FCI standard č. 62
Skupina: 6 - Barváři, honiči a plemena příbuzná
Sekce: 1.2 - středně velcí honiči, se zkouškou upotřebitelnosti
Datum publikování platného standardu: 10.10.1995
Země původu: Rakousko

Použití

Práce tohoto plemene nespočívá pouze v hlasitém nahánění, ale velmi často také v dohledávce postřelené spárkaté zvěře v podmínkách těžkého horského terénu.

Krátký historický přehled

V roce 1870 zahájil Karl Peitinger ve Štýrsku šlechtění tohoto plemene zkřížením hanoverské barvářky Hella I s lovecky a exteriérově vynikajícím psem hrubosrstého istrijského honiče. Nejlepší jedinci z tohoto spojení byli použiti k další plemenitbě. Šlechtění bylo úspěšně završeno formálním uznáním plemene v roce 1890.

Celkový vzhled

Střední velikost, silné svalstvo, projev vážný, ale nikoliv zlostný.

Chování a povaha

Náruživý, tvrdý lovecký pes, hlasitý na stopě, pevný a jistý stopař.

Hlava

Čelo mírně klenuté, týlní hrbol dobře vyvinutý, zřetelný stop. Čenichová partie silná, rovná; nosní houba černá; pysky nepřevislé. Silný, nůžkový skus. Oči s hnědou duhovkou. Uši zavěšené, ne příliš velké, hladce přiléhající, porostlé jemnou srstí.

Krk

Silný, ne příliš dlouhý.

Trup

Hřbet rovný, široký. Hrudník široký a hluboký. Slabiny mírně vtažené. Záď mírně spáditá. Ocas středně dlouhý, u kořene silný, nikdy stočený, nýbrž nesený lehce srpovitě vzhůru, dobře osrstěný, na jeho spodní straně tvoří srst kartáč, ale nikdy vlajku.

Končetiny

Lopatky šikmo uložené. Přední běhy rovně postavené, svalnaté, dobře zaúhlené. Zadní svalnaté, dobře zaúhlené, při pohledu zezadu rovně postavené. Přední i zadní tlapky ne příliš velké, dobře klenuté a uzavřené, s ne příliš velkými tvrdými polštářky.

Pohyb

Prostorný, pružný.

Osrstění

Srst drsná, bez lesku, tvrdá a hrubá, ne huňatá. Srst na hlavě je kratší než na těle a tvoří pouze "knírek".

Zbarvení

Červené a plavé. Bílý znak na hrudi je povolen.

Velikost

Výška v kohoutku 45-53cm (psi 47-53cm, feny 45-51cm).

Vady

Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za vadu, s ohledem na stupeň jejího vyjádření.
Příliš úzká hlava. Skládané nebo dole zašpičatělé uši. Slabé běhy. Příliš krátký, příliš slabý nebo silně nahoru zahnutý ocas, vlajka. Příliš dlouhé, slabé, kučeravé nebo měkké osrstění. Lekavost.

Vylučující vady

Každé jiné zbarvení než výše uvedené. Podkus nebo předkus, absence více než dvou premolárů.

Poznámka

Psi - samci musí mít normálně vyvinutá varlata sestouplá v šourku.