Tak například to naše zatrápené krmení. Dája se prostě rozhodla, že granule pro ni nejsou to pravé a že je bude jíst jen v případě absolutní nouze a maximálního hladu. Super. A co na to já? Nejdřív jsem se pokoušela granulky různými způsoby ochutit. Třeba vývarem - úspěch měl jen kuřecí, jinak ne, vodou - to Dáju nenadchlo vůbec, rybičkami - to jí sice chutnalo, ale měla průjem, a vajíčko jsem jí do granulí zase nemohla dávat denně. Vrhla jsem se na internet a začala hledat. Nejdřív jiné granule. Jenže... granule, které mi byly sympatické složením se sem už nedovážely, nebo ještě nedovážely, nebo neměly řadu pro štěňata. Pak jsem náhodou narazila na stravu, která mě poměrně zaujala. Říká se tomu BARF. V podstatě se jedná o krmení syrovým masem s přílohami. 

Tak jsem začala pečlivě studovat. Co, kolik, proč, jak... Nakonec jsem od dlouholetých chovatelů NO dostala radu, abych zkusila krmit kombinovaně, tj, masem i granulemi, přičemž granulí bude asi třetinová denní dávka a zbytek maso s přílohami. A tak jsem měla v hlavě dalšího "brouka". Nastal týden zjišťování, čtení, vyzvídání, otravování ostatních chovatelů a srovnávání získaných informací. Nakonec jsem si sestavila přibližný jídelníček pro Dáju a ukázala ho na všechny strany. Protože mi ho valná většina dotázaných schválila, zkusila jsem podle něj krmit. Jídelníček můžete najít ZDE>

Pouze cca první týden jsem Dáje maso pro jistotu vařila, aby ten přechod z granulí na syrové nebyl tak drastický. A místo Roboranu teď dáváme Alavis 3. Postupně chci do jídelníčku ještě zařadit víc druhů a větší množství zeleniny, která Dáje zatím moc nechutná. Budu na ni muset vymyslet nějakou další chytristiku.

Teď, po cca 3 týdnech krmení tímto způsobem, můžu říct, že jsem snad zvolila správně. Dája konečně baští s chutí, misky jsou prázdné dřív, než se otočím, a odpad je malý a pevný. Všechno probírám s lidmi, kteří takto krmí už dlouhou dobu, a také s veterinářem, který naštěstí není zarytý "granulář". I když je pravda, že kdyby Dája baštila granule, bylo by to pohodlnější. Jenže, co bych pro ni neudělala?

Další věcí, nad kterou jsem hodně přemýšlela, bylo, kdy vlastně s malou začít cvičit. Názorů na tohle je spousta. Někdo říká hned, někdo že se štěňátko má nechat odrůst do půl roku, někdo říká, že i do jednoho roku! Zvažovala jsem všechna pro a proti a nakonec jsem se rozhodla začít s Dájinkou cvičit hned. Nebudu ji přetěžovat, budeme cvičit cviky úměrné a náročné k jejímu věku a myslím, že tím nemůžeme nic zkazit. A tak jsme začaly. Dája je neskutečně šikovná, učí se rychle a snadno, ale jen když se jí chce. Je totiž taky pořádně paličatá. Například když se jí nechce cvičit, prostě si lehne a už s ní nehnu. Nepomůže míček, pamlsek, prostě nic. Až když zavelím "konec", Dája se zvedne a jdem si hrát. Je ale pravda, že tohle udělala jen párkrát, většinou na cvičáku, když byl na place jiný pes a ona si chtěla jít hrát. Teď chodíme cvičit, když tam nikdo jiný není, a je to fajn.

A jak to naše cvičení vlastně probíhá? Po příjezdu na cvičák se Dája se všemi přivítá a já ji uložím na chvíli do kotce. Kotce na našem cvičáku jsou krásně velké, čisté a pohodlné. Přesto Dája zpočátku nedokázala v kotci vydržet bez strašného řevu a kňučení. Pomohla nám až rada jednoho ze starších kynologů, abych jí tam dala něco svého. Příště jsem Dáje do kotce dala svoji mikinu a najednou bylo ticho. Od té doby chodím na cvičák s oblečením navíc. Sice ze mě mají všichni legraci, ale dokud to funguje, budu to dělat dál. Ale zpátky ke cvičení.

Když jdu pro Dáju do kotce, ona už dobře ví, že půjdeme dělat něco zábavného a nadšeně štěká a těší se. Připnu jí vodítko a na plac mě doslova táhne, teprve tam se trochu uklidní. Pokud kolem nejsou psi, začínáme s přivoláním. Potom Dáju pouštím s povelem "běž", i když to nám moc nefunguje, protože ona dobře ví, že se cvičí, a odmítá se vzdálit. Takže si ji navedu pamlskem k noze a posadím. Narovnám se a snažím se, aby se mi Dája neustále dívala do očí a přitom seděla. Po pár vteřinkách se skloním k Dáje, ohromně jásám a odměňuju jí. Při tréninku chůze u nohy, nebo správně ovladatelnosti, chodíme jen několik krátkých úseků (cca 5-7 kroků), většinou ne rovných ale různě zahnutých, které zakončujeme základním postojem. Občas si k tomu přejdeme kladinu. Dája si při cvičení může uvrtět ocásek a tak vím, že ji nové věci stále baví. Nakonec si ještě na place pořádně pohrajeme s míčky a můžeme jít pryč. Pořadí cviků se snažím měnit, aby to malou pořád bavilo a aby předem netušila, co budeme dělat.

Nakonec bych ještě zmínila pár věcí, které se Dájinka naučila sama. Třeba nastupování do auta. Bezpečně už pozná naše auta a jakmile se jedno z nich otevře, je Dája uvnitř. A cupování papírových kapesníčků... Dája nemá asi v podstatě žádnou nectnost, doma neničí nábytek, nezlobí ostatní zvířata, ale zbožňuje obyčejné papírové kapesníčky. Krabici kapesníčků dokáže roztrhat na milimetrové kousíčky, které pro jistotu ještě roznosí po celém bytě. No a nejvíc práce má samozřejmě s vymýšlením lumpáren, se kterými jí pomáhá naše druhá fenka Amálka.

Osobní stránky: darcy-monur.wbs.cz