Svojí nápadnou a nezvyklou šedou barvou jsou výmarani považováni za nejstarší čistou rasu německých ohařů. Samostatné plemeno bylo uznáno už v roce 1896 v Německu a jeho původ je dodnes nejasný. Podle některých teorií dokonce pochází z Čech. Jediné, co je spolehlivě prokázáno je, že byl chován od počátku minulého století na dvoře Karla Augusta, velkovévody výmarského, který byl nadšen jejich výkony a inteligencí. Na svém dvoře založil systematický chov, kde je nadále šlechtil.

Tenkrát se jednalo spíše o variantu krátkosrstou, ale ani dlouhosrstí výmarani nebyli dříve žádnou zvláštností. Nebyli ale uznáváni a vyskytla-li se ve vrhu vedle krátkosrstých i dlouhosrstá štěňata, byla zpravidla utracena. Obrat nastal až v roce 1934, kdy byla ve Frankfurtu nad Mohanem tato dlouhosrstá varianta mezinárodně uznaná.

S prvním plánovaným chovem dlouhosrstých se začalo v Rakousku, odkud k nám byl

jako první dlouhosrstý výmarský ohař dovezen v roce 1966, fena Bessy von Burgholz.

Ačkoliv dlouhosrstí mají v průřezu tytéž vlastnosti a dispozice jako krátkosrstá varianta, cení se u nich jistota na stopě, chuť k vodní práci a nahánění. Jistě zde hraje hlavní roli delší osrstění, které v hustších porostech lépe chrání jak před zraněním, tak před chladem.

Chovný cíl - všestranný, lehce ovladatelný a klidný, lovecky upotřebitelný pes, se systematickým a vytrvalým, nikoliv však příliš temperamentním hledáním.