Na začátku bych chtěla poznamenat něco na téma "knírač a jeho povaha": Jsou to tvorečci poměrně složití a zvládnout je na jedničku vyžaduje trpělivost, důslednost a hlavně spravedlnost.

Ten, kdo se rozhodne pořídit si velkého knírače, by si měl uvědomit jednu věc - knírači jsou v podstatě "dvojího druhu": knírači z výrazně pracovních linií a knírači z výstavních linií.

Pokud tedy vaše dušička zatoužila po úžasném životě s černým vousatcem, předem si stanovte kritéria:

1. Hledám příjemného životního společníka, vhodného do bytu a na procházky, chci s ním jet i na výstavu, mám děti, se kterými si bude pes hrát, jsem ochoten chodit na cvičiště, kde absolvuji základní výcvik, no ale vlastně nevím, možná ho ani cvičit nebudu, stačí, když bude poslouchat běžně... - pak pátrejte po chovatelích s výstavně vedenými knírači bez a nebo se základními zkouškami z výkonu! S takovým štěnětem budete spokojeni, bude vám dobrým životním druhem, když vám bude smutno, položí vám vousatý šňupák do klína, když bude veselo, radostně si s vámi pohopsá.

2. Hledám sportovně založeného psa, toužím po výcviku, mým snem je skládání zkoušek, závodění, pes musí být výborný obranář... - pak pečlivě hledejte chovatele s knírači z pracovních linií. V takovém případě je zde totiž předpoklad, že nebudete zklamáni, až váš vousáč nebude mít vždy nezdolnou chuť ke stopám a nebo se zalekne figuranta hrozícího mu holí.

Nic není jen černé nebo bílé, obě linie se vzájemně mohou prolínat, netvrdím, že "výstavák" nikdy nepojede na mstrovství světa a "pracák" nezíská výstavní titul, ale znám mnoho a mnoho zklamaných lidí, kteří to na začátku vybírání netuší.

Nezatracuji výstavní knírače, protože psi z těchto linií dělají dobré společníky mnoha lidem, a také chápu, že každý milovník kníračů nemusí toužit po plahočení se po rozbahněném poli a po nedělích trávených na cvičáku, jen prostě upozorňuji na to, co nový zájemce o psa vůbec netuší.

a autorka stránek Velký knírač - a proč ne?