Holandský vodní pes je vedle francouzského barbeta, irského vodního španěla a portugalského vodního psa čtvrtým z malé skupiny evropských vodních psů, kteří zůstali zachováni do dnešních dnů. Jeho původ není znám. Existují různé teorie, které nelze dokázat. Prostě musíme konstatovat, že wetterhoun, ať přišel odkudkoliv, se časem stal součástí Fríska. Vodních specialistů bývalo v minulosti více, ale rozvoj myslivosti a využívání všestranných loveckých psů zatlačil vodní psy do ústraní tak, že málem zcela vymizeli. I tak patří ve svých zemích k málopočetným.

Wetterhoun je více loveckým psem využívaným také k vodním pracím, než pravým vodním psem, jako je portugalský vodní pes a z něj odvozený irský vodní španěl. Pochází z Frieslandu čili ze starého území při Severním moři obývaného Frísy, potomky starověké etnické skupiny germánského původu, kteří dodnes lpějí na svých starobylých mravech, krojích a řeči - fúštině, která se stala východiskem moderní holandštiny.

Výraz wetterhoun může znamenat také psa s kudrnatou srstí. Dalo by se o něm říct, že je to domácí pes se silným loveckým instinktem. Byl používán k lovu vodní zvěře a také vyder. Je dobrý plavec, který umí aportovat sestřelené kachny z vody a prohledávat husté rákosí a nahánět kachny před pušky lovců, pracuje jako slídič v křovinatém terénu při lovu králíků a jiné drobné zvěře. Je nedůvěřivý vůči všem cizím a je dobrým hlídačem, který se nejlépe cítí venku. Je ochotný k práci, ale není ho lehké vycvičit, je to pes jednoho pána, který potřebuje dobrý kontakt s člověkem, ke kterému má vztah a kterému se pak podřídí.

Autorčiny stránky