Jaká je vlastně šiperka?

Šiperka je malý kompaktní pes, který se vyskytuje ve dvou váhových kategoriích: 3-5 kg a 5-8 kg. Výška v kohoutku se pohybuje v průměru od 31-34 cm.

Srst šiperky je pouze černá, bohatá a tvrdá. Na krku je delší a tvoří límec. Na zadní straně stehen tvoří rovněž delší kalhotky. Proto lze šiperku celoročně chovat venku, bez jakékoli újmy na zdraví.

Povahou je šiperka velmi výjimečná. Je to malý sebevědomý a dominantní pes, který však nevyhledává konflikty. Šiperky jsou vynikající hlídači a obranáři. I přes svůj malý vzrůst zuřivě brání vše, co jim bylo svěřeno pod ochranu. Mají silně vyvinutý teritoriální pud a velmi ostražitě sledují každou změnu, která se děje v jejich okolí. Mají rády vyvýšená místa, odkud mohou všechno dění pozorně sledovat, a každou nevítanou změnu okamžitě hlásí pronikavým štěkotem, což ne každý nový majitel přivítá s nadšením.

Šiperky vynikají nezdolným temperamentem a radostí z pohybu, velmi rády skotačí a běhají v přírodě na volno. Je možno s nimi podnikat dlouhé výlety, běhání v přírodě i jízdu na kole, člověk však musí mít v patrnosti, že i pes musí svou kondici zvyšovat pravidelným a postupným tréninkem.

Šiperky jsou také skvělí psi na výcvik. Hodí se jak pro dospělé tak i pro malé děti, které je pod dohledem rodičů hravě zvládnou. Je možno je využít téměř na všechny druhy kynologických sportů, sportovně všestranným výcvikem počínaje, agility a tancem se psem konče. Snadno a lehce se učí, jsou inteligentní, rychlé a mrštné a vše dělají proto, aby se zavděčily svému pánu, kterému jsou naprosto oddané.

Někdy šiperky působí jako malí, drsní psi, které nic nerozhází, ale opak je pravdou, jejich psí duše je velmi citlivá. Své emoce dokáží dobře prezentovat řečí svého těla, dobře vyvinutou mimikou a velmi dobře pohyblivýma ušima, které reagují na každou změnu chování jejich pána. Šiperky se také velmi rády mazlí, s oblibou spí se svým pánem v jeho posteli, milují komfort a jsou velmi čistotné. Jejich malou nectností je stálá chuť k jídlu a snadno se naučí loudit. Z těchto důvodů mají sklon k obezitě.

Šiperky lze chovat bez jakýchkoli konfliktů s ostatními plemeny psů a druhy zvířat. Je však vhodné, aby s nimi vyrůstaly, zvykly si na ně. Často se píše, že šiperky chovají silnou náklonnost ke koním a rády vyhledávají jejich společnost, dokonce jsou prý dobrými jezdci a rády sdílejí se svými pány vyjížďky na koních a sledují přírodu z koňského hřbetu. Zřejmě tuto náklonnost zdědily po svých předcích, kteří trávili svůj život ve stájích u koní nedaleko říčních kanálů, kde koně tahali říční čluny.

Tak jak šiperky milují koně, tak jsou ale postrachem pro krtky, myši a jiné drobné hlodavce. Dříve byly šiperky hojně využívány myslivci v zemi původu na vyhánění králíků a z podrostů a mlází. Jeden z nejdůležitějších příznivců tohoto plemene na přelomu století, Lous van der Snickt, charakterizoval šiperku v roce 1882 jako "smolnatě černého ďábla bez koňského kopyta a ocasu, opravdového čerta pro myši, krysy a krtky a podobnou havěť".

Jak je to s jejím ocáskem?

Na výstavách v ČR i v zahraničí se můžete setkat se šiperkami bez ocásku i s ocáskem. Ve většině případů mají bezocasé šiperky ocásek kupírovaný. Lze však najít i jedince, kteří ocásek nemají od narození. V tom případě se pak jedná o genetickou poruchu - přírodní bezocasost, která se projevuje u homozygotů. Pokud potkáte šiperku s ocáskem, nosí jej ve většině případů položený na zádech, pokud je šiperka v klidu, ocas volně splývá podél zadních končetin. Oba dva případy, kupírovaný i dlouhý ocásek standard plemene povoluje.

Ať si to chceme či nechceme připustit, kupírování je daleko do historie sahající záležitost módy a jestli si jednou navykli majitelé a chovatelé dívat se na psa bez ocásku, pak ho vidí krásného bez ocásku a těžko už si na jiný obrázek zvykají, což platí samozřejmě i naopak.

Toto téma je především v současné době velmi aktuální, protože orgány EU chtějí kupírování úplně zakázat, v některých zemích je již kupírování ocásků zakázáno (Německo, Švédsko, Norsko, Dánsko aj.).

Z historie plyne jeden praktický aspekt kupírování ocásků u tohoto plemene. Zřejmě to byli námořníci, kteří poprvé psům kupírovali ocásky, a to proto, že pes bez ocasu byl méně schopen v úzkých prostorách na lodi převrátit urovnané a navrstvené přepravované zboží. Ať je tomu již jak chce, skutečnost je taková, že šiperka téměř 300 let běhá po světě bez ocásku.

Za informace a fotografie děkujeme CHS Bohemia Animo