Tibetský španěl patří k nejstarším existujícím plemenům. Nejenom u nás, ale i ve světě patří k málo početným.

Plemen pocházejících z tibetských klášterů známe několik: lhasa apso, shih-tzu, tibetský teriér... Všichni tito psi se však od tibetského španěla odlišují, a to právě v těch znacích, které odborníci při rozlišování jednotlivých příbuzných skupin psů považují za rozhodující.

Zatímco pro výše jmenovaná je typická dlouhá srst nejen na těle, ale i na obličeji a na spodních stranách končetin, tibetský španěl má zmíněných partiích krátkou srst. Na základě toho i dalších anatomických shod se usuzuje na příbuznost s tibetskou dogou.

První písemné zmínky o tomto plemeni jsou ze 7. století našeho letopočtu, tedy z doby, kdy vzniklo tibetské písmo, ale je pravděpodobné, že existovalo již mnohem dříve. Naproti tomu pekingský palácový pes se objevuje až v 18.století.
Vzhledem k izolovanosti oblastí v Tibetu nebyl vzhled tibetského španěla jednotný. Podle oblastí, odkud psi pocházeli, se lišili velikostí, hmotností, délkou čenichové partie.

První standart tibetského španěla byl vypracován anglickými chovateli v roce 1934. V tomto roce byla také od sebe oddělena čtyři malá tibetská plemena.
I když je tibetský španěl chován již ve všech kynologicky vyspělých zemích, nejrozšířenější je v Anglii a ve Skandinávii, v jiných není tak znám.

Předkové tibetských španělů byli uctíváni v tibetských klášterech. Byli pozornými strážci, kteří ohlásili hrozící nebezpečí a upozornili velké dogy, které se účastnily vlastní obrany. Plnili také některé specifické služby. Při dlouhých modlitbách zahřívali své pány, uváděli do pohybu modlitební mlýnky a dělali osamělým mnichům společnost. To a odloučení od okolního světa vytvářelo charakter tibetského španěla. Ten představuje nejpůvodnější formu plemen nejméně pozměněnou chovatelským úsilím. Je pohyblivý, vytrvalý, otužilý a méně trpívá zdravotními problémy. Má dobře vyvinuté smysly, proto je dobrým hlídačem. Má velkou inteligenci, výbornou paměť, ke své rodině si vytváří velký citový vztah, k cizím je nedůvěřivý. Dovede se vcítit do nálady svého pána, pomáhá osamělým, dětem, nemocným.

Tibetský španěl je "malý velký pes". Je klidný, sebevědomý, odvážný, sportovně založený. Zvládne delší procházku i túru, je rád venku za každého počasí. Může se chovat také v bytě, pokud mu zajistíme dostatek pohybu na procházkách.

Nemá zvláštní nároky na údržbu srsti.