A je to tady... Naší Dájince byl rok a ze štěňátka je dospělá fena. Nebýt fotek, nevěřila bych tomu, že tahle nádherná, obrovská černá fena je to maličké klubíčko, které jsme si loni začátkem května přivezli domů. Tenkrát vážila necelých šest kilo, zatímco dnes má 42 kg a pořád je dost štíhlá, snad až hubená. Vím, že jsem asi neskromná, když říkám, že je nádherná, a vím, že exteriérovým německým ovčákům se Dája rovnat nemůže, ale přesto je prostě skvělá. Velká hlava, lesklá srst, mohutné tlapy a svalnaté tělo, to všechno z Dáji dělá respekt budící krasavici.

Poslední dobou se mi zdá, že se nás s Dájou smůla drží a nechce pustit... Jakmile jsme se vyhrabaly z kulhání a prvního hárání a mohly jsme zase začít naplno cvičit, všimla jsem si, že má Dájinka na břiše nějaké stroupky. Jelikož byla čerstvě odčervená a ošetřená přípravkem proti vnějším parazitům, vyrazily jsme opět směr veterina. Podle veta a seškrabů, které udělal, si Dájinka z některé procházky do lesa přinesla nějakou plíseň. A tak jsme dostaly šampon a roztok na nastříkání na kůži a zbavovaly jsme se plísně. Naštěstí se to na ostatní mazlíky nepřeneslo, ale i tak to bylo otravných 14 dní. I když - Dája byla z každodenního koupání doslova nadšená, na rozdíl od nás.

Upřímně doufám, že celý letošní rok se nebude řídit oním pravidlem - jak na Nový rok, tak po celý rok...

Hned druhý den letošního roku jsme vyrazily na procházku, která nedopadla zrovna nejlíp. Po téměř dvou hodinách jsem se s vylítanou Dájou vracela domů, před naším areálem jsem ji jako obvykle pustila z vodítka a Dájinka se hnala napřed domů. Jenže najednou vidím, jak sebou ošklivě práskla na zem. Krve by se ve mně nedořezal. Maximální možnou rychlostí (vzhledem k mému sedmiměsíčnímu bříšku a náledí) jsem se k Dáje hnala zjistit, co se stalo.

Páni, rok už je zase u konce... Dáje je 9 měsíců, občas s ní pořádně tříská puberta, ale přesto vím, že líp jsem si vybrat nemohla. Ale to musím začít od začátku, abyste mi mohli dát za pravdu.

Prosinec utekl jako voda - jezdíme kousat k Ondrovi L. do Kutné Hory, Dája se báječně lepší a čím lepší má kondičku ona, tím horší ji mám díky těhotenství já. A tak přichází řada už konečně i na páníčka a od ledna bude s Dájou kousat on.

Páni, tohle byl zase měsíc... první týden v listopadu jsem s Dájinkou vyrazila k veterináři, aby se jí podíval na pupeční kýlu, kterou má asi tak od pěti týdnů. Vet konstatoval, že břišní stěna je zavřená a kýla zatažená, ale že ta boulička, která Dáje na bříšku zůstala je tuková a že by to stejně chtělo ji odstranit. A tak jsem se s ním rovnou domluvila na další den. V pátek Dája nedostala snídani a tak si chudák myslela, že půjdeme na cvičák. Jenže já jsem odešla do práce a nechala ji doma hladovou. Když jsem přišla, tak jsem to ještě "vylepšila" tím, že jsem jí zabavila misku s vodou a věřím, že nikdy nikdo neviděl psa, který by trpěl víc, než naše rozežrané zlatíčko.

Pomaloučku polehoučku minul další měsíc... Ráno už je občas mrazík a ranní venčení kolem 5. hodiny je vážně pro otužilce. Už jsme vynechaly ranní stopičky - jednak na ně nevidím a jednak nechci, aby se Dáje stopování na zmrzlé trávě znechutilo, protože si dokážu představit, jak je nepříjemné nadechnout se mrazu. Dája je jako jediná úplně nadšená z hnusného počasí, na procházkách vymete každou louži, proběhne rozbahněným polem a ze všeho nejraději se vyválí v jílu, kterého je kolem naší vesnice strašně moc.

Ahoj, jsem Dája - teda oficiálně D'arcy Monur - půlroční slečna německého ovčáka... Když jsem hodná (a to já jsem skoro pořád), tak jsem Dája, Dájinka, příšerka, obludka a kočička a když zlobím (o čemž teda fakt nevím) tak jsem D'arcy. Jsem celá černá, krásná, chytrá a úžasná - ale to prý už všichni víte, to vám napsala panička. Rozhodla jsem se, že paničce trošku poupravím ty její zápisky a napíšu vám všechno popravdě.

Samotné se mi nechtělo věřit, že naší Dájince už bylo půl roku. A přece - 19.9. oslavila šest měsíců od svého narození. Z maličké černé neohrabané kuličky roste nohatá a ušatá puberťačka s vlastními názory, které jsou mnohdy jiné než ty moje. Ale prozatím se většinou shodneme na větším či menším kompromisu.

Tak třeba - Dája mi okamžitě dá to, co má momentálně nevhodného v tlamě (zbožňuje hlavně ponožky) a já jí za to dám dobrotu a nebo některého z jejích plyšáků.

Už zase uteklo dalších pár týdnů... Dáje je čerstvých 5 měsíců. Váží 26 kg, nohy má dlouhé jako chrtí štěně, uši jako plachty a temperament borderky. Občas přemýšlím, jestli jsem si vážně pořídila ovčáka.

Za poslední měsíc nám konečně přálo počasí a my jsme se mohly začít pořádně věnovat pachovým pracím - stopám. Jelikož jsme v tomto oboru začátečnice obě, vrhla jsem se nejdřív na studování odborné literatury. A protože jsem nevěděla co číst, přečetla jsem pro jistotu veškerou dostupnou literaturu.

V pondělí 19.7.2010 Dája oslavila krásné čtyři měsíce od svého narození. Nu, oslavila... Dostala nový obojek s bezpečnostní pojistkou proti rozepnutí a k večeři místo obvyklého hovězího či kuřecího masíčka měla lososa a tuňáka a druhý den na žvýkání velkou telecí kost. Ale i tak byla myslím spokojená.

Vzhledem k tomu, že se nedávno začala přezubovat Dájince trošku "povolilo" pravé ucho a tak vypadá občas opravdu legračně. Přidala jsem jí ale do stravy více masových kostí a o jedno tvarohové jídlo týdně víc a doufám, že se ouško brzy zpevní. Jiné problémy spojené s růstem nás naštěstí netrápí a já doufám, že se nám i nadále vyhnou.