Västgötaspets (Švédský vallhund, Vaestgoetlandský špic; zkratka VSS) je považován za jedno z nejstarších původních švédských plemen, známé nejméně 1000 let. Nápadně se podobá starému typu britských pembroke corgi. Stále ale není prokázána jejich příbuznost a ani to, zda během osmého nebo devátého století při pustošení jihozápadního pobřeží Walesu Vikingy, byli psi typu VSS odvezeni ze Švédska do Anglie, či naopak psi typu corgi přivezeni do Švédska z Anglie. Historik Clifford Hubbard se přiklání k myšlence, že VSS je autentické švédské plemeno a starší z obou. Bez ohledu na jeho původ má na záchraně a uznání plemene největší zásluhu hrabě Björn von Rosen. Počátkem 40. let minulého století hrozilo plemeni vyhynutí. Pan hrabě však tvrdil, že milované plemeno, které si pamatoval z dětství, stále existuje a začal po něm pátrat. Podal si v tomto duchu inzerát do novin. Naštěstí dostal odpověď od pana Karla Gustava Zetterstena a oba pánové pak pracovali společně na jeho záchraně. Našli několik starých VSS v hrabství Västgötland a začali s programem oživení plemene.

Začínali s jedním psem jménem Mopsen (narozen 1938, rodiče neznámí, majitel Bertil Dahlén, Vara) a třemi fenkami: Lessi, Topsy (narozena 1930, rodiče neznámí, majitel J. Andersson, Vara ) a Vivi. Topsy byla již příliš stará, aby měla ještě další vrhy, ale stala se modelem prvního standardu plemene. Vivi, dcera Topsy se pak stala první skutečnou standardní fenkou plemene. Byl jich malý počet, ale dost na to, aby se pokusili o oživení plemene. Podle Nicky Gascoigne v její knize Švédský Vallhund (Dalsetter Designs, 1989) přineslo spojení psa Mopsena s fenkou Lessi štěně psa Jerry, spojení Mopsena s Vivi štěně fenku Tessan (narozena 1940, majitel Johanna Jonsson, Vara). Tito jedinci se pak stali zdrojem jejich šlechtitelského programu. V roce 1943, rok po exhibiční výstavě, uznává Švédský kynologický klub švédského vallhunda za samostatné plemeno a schvaluje jeho standard. Oficiální název plemene byl pak v roce 1953 změněn ze Svenks Vallhund (= Švédský Vallhund) na Västgötaspets. Plemenný typ se podařil sjednotit bez ztráty pracovních schopností. Dnes Švédský Kennel Club zapisuje více než 200 štěňat ročně.

Mopsen	Tessan	Topsy

Vlastnosti plemene

VSS je sebevědomý, temperamentní, zvídavý, odvážný, věrný. Jsou agilní, rychlí a dychtiví potěšit majitele a učit se. Jsou přátelští, zdraví a silní. VSS je pozorný, ostražitý, ale nikdy ne agresívní k lidem, ani k jiným psům a zvířatům. Proto mohou být chováni i ve smečkách. Někdy mají tendenci více štěkat, ale to lze omezit tréninkem. Mohou své majitele doprovázet na pěších či jezdeckých túrách a v poslední době se skvěle uplatňují v soutěžích pasení, poslušnosti či agility. Na rozdíl např. od japonských špiců jsou závislí na majiteli a nemají tendenci se od něj vzdalovat. Jsou mu naopak doslova stále v patách. VSS jsou víceúčelovými rodinnými psy a společníky, jakož i pracovními psy.

Stejně jako pembroke corgi patří do skupiny pasteveckých psů a dosud se v zemi původu používá k pasení stád skotu či ovcí na farmách. Je nízký, ale mrštný a dostatečně bystrý na to, aby zaháněl dobytek štípaním do hlezen a přitom se instinktivně vyhnul kopnutí a zranění.

Ve Švédsku jsou využíváni armádou při pátrání a záchraně lidí a někteří byli také vycvičeni k hledání lanýžů. Rovněž jsou pro svou neagresívní a milou povahu využíváni k canisterapii, kdy navštěvují domovy pro seniory a nevyléčitelně nemocné děti v nemocnicích. VSS je dnes dobře zaveden ve své domovině a získává stále na popularitě i ve světě. Jejich univerzálnost, jemná a laskavá povaha se zalíbí všem, kdo se s ním setkají.

Mají genetickou predispozici k přírodnímu "bobtail" ocasu, tzn. ocasu, který je krátký od přírody a ve Švédsku se stále 40-50% VSS rodí s krátkým ocasem.
Ocas tedy může být krátký či dlouhý, může být jakkoliv nesen, žádná varianta není předepsána.

Pes váží obvykle asi 15 kg, fena o něco méně.

VSS má samočistící srst, která nevyžaduje zvláštní péči. Pravidelné kartáčování zejména v době línání je zcela dostačující. Srst je poměrně krátká, přiléhající s podsadou, obvykle ocelově šedá nebo našedlo-žlutá, červeno-žlutá variace je rovněž přípustná. Jde o velmi o zdravé plemeno, které se dožívá asi 15 let.

Toto plemeno je nejrozšířenější ve Švédsku, Británii, Dánsku, Finsku, Norsku, Irsku a Austrálii a stává se čím dál populárnějším také v USA, kde se tamní klub snaží získat uznání plemene AKC. V Evropě je jejich chov rozvinutý ve Švýcarsku, Německu, Belgii, Holandsku a Francii. U nás máme zatím pouze jednu fenku - Danga´s Ofelia-Y (ch.st. Czech Jakobín, import Švédsko) a koncem roku 2010 se plánuje její první krytí psem Anund v. Gruningerwald ve Švýcarsku. Jedna fenka - Cyrah vom Lochertal (import Švýcarsko) je pak také na Slovensku.

Standard plemene ZDE>>>

Text a fotografie: CHS Czech Jakobin