostě a sprostě otrávil. Vezli jsme ji do nemocnice, ale bylo pozdě, umřela. Taky dodnes nevím, co se s ní stalo pak. No a taky mi děda taky dodnes říká, že jsou dalmatini blbí psi, ale já s ním zásadně NEsouhlasím!

A pátý pejsek! Je to náš Dantýsek - bernský salašnický pes křížený s jezevčíkem. Je to ale jedinečný pejsek! Dokonce se narodil ve stejný den jako já, 6.5. Je to roztomilý psík, takový náš kříženeček. Už umí poslouchat a taky umí agility - sice jsme ještě začátečníci, ale Dantymu to mooc jde! Mám ho fakt strašně ráda a nevyměnila bych ho za nic na světě! Je to skvělý pes. Teď budou Dantymu 2 roky a mě 10.

Takže je to jasné, proč zrovna pejska. Mám pejsky moc ráda a zajímám se o ně. Rodiče mi koupili na 9. narozky knížku o psích plemenech, která je dost velká, a teď mi říkají, že ji znám celou nazpaměť od A až do Z.