V rukopisech krále Songthana (1611-1628) je thajský ridgeback popisován jako: "Velký pes s ridgem na hřbetě, vyskytující se v různých barvách. Má špičaté a vztyčené uši a svůj ocas nosí vzhůru jako meč. Je čilý,silný, nebojácný a věrný svému pánovi, přestože je schopen živit se sám hrabáním v zemi a lovením malých živočichů."

Prapůvod plemene lze vidět v thajských jeskyních, především v jeskyni Tum-Pra-Toom, jejíž stáří se odhaduje na 3000 let. Tradiční malby na stěnách jeskyně zachycující tehdejší život, včetně psů, kteří byli pro tamní obyvatele nejcennějším majetkem a do jisté míry také způsobem obživy. Rychlost, vytrvalost, silný lovecký pud a velmi ostrý čich a zrak předurčil thajského ridgebacka k lovení drobných zvířat, např. hlodavců, zajíců, při práci ve smečce bez problémů ulovil mladého kance či srnku. Paradoxně díky dlouhé izolaci, ve které bylo chudé obyvatelstvo ve východním Thajsku drženo, byl thajský ridgeback zachován jako relativně čistá, nekřížená rasa.

Je známo, že mezi thajským a rhodézským ridgebackem je jistá spojitost. Společným předkem je pes Phu Quoc ze stejnojmenného ostrova. Další vývoj však zůstává otázkou. S největší pravděpodobností přišli "psi s ridgem" spolu s mořeplavci z jihovýchodní Asie, ale v úvahu také připadá možnost, že tyto psy přivezli obchodníci s otroky putující s Afriky do Indie.

Informace a fotografie poskytla CHS Khiri-Khan