Tak jsme tady zase! Ano, jsme to my, Va Ryuu, Vaki Ryuu a Vai Misaki - tři šibí štěňátka, která se s vámi dělí o své zážitky z prvních týdnů svého života. Jsme zase o dva týdny starší, o maličko zlobivější, o hodně samostatnější, ale hlavně stále roztomilejší a hravější. Pokud vás zajímá, jak se nám dařilo ve 4. a 5. týdnu našeho života, jak rosteme a co zajímavého jsme prožili, čtěte dál! Vybrali jsme pro vás opět to nejzajímavější z našeho deníčku.

Pokud jste nečetli předchozí díly, najdete je zde: 1. díl, 2. díl

4. týden

Hrajeme si už i s hračkami

Všimli jsme si, že už s námi maminka netráví tolik času v naší noře. A protože už hodně běháme, objevili jsme na světě ještě jednu podobnou, jenom menší. A víte, co? Voněla naší maminkou! Tak jsme se v ní uhnízdili a pěkně jsme se vyspinkali. Tím jsme zjistili, že je moc fajn, i když teda vážně malá. Přesto jsme se do ní odstěhovali a do velké nory chodíme už jenom občas, když se tam maminka pokusí před námi schovat. Už ale pochopila, že jen tak před námi neuteče, jedině když si jde lehnout na gauč - tam ještě vylézt neumíme. Jedině když nás tam páníček vezme a to se nám tam moc líbí. A páníčkovi se to taky líbí! Okusujeme mu uši a vlasy. Olizovat ho moc nesmíme, ale nevadí, na to máme zase paničku. A malá panička nás taky ráda chová a mazlí se s námi a hraje si a tak.

Pomalu zjišťujeme, že i hračky jsou prima věc, a tak naše hravé touhy nesoustředíme všechny na rvačky, ale také na plyšáky. Jo a ještě jedna skvělá hračka se našla - naše maminka! Je skvělá na všelijaké okusování a přelézání a vůbec jí to nevadí, má s námi vážně trpělivost (říká panička - my si myslíme, že ji to prostě baví).

Občas nás maminka musí pokárat

Maminka má pro nás pořád to své výborné mlíčko, takže nás jiné jídlo moc neláká, ale protože masíčko opravdu krásně voní a taky výborně chutná, občas si ho kousek dáme. A maminka to po nás dojí. Taky nám panička nabídla mlíčko z misky, ale to nám teda vůbec nechutnalo. Proč taky, když máme pojízdnou mlékárnu.

Už máme taky každý svoje "volací jméno" - ten s tmavým čumáčkem je Bubu, ten světlý je Ryu (někdy panička říká česky Draku, někdy japonsky Ryu) a holčička je prostě Holčička (nebo Vai nebo Seňorita, jak kdy).

Dodatek maminky: Děti jsou čím dál samostatnější, takže mám více času na spaní a taky na lítání po venku s Pingem. Už se o ně nemusím tak strachovat, takže i venku jsem v klidu a trávím tam hodně času. Moc mě netěší, že se mi vecpali do malé nory, ale co se dá dělat. Když mě okusují a skáčou po mě, vydržím to - vždyť jsou malí! Jo, a mlíko z misky je dobré. Je to fajn, že ho malí nechtějí.

Jak rosteme: 28. den - váha 1,7 až 1,8 kg

 

5. týden

Spí se nejlíp hlavou dolů

Představte si, panička nám říká lotři a dacani! My?! Vždyť jsme úplně hodní! Prý jí okusujeme nohy - a na co by je jinak měla? Prý se motáme pod nohama - ale jak bychom jinak poznali svět? A že loužičkujeme na kopečku? To je přece geniální nápad - loužička teče dolů a nám se nestane to, co dříve, že do ní spadneme, když se nám rozjedou při čůrání nožičky! Nejsme lotři a dacani - jsme báječná, šikovná a chytrá štěňátka!

Moc rádi se mazlíme, olizujeme paničku, no, občas ji vážně kousneme do palce, ale to je jen taková hra... Už se umíme o hračky i přetahovat a lovit je. Je to prima zábava! Naše maminka je stále báječnou hračkou, ale občas už na nás i zavrčí. Tak nevíme - buď ji koušeme moc, nebo už nemá tolik trpělivosti...

Nejlepší hračka na světě

Zatím jsme znali jen pár lidí - ty, co tu s námi bydlí, a pár jiných, kteří se tu občas zastaví. Tuto neděli se ale stalo něco velkého - přišla návštěva! Úplně cizí lidi - dva velcí a tři malí. To vám byla taková radost! Nechali se očuchávat a olizovat a taky okusovat, muchlali nás a hladili. Jééé, to byla krása. Až jsme z toho velkého zážitku po chvilce usnuli...

Pokud jde o jídlo, pořád baštíme od maminky. I když nám panička vnucuje masíčko, moc se nám do něj nechce. Dáme si, to ano, ale stejně se pořád těšíme, až přijde maminka z venku a přinese mlíčko.

Dodatek maminky: Hry mých miláčků už pomalu přerůstají přes únosnou mez a tak je musím někdy okřiknout, když hrozí, že mi ukousnou ucho nebo nohu. A taky už jsou dost velcí, abych je začala vychovávat. Ale zatím to dělám jen tak pomaličku, polehoučku. Jsou to pořád malé děti...

Jak rosteme: 35. den - váha 2 až 2,2 kg

V jídelně aneb Z čeho rosteme

www.shibainu.cz