Víkend uprostřed srpna letošního roku (tedy14.-15.8.2010) patřil na medláneckém letišti v Brně kromě letadel také psům. Občanské sdružení Český pes zde totiž uspořádalo závody v coursingu a to jak pro chrty, tak pro ostatní plemena i křížence. V sobotu se sešli chrti, v neděli ostatní. Přestože se chvílemi zdálo, že počasí konání coursingu překazí, vše dobře dopadlo a oba závody se mohly konat.

Na počátek si dovoluji citaci paní Malátkové, s níž musím opravdu souhlasit. "Coursing je psí krasobruslení."

Když nás konečně začala opouštět zima, vzala jsem své psy na pole a s radostí v duši jsem pozorovala, jak moje malá smečka peruánů doslova poletuje rychlostí větru sem a tam a ještě se při tom stihnou okusovat. Jejich smysl pro pohyb je tak osvobozující a pohled na ně je nádherný. Vzhledem k jejich nadšení k běhu jsem se v tu chvíli rozhodla, že s nimi zkusím coursing. Je to sport, který je pro ně dělaný.

Dovolila jsem si vypůjčit název pro svoje zamyšlení od samého Erasma Rotterdamského, protože něco o bláznovství vlastním i ostatních se mi honilo hlavou celé dnešní dopoledne. Ale ne ve smyslu negativním, právě naopak. Myslím, že naše bláznovství si opravdu zaslouží pochvalu - i když ne ostatních lidí, ale zcela určitě těch, kdo v dnešním dopoledni hráli hlavní roli. Totiž našich psích kamarádů. V čem to naše bláznovství spočívá?

Už dlouho jsem nesměle pokukovala po psím sportu jménem coursing (čti khórsing) a přemýšlela, co by na to řekly moje shiby. Myslela jsem si tedy konkrétně na jednu, která se sice doma jeví jako pecivál, ale po polích a lukách lítá jako splašená, a lovec je taky. Proč lovec? Coursing je totiž moderní varianta psích dostihů, která simuluje štvanici na zajíce. Je to dostih terénní, ne tedy pouhá rovinka, a jde v něm nejen o rychlost, ale - jak to vidím já - především o touhu lovit, bystrost, schopnost rychle vyhodnotit situaci, fyzicky pak o mrštnost, obratnost a vytrvalost.

Nevím, co to paničku draplo, ale že se bude něco dít mi došlo už v sobotu večer, když s páníčkem vyšli na zahradu a v ruce nesli špagátek a tři rozstříhané igelitky. Hned jsem si vzpomněla, jak jsme byli běhat za "kůžičkou" na letišti v České Třebové a jaká to byla sranda. A hlavně na to, že na střapečku bylo pokaždé něco dobrého. Ani dnes tomu nebylo jinak.

Panička na střapec z igelitek uvázala vepřové ouško, natáhli provázek přes zahradu a páník se s ním postavil za branku.

Trochu jsem si mákl a vyběhal si titul mistra Moravy a Slezska pro rok 2006.

Že nás čeká nějaká pořádná psí akcička, nám s Lady bylo jasné ve chvíli, kdy začala Petra chystat spoustu nezbytností jako jsou stoličky, klec, vodítka, postroje, kanystr s vodou, deky, ručníky a prostě vše potřebné. Pro jistotu jsme se nehnuli ode dveří a statečně jsme se motali pod nohama, jen abychom na sebe upozornili a nezapomělo se na nás.

V 6:30 vyjíždíme, v Otrokovicích nabereme Alču a Rona a to už je nám jasné, že nás čeká coursing, protože jinam s námi Ron nejezdí. Pár minut po 8. hodině dojíždíme do Radslavic, zaparkujeme na strategicky výhodném místě s výhledem na dráhu a jdeme projít přejímkou. Dostaneme rozpis běhů, zjistíme, že na řadu přijdeme až odpoledne, a já mám tu čest být posledním účastníkem jak prvního, tak druhého kola. Poběžím s šarpejem Terrym, který parkuje hned vedle našeho auta (z druhé strany auta je můj "kámoš" bulík Gucci), a už se na to těším.

Prvním předpokladem je chuť svému psu dopřát pohyb a radost z lovu. Poté již záleží jen na vás a především na vašem miláčkovi, zda se mu bude coursing líbit.

Pro první zkušební běhání toho nepotřebujete mnoho, jen se přihlásit do tak zvaného licenčního běhu (v rámci jakéhokoliv coursingu), nebo se zúčastnit některého z tréninků či propagačního coursingu, kde vám jistě vedoucí coursingu umožní vyzkoušet, jak bude váš pes reagovat na návnadu.

Coursing je historickým předchůdcem obecně známých dostihů. Běhá se ve volné přírodě se vším, co příroda přináší, s příkopy, nerovnostmi a kličkováním.

O vítězi rozhoduje kvalitní proběhnutí jednotlivých úseků, nasazení, obratnost a v neposlední řadě inteligence, lišáctví i schopnost se znovu vydat do boje.

Když se někdy před více než dvěma tisíci let sešli dva majitelé psů, ne proto, aby díky spolupráci svých psů ulovili zvěř pro maso, ale aby si dokázali, který pes je lepší, tak tehdy vznikl coursing a tím i dostihy psů vůbec.

Protože na začátku všech dostihů byl coursing a to coursing za živou návnadou. A je pozoruhodné, že se za dva tisíce let změnila prakticky jen návnada.