Je pondělí 2. listopadu 2009 a v mém životě nastává podivná změna - panička mě hned ráno po vyvenčení bere s sebou do kuchyně. No toto! Já chci být se svým bráchou venku, jako vždycky. Co doma, tam je nuda. Je sice fakt, že s tím mým velkým břichem mi už honičky s Pingem nejdou tak dobře, ale stejně nevidím důvod, proč bych měla být "pod dohledem", jak to nazvala moje panička.

Jo, vy to nevíte? Je to totiž právě 57 dní, co mě seznámili s Ryem. Nejdříve jsem myslela, že jedeme na výstavu, jako obvykle, když cestujeme tak dlouho autem, jako tenkrát. Ale když jsem vystoupila z auta, bylo mi jasné, že tentokrát je to jinak. Nikde žádné davy lidí a tak, prostě to vůbec nevypadalo, jako když přijedeme na výstavu. Zato tam na mě čekal černý krasavec jménem Ryu, který se mi teda moc líbil, ale nechápala jsem, co to po mě chce. Já jsem si chtěla hrát, no jako s Pingem, ale on se pořád snažil o nějaké intimnosti... Je sice fakt, že jsem už taky na něco takového myslela, to víte, hormony jsou hormony, ale vždyť jsme se znali pět minut! Tak jsme trochu poběhali, pohráli si, při pokusech o intimnosti jsem ho řádně poučila, že to teda ne, a pak jsme si šli odpočinout hezky každý do svého kotce. Ale protože je Ryu fakt fešák a navíc gentleman, ještě ten večer došlo i na ty intimnosti...

Čas běží jako voda, ani jsem se nenadála a začala jsem se cítit nějak zvláštně. Více jsem na sebe dávala pozor, měla jsem větší chuť na mazlení a taky čím dál větší hlad. Bylo mi to jasné - budu mít děti! Jenom paničce nestačily všechny tyhle náznaky a vzala mě k veterináři - prý ultrazvuk. Trochu jsem se obávala, ale bylo to v pohodě - oholili mi kousek bříška, pak jsem chvíli ležela (moc se mi to teda nelíbilo, tak mě musela panička dobře držet), jezdili mi něčím mokrým po břiše a pak už se panička rozzářila a mooooc mě chválila, že jsem šikovná a že budu mít štěňátka. Konečně to taky pochopila! Mezi tím jsem ještě absolvovala dvě výstavy, ale teď už jen odpočívám a kynu.

Od té doby už uběhly skoro čtyři týdny. Panička si myslí, že už to nebude dlouho trvat a budu rodit, ale já se jí snažím vysvětlit, že klidně můžu být pořád s Pingem venku, protože hned tak to nebude. Ona sice argumentuje tím, že moje maminka jednou porodila už 57. den, ale proč bych to měla dělat i já, to teda nevím. 

Když už tedy musím být doma, pořádně si to užívám. Každou chvíli se chodím za paničkou pohladit nebo z ní vymámit nějakou dobrotu, většinu času ale prospím na gauči. To je žůžo! Panička mě prohlédla, zjistila, že už se mi začalo tvořit mlíko. Už mi taky odchází hlenová zátka. Teplota v pohodě - 38,6°C. Začalo mi hodně línat bříško, abych měla holé bradavky - to aby se štěňátkům dobře pilo, až se narodí.

Večer jsem to už myslela zcela vážně, že chci jít ven za Pingem, vždyť už jsem se na tom gauči naležela dost. Ale panička jako vždy trvala na svém...

Úterý a středa probíhají v podobném duchu jako včerejšek. Ráno jsem se hodinku proběhla venku, pak jsem posnídala a uložila se na gauč.

V úterý si panička chvíli lehla za mnou a měla velkou legraci z toho, jak se mí potomci zrovna v břiše probudili a hráli kopanou. Mně to tak legrační nepřišlo, ale jsou to moje děti, tak musím mít trpělivost.

Jinak všechno při starém - chuť k jídlu mě neopouští, teplota stále 38,6°C, jen mléčné žlázy se mi pomaličku zvětšují. Většinu dne prospím, jenom je čím dál větší problém najít vhodnou polohu. Jo, a to moje břicho se nějak posouvá směrem dolů - asi gravitace nebo co.

Ve čtvrtek jsem učinila objev! Našla jsem tu nejpohodlnější polohu k ležení s tím velikým břichem, které musím nosit. Nejlepší je lehnou si hezky na záda.

Jinak všechno v pohodě, vždycky chvíli polítám s Pingem po dvorku nebo mě panička vezme chvíli na vodítku ven, ale hlavně ležím a odpočívám. Už mám to břicho co nosit. Častěji si teď lehám na zem na dlažbu a chladím si bříško. Dlouho tak ale nevydržím a musím se převrátit na bok nebo ještě lépe na záda.

Je pátek a moje břicho mi už brání skoro ve všem. Nemůžu se pořádně podrbat za uchem, nemůžu si umýt... no chápete... intimní partie, hůř se mi vyskakuje na gauč. Je to nepříjemné, protože stále po kouskách odchází ten hlen, tak se potřebuji čistit a ono to moc nejde. Tak jsem si dnes udělala aspoň pořádnou očistu předních pacek, opravdu poctivě jsem si je vyčistila a pak jsem si umyla i obličej, abych byla krásná, až mě děti poprvé uvidí. Teplota se stále drží v normálu.

Zajímá vás, co si Sisinka zapsala do deníčku dál? Dovíte se zítra.

www.shibainu.cz