Saarloosův vlčák je plemeno relativně mladé, i když o více jak 20 let starší, než nám více známý československý vlčák.

První kříženci vlka a psa se narodili v Holandsku roku 1936. Duchovním otcem myšlenky vzniku tohoto plemene byl velký milovník přírody pan Leendert Saarloos (16.11. 1884 ? 13.1. 1969), který šlechtění a propagaci tohoto plemene obětoval téměř celý svůj život. Jeho snem bylo vytvořit ideálního pracovního, inteligentního a především "ne degenerovaného" psa.

Ke svému pokusu koupil evropskou vlčici Fleur ze ZOO Blijdorp v Rotterdamu a jako otce štěňat zvolil svého německého ovčáka Gerard van Fransenum (Axel v.Stubersheim x Wotan´s Irmhild), jehož předci sloužili v první světové válce.
Fleuřina ?rodina? evropských vlků pocházela ze Sibiře a to byl i důvod, proč některým z kříženců a později saarloosovým vlčákům byla na její počest dávána ruská jména.

L.Saarloos s Fleur a Gerardem

První vrh kříženců Fleur a Gerarda se narodil na jaře 1936. Bohužel, všechna štěňata uhynula během prvního měsíce na psinku. Leendert Saarloos však nikdy neztratil odvahu k dalšímu křížení i když stále odmítal své psy vakcinovat a během následujících let mu uhynulo na toto onemocnění mnoho štěňat, včetně první vlčice Fleur. Všechny následující matky - vlčice pojmenovával L. Saarloos opět Fleur a kolem počtu vlků v tomto plemeni není tedy jasno dodnes. Některé prameny hovoří dokonce o 4?6 vlčicích.

Koncepce L. Saarloose bylo vytvořit hnědě zbarveného ?evropského vlčáka? a v jeho chovných plánech mu později pomáhal holandský genetik Dr.L. Hagedoorn. On sám byl vždy přesvědčený o kvalitách vlčáků a přestože jich mnoho bylo stále velmi plachých, již v roce 1942 požádal o registraci vlčáků holandský Raad van Beheer. Všechny materiály byly však vráceny, protože jeho čtvrtinoví a poloviční vlci, byli stále velmi nevyrovnaní co se povahy a především exteriéru týče a nepříliš se odlišovali od ostatních již registrovaných plemen.

Pan Saarloos nikdy nekladl důraz na exteriér, jeho základním kritériem a podmínkou pro chov byla povaha! I přesto byli jeho vlčáci z hlediska exteriéru pro mnohé přátele úžasnými psy s pružnou chůzí, jemnou srstí a kohoutkovou výškou až 75 cm, kteří v těch, kteří se s nimi setkali, zanechávali hluboký dojem.

Marijke a L.Saarloos

L. Saarloos se snažil své vlčáky prosadit jako policejní a zachranářské vodní psy. Avšak bez větších úspěchů. Začátkem padesátých let zřídil v Dordrechtu školu na výchovu vodících slepeckých psů a sám zde své vybrané vlčáky trénoval. Někteří se ukázali jako mimořádně vhodní pro tuto činnost, byli velmi inteligentní a učenliví a doba samotného výcviku byla o mnoho kratší, než u ostatních plemen psů. Jako průvodce vychoval a vycvičil jednoho vlčáka i pro svoji nevidomou manželku.
Selekci na povahu prováděl L. Saarloos vždy důkladně, ale i přesto se stále rodilo velmi mnoho vlčáků příliš plachých, nedůvěřivých a nejistých v neznámých situacích. Pro tyto vlastnosti se stali SAV ve stále rušnějším pouličním provozu jako slepečtí psi nepoužitelní a i od tohoto využití bylo postupem doby upuštěno docela.
V roce 1963 Leendert Saarloos žádal podruhé o uznání evropských vlčáků holandský Raad van Beheer, bohužel znova mu byla registrace zamítnuta.

Zaska van de Kilstroom

Koncem šedesátých let byla zrušena i jeho škola vychovávající vlčáky jako slepecké psy a 13. ledna 1969 ve věku 84 let pan Leendert Saarloos umírá?

Po jeho smrti došlo k úplnému propadu tohoto plemene. Jeho chovatelskou stanici se jménem van de Kilstroom s velkým problémy vedla tehdy jeho teprve 17letá dcera Marijke se svojí matkou. Mnoho zvířat bylo umístěno v nouzových podmínkách u přátel a nadšenců těchto psů. V chovu se pokračovalo více méně neplánovitě a pravděpodobně došlo v těchto letech i k přilití krve aljašského malamuta. Přežití vlčáků se zdálo být otázkou času... Našli se však zastánci, zarytí nadšenci a milovníci tohoto úžasného plemene a především díky nim se podařilo registraci vlčáků u Raad van Beheer prosadit! A i když se toho pan L. Saarloos již nedožil, 5. června 1975 byli vlčáci zapsáni do holandské plemenné knihy a na počest svého tvůrce byli ?evropští vlčáci? přejmenováni na SAARLOOS WOLFHOND.
Nekontrolovaný chov se zastavil a Zaska van de Kilstroom se stala ?předlohou? k napsání standardu.

V roce 1981 byl Saarloosův vlčák registrován FCI, standard no. 311.1 FCI skupina 1.

Text a fotografie poskytla CHS z Molu Es