Velký pes do bytu? No jasně! Vždyť i velký pes je přece původně malé sladké štěňátko, které potřebuje jen jíst, spát, venčit se a hrát si... Problém nastává, když z malého psího miminka roste velký psí puberťák (puberťačka), který si myslí, že ví všechno líp než vy. Proto je vhodné dodržovat několik všeobecných, ale účinných pravidel, vycházejících z praxe.

1. Místo

Pes musí mít své místo, kde může v klidu odpočívat, kde ho nikdo nebude rušit a kam může být odkázán v případě, že náhodou překáží.

A jak to vypadá v praxi? Devadesát procent psů považuje za své místo vaši postel, přestože samozřejmě vlastní svůj pelíšek, většinou víc než dostatečně velký a až moc drahý, vybíraný s láskou, pečlivostí a důsledností, aby pejskovi vyhovoval a zároveň ještě ladil s interiérem vašeho bytu. Takže po povelu Na místo! se váš milý psí puberťák okamžitě zvedne, ať je kdekoli, a bleskovou rychlostí si to namíří přímo ... do vaší postele. V tu chvíli máte dvě možnosti. Buď nechat svého milovaného pejska v pohodlí měkkoučké postele a nebo vydržet ukřivděný, ublížený pohled týraného psa, trvat na svém a psa odeslat na JEHO pelíšek. Co si vyberete, záleží samozřejmě jen na vás, bylo by ale dobré upozornit, že "křivdu" v podobě odeslání na vlastní pelíšek si váš psí puberťák bude dlouho pamatovat a při nejbližší příležitosti vám to vrátí.

2. Žrádlo

Štěně do půl roku dostává krmení rozdělené do tří malých dávek, od půl roku přecházíme na krmení 2x denně.

A jak to vypadá v praxi? Vaše štěňátko dovršilo půl roku, je velké téměř jako dospělý pes a vy se rozhodnete zvýšit ranní a večerní dávku a vynechat dávku polední. Celá situace probíhá následovně: Ráno je psí puberťák v příjemném šoku, že je v misce TOLIK žrádla... v poledne přechází mezi svou miskou a vámi. Cca hodinu po době, kdy byl zvyklý dostávat svůj oběd vás již začne více či méně něžně upozorňovat, že chce jíst. Méně vytrvalý majitel takového štěňátka vzdychne a jde nešťastnému hlady umírajícímu zvířeti dát nažrat. Paličatý majitel - většinou nabuzený větami zkušenějších přátel-kynologů: "Prostě mu přidej snídani a vynech oběd, musí to zvládnout." - chce důsledně vydržet, proto se sebere a odchází z bytu, aby neviděl hladové a žebrající oči svého miláčka. Po návratu domů - pro jistotu v době večerního krmení, aby mohl puberťákovi rovnou nasypat granule - ho ale čeká těžký šok v podobě vyházeného odpadkového koše, roztrhaných obalů od polotovarů a balených jídel (pizza, sušenky, čokoláda atd.), napůl rozkousaných a roztrhaných veškerých možných odpadků, kdy hladovějící pejsánek hledal cokoli k "zakousnutí". Většina páníčků se poté vrací k taktice méně vytrvalého majitele...

3. Procházky a venčení

Každý majitel pejska velkého nebo aktivního plemene ví, že pes musí být na procházce nejméně hodinu denně.

A jak to vypadá v praxi? Většinou si lidé pořizují štěňátka na jaře nebo na začátku léta a celé teplé období se těší, až bude jejich miminko dost velké, aby mohlo chodit na ty dloooouhé procházky, aniž by se páníček bál o klouby štěňátka. Skutečnost je ale taková, že štěňátko se do toho správného "dlouhoprocházkového" věku dostává přesně v době, kdy krásné počasí skončí. Ranní a večerní - dříve půlhodinové - venčení se náhle smrskává na 10 minut a odpolední procházka se pro majitele stává utrpením. Ve větru, dešti a posléze i mrazu musí denně vzít vodítko do ruky a vyrazit směr dloooouhá procházka. Toliko ke svědomitému majiteli, který ví, co by nastalo, kdyby se psem na procházku nešel. Opačný typ majitele tzv. pohodlný, se v případě ošklivého počasí rozhodne se psem na procházku nejít a radši vyrazí do kavárny na posezení s přáteli. Po návratu domů nachází byt ve stejném stavu jako paličatý majitel v bodě dvě, protože psí puberťák potřeboval nějak vybít svou neutuchající energii. Příští den už i pohodlný majitel navzdory "psímu" počasí vyráží na dlouhou procházku...

Na téma velký psí puberťák v bytě by se toho asi dalo napsat mnohem a mnohem víc, ale nějak se mi nechce strašit potencionální majitele. A navíc, když přijdete unavení a otrávení domů z práce, není nic lepšího než nadšené štěně, které vás samou radostí přibije ke zdi nebo k zemi a s neutuchajícím elánem po vás začne rajtovat se šťastným poňafáváním - to je dost, že jsi doma, paničko/páníčku. To se potom na veškerý vztek a špatnou náladu rychle zapomíná.