Thajský ridgeback je od pradávna loveckým psem, avšak dobře hlídá dům a svého pána, je-li to nutné. Ačkoliv málo štěká, někteří jednici (nechovaní ve smečce) neštěkají vůbec, svým impozantním vzhledem budí patřičný respekt. Není však němý, svůj nesouhlas či nelibost dává najevo specifickým mručením. Předkové - lovci se ani v dnešním thajském ridgebackovi nezapřou. Je příjemným společníkem na procházkách, avšak za předpokladu, byl-li v mládí potlačen jeho lovecký pud. Dalším předpokladem pro jeho harmonické soužití s člověkem je velice intenzivní a časté období socializace. Jako každé štěně má vstřícný vztah k lidem, i když trošku nesmělý. S výraznou podporou majitele však ostych překoná a z thajského ridgebacka se stane ideální společník a průvodce člověka.

Žít v jeho těsném kontaktu je pro něj životně důležité. Soužití s thajským ridgebackem je však velmi příjemné, jeho něžné a klidné způsoby působí velmi blahodárně, milují doteky svého pána, pozorně naslouchá a velmi rád pozoruje, co se kolem něj děje. Na svou rodinu je silně fixován. Nezbytnou částí jeho denního režimu je spánek. Když nemá možnost se dopoledne dostatečně prospat, dokáže být velice nevrlý. Přesto však i během spánku vyhledává přítomnost člověka. Ostatně nejraději s ním spí v posteli stočený do klubíčka, což je však také z důvodu jeho potřeby tepla.

Má malé nároky na prostor, vyžaduje však dostatek pohybu. Ten nespočívá jen v procházkách. Thajský ridgeback miluje běh. Svou energii potřebuje vyběhat. Při procházkách v přírodě dokáže neúnavně kroužit kolem svého pána jako orel, s ladnými pohyby urozeného koně. Při běhu rád předvádí svou rychlost a vytrvalost svému pánovi, jeho potřeba běhu je nezadržitelná a nezkrotitelná, proto pozor na skrytá nebezpečí. Je třeba mít se na pozoru, neboť někdy se u neprojevuje špetka nezávislosti, kterou známe také u jiných plemen, např. u chrtů. Rád doprovází svého pána při joggingu nebo vůbec nejraději vedle jeho kola.

Jeho vysokou inteligenci, učenlivost, radost z pohybu a enormní skokanské schopnosti je ideální využít při tréninku agility. Na parkurech agility se vytváří pouto mezi psem a jeho pánem, thajský ridgeback cvičí s chutí, přestože někdy "mívá své dny". Nehodí se tedy pro klasický služební výcvik, odmítá dril a drezúru, postrádá jakýkoliv obranářský pud. Hrubým jednáním se pes stane nedůvěřivým až plachým. Z vlastní zkušenosti považuji trénink agility za nepostradatelný a to i přes to, že nechceme dělat závodní kariéru.