Tento článek je určen všem maminkám, zejména maminkám pejskařkám. Je to vyprávění mojí kamarádky, která vlastní dvě fenky peruánského naháče a 7 měsíčního syna Filípka. Holky dostaly „brášku" v době, kdy jim bylo víc než 4 roky, přesto se svého úkolu starostlivých pečovatelek, ochranitelek a učitelek ujaly přímo královsky. Jako právoplatného člena smečky ho začlenily do všech svých oblíbených činností včetně spaní na hromadě, her a lovu. Z Filípka dozajista vyroste velmi protřelý člen smečky, protože již nyní, v tomto raném věku se velmi aktivně podílí na všem, co holky vymyslí. Když jsem četla jejich příběhy, nedalo mi to a řekla jsem si, že tak krásné čtení by nemělo zůstat jen v mé poště. Dostala jsem schválení od Filípkovi maminky, abych je mohla zveřejnit a věřím, že se budete bavit stejně dobře jako já.

Bobříkovo poučení

Nedávno jsem koupila malému takového malého pískacího bobra. Měl placatý ocásek, za který ho mohl malý držet tou svou malou ručkou. Moc se mu líbil a pořád si s ním hrál. Jednou jsem si odskočila do kuchyně a něco dělala. Měla jsem puštěnou chůvičku a poslouchala ho. Zdálo se, že je spokojený, bobřík pískal a pískal... Časem nabralo pískání přímo zuřivé tempo a malý se řehtal až se určitě počůral. Bylo mi to divné, a tak jsem se na něj šla podívat. Malý ležel na letišti, tam kde jsem ho nechala a vedle něj se rozvalovala Vendulka a cupovala bobříka na kusy. Během několika minut bylo po něm, ale malý se u toho ohromně bavil.

Poučení: Asi je zbytečné kupovat malému drahé hračky. Bavit ho nebudou. Takže raději mineme peníze za hracky pro psy a zabaví se všichni. No, ne?

Zájem o kořist

Malý zatím ještě moc neleze, ale už se točí jako větrák a je schopen válet sudy přes celý pokoj. Včera se dokutálel až k pelíšku, odkud si nevím jak,jelikož máme takový ten oválný plastový s vyšším okrajem, vytáhl nejoblíbenější psí hračku. Samozřejmě taky tu nejoslintanější!!! Našla jsem ho zakousnutého ( už máme 2 zuby ) do krunýře plyšové chrastící želvičky, a převelice si dával záležet, aby ji také celou oslintal. Moje pohoršení v něm patrně probudilo neskutečnou radost a nadšení z toho, že se s ním chci přetahovat, a začal tak vřískat, že svou velrybí písní přilákal i zbývající dva kytovce ( holky jsou teď v zimě trochu při těle... ), až do teď bohulibě rozvalující se každý na jedné části sedačky, kterou tak dokonale zaplnili. Následovalo všeobecné nadšení všech tří kytovců, vyburcovaných ke společné hře.V jednu chvíli byli zakousnutí do ubohé želvičky všichni tři, až jsem se bála, že malého kousnou. Byla to ale jen chvilka. Filípek a jeho dva zoubky nestačily na přesilu Barunčiných šesti, a přesto, že Vendulka jich měla nejvíce, rvavé a nekalé konkurenci podlehla. Fifoun totiž využil momentu překvapení a rafl ji za ucho. Ihned se vysmekla, ale Fifoun se nedal odradit a oběma rukama ji chytil za zadní nohu. To už Vendulka chtěla pronásledovat Barču s ukořistěnou želvičkou. Následkem bylo podivuhodné seskupení všech tří, tedy čtyř. Počítám-li i želvičku. Na čele Barča s želvičkou v puse a za ní Vendulka s Fifounem přilepeným na noze. A že se držel darebák. Ještě že měl dlouhý rukáv, protože by byl určitě spálený od koberce. Držel se skoro dva metry a zastavil ho až práh! Samozřejmě nastal nelidský řev, který ustal, když se kolem něj prořítily holky na cestě zpět z předsíně přes obývák do ložnice. Neřval tedy, že si ublížil, ale proto, že přišel o želvičku a potom i o tahač!

Autorka příběhů - Jana Huvarová, CHS Puiaki Kirehe Te Hapoi