Welsh Corgi Cardigan je velmi starobylé plemeno, údajně už z dob Keltů. Byl od nepaměti používán především jako honácký pes, který si dovedl na pastvinách poradit s polodivokým dobytkem. Nízký vzrůst se zdůvodňuje tím, že do menších psů se dobytek hůře strefoval kopyty. V usedlostech potom corgi plnil všechny další nezbytné úkoly, náležející selskému psovi - hubil hlodavce a hlídal.

Práce s dobytkem vyžadovala psa samostatného, tvrdého, vytrvalého a velmi odolného, takže corgi je doposud velmi inteligentní, nebojí se žádné práce, miluje aportování, nedělá mu problém chodit na dlouhé túry nebo běžet několik kilometrů u kola. Jeho srst je velmi nenáročná na údržbu, tvrdá, samočistící, v zimně s hustou podsadou, takže mu nepůsobí žádné potíže celoroční ustájení venku (samozřejmě, pokud má kvalitní boudu).

Je to ale původem ovčák, takže tito psi jsou velmi rádi v kontaktu se "svými" lidmi, proto je dobré jim alespoň přes den dopřát pravidelný kontakt s rodinou. Pokud jsou od mala zvyklí na děti, nemělo by to činit žádný problém. Já mám děti tři různého věku, takže štěňátka u mě odchovaná jsou na různé vzruchy, které jsou s dětmi spojené, zvyklá. Je však nutné, aby se děti uměly ke psu správně chovat a nedělaly si z něj jen plyšovou hračku. Pokud dítě správně vedeme, je schopno corgiho i cvičit a může se s ním účastnit nejrůznějších kynologických aktivit - agility, flyball, tanec se psem, výcvik poslušnosti, ovčácký výcvik a mnohé další. S corgim se dá dělat opravdu téměř všechno.

U nás je to plemeno zatím velmi málo rozšířené, není to módní pes, ale už teď má několik zvířat zkoušky z poslušnosti, zkoušky vloh ovčáckého psa, dělají agility i tanec se psem, a to vše velmi úspěšně. Samozřejmě kolem puberty psa (asi v 1 roce) je třeba počítat s jistou neposlušností, či se snahou prosadit si svou, ale to je běžné u všech plemen a důsledností se to dá brzo překlenout. Corgi Cardigan také nebývá moc vstřícný k cizím lidem, je spíše nedůvěřivý, koho ale pozná blíže, s tím je potom většinou nejlepší kamarád. Nehrne se zkrátka hned s každým mazlit. Moje fenka je poměrně hodně vstřícná k lidem a snažila jsem se k ní vybrat psa s obdobnou povahou. Otec štěňátek ale úplně předčil má očekávání, co se povahy týče, při našem prvním styku byl nevýslovně milý, přátelský, vůbec se nebál, sebevědomý, nebyl tam ani náznak strachu nebo nějaké agrese.

Pokud corgi hlídá, projevuje se to štěkáním, ohlašováním návštěv a tak podobně, není ale zbytečně uštěkaný. Upozorňuje, jen když se opravdu něco děje či někdo jde. Jako ovčák taky nemá příliš vyvinut lovecký pud, takže nemá sklony k toulání. Spíš ho láká všechno honit - kočky, slepice, vrány, zajíce, ale jakmile třba kočku dožene, tak ji jen očichá, případně si s ní hraje. Od mala se musí upevnit přivolání, případně podporovat zahánění na povel. Když shání něco do stáda (např. i cyklisty nebo děti při hře), mohou chňapat po nohou a štípat do pat, což je normální způsob práce ovčáckých psů. Štípání dostatečně popohnalo dobytek, ale neublížilo kůži ani rounu.

Stejně jako u jezevčíků, i u corgi se musí dávat pozor na skoky z výšek, na příliš časté chození se schodů a tak podobně, což může vést k problémům s plotýnkami a páteří. Cardigan má ale poněkud delší nohy, než třeba Pembroke a u nás jsem zatím u tohoto plemene tento problém nezaznamenala. Pokud má pes dostatek přirozeného pohybu, je správně krmen a má dobře osvalená bedra a nohy, neměl by tento problém nastat.

Iva Kleinová

Informace a foto poskytla CHS Lucky Veles