Naši milí, věrní čtenáři, dnes se s vámi prostřednictvím našeho deníčku setkáváme naposledy. Čas pokročil, my už jsme skoro úplně velké shiby (pozn. paničky - typická šibí domýšlivost) a tak se pomaličku chystáme do nových domovů. Ale věříme, že na nás nezapomenete a třeba vám panička časem pošle aspoň nějaké naše fotky nebo malou zprávičku o tom, jak si žijeme svůj sladký šibí život.

Předchozí díly najdete zde: 1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl

8. týden

Tři na sněhu

Tak jsme dovršili věk, kdy můžeme (podle zákona) opustit maminku a stěhovat se. Jsme už naočkovaní, natetovaní, máme každý svůj vlastní pas... Panička si ale myslí, že je lepší, abychom u ní zůstali o týden déle, takže si stále ještě užíváme sourozeneckých bojů. Rádi bychom si užívali i maminky, ale ta už se na nás většinou zlobí, že ji moc koušeme, a schovává se před námi na gauč a tak. Bříška si plníme stejnou baštou, jakou dostává maminka - masíčko, zeleninka, rýže nebo ovesné vločky, troška ovoce, výborný čerstvý sýr - prostě samé dobrůtky. Panička tedy prý dbá hlavně na to, aby to pro nás bylo zdravé, ale nám to i přesto chutná!

Děláme všechno, co má malé štěně na práci - jíme, spíme, hrajeme si s hračkami (mezi něž počítáme také sebe navzájem, maminku, páníčkovy boty a taky jeho ruce, paniččiny papuče a nohy, výborné jsou také papírky všeho druhu a cokoliv, co se dá rozcupovat). Venku napadla hromada sněhu, tak si taky rádi hrajeme hru na sněhové koule. Že to neznáte? Je to jednoduché! Nejdříve se ve sněhu honíte s bráchou nebo ségrou a pak se začnete rvát a válíte se ve sněhu, dokud panička nezavolá, abyste šli do tepla - no a vrátíte se k ní jako tři sněhové koule! Milujeme jakékoliv návštěvy, protože noví lidé mají mnohem více pochopení pro okusování, olizování a podobné štěněcí zábavičky, než ti domácí.

Ryu - 8 týdnů

Dodatek maminky: Byla jsem na dalším očkování, tentokrát proti vzteklině, tak mám zase na rok pokoj. Děti jsou čím dál zlobivější a mně už to jejich kousání vážně nebaví, takže jsem ráda, když si můžu lehnout na gauč, kam na mě nedosáhnou, nebo mě panička zavře do naší nory. Hodně času trávím venku s bráchou. Panička mě sice přesvědčuje, že už tam klidně můžu zůstat, aby mě ti malí draci nesežrali, ale to zase ne. Přece jenom jsem klidnější, když je mám pod dozorem, takže se stejně stále vracím za nimi do domu. Dám jim trošku mlíčka, ale opravdu jen trošku, aby si odvykli (a taky proto, že by mě snad úplně rozkousali).

Jsem pořád hladová, ale panička má pochopení a dává mi najíst opravdu často, klidně i 10x denně. Víte, já ty svoje prcky miluju, ale už se vážně těším, až si pro ně někdo hodný přijde a postará se o ně zase on. Už to nebude dlouho trvat.

Jak rosteme: váha 3,1 až 3,5 kg

 

9. týden

Vai s maminkou

A je to tady! Přijela jedna cizí paní. Byla milá, hrála si s námi, hladila nás... a nakonec si odvezla toho největšího z nás, kterému jsme říkali Bubu. Zůstali jsme doma sami dva - Vai a Ryu. Ale ne na dlouho. I my už se chystáme do nových domovů. Dostali jsme krásné obojky a vodítka (a vůbec jsme se na paničku nezlobili, že nám to "cosi" začala připínat na krk), panička ještě párkrát poškádlila páníčka, aby si nás mohla nechat, ale my už si moc přejeme mít svoje vlastní lidi. Panička nám povídala, že nás budou mít moc rádi a budeme se mít dobře, tak se těšíme. Tím se s vámi loučíme a slibujeme, že vám přes naši dosavadní paničku časem pošleme nějaký pozdrávek. Tak AHOJ!

Dodatek maminky: Přijela paní, která už tady jednou byla, když jsem ještě byla těhotná. Pamatuji si ji, protože její chlapeček si mě zamiloval a mně dělalo moooc dobře, když se ke mně tulil a hladil mě po bříšku. Tak ta paní tentokrát přijela sama, zato s maličkou bedýnkou, podobnou v jaké jezdím na výstavy. Dlouho si s paničkou povídala o tom, jaké nám dává jídlo, taky o očkování, odčervování, výchově takového malého šibího prcka a tak, načež si paní odvezla toho největšího chlapečka, co mu lidí říkali Bubu.

Vai - 9 týdnů

Tak už tu zůstali jenom Vai a Ryu. Krátce na to ale odcestovali do nových rodin i oni a povím vám - vůbec mi to nevadí. Všichni šli do prima rodin a mně se fakt ulevilo... Bubu je prý někde kousek od nás, tak ho třeba zase uvidím. Zato Vai odjela do Španělska a Ryu do Německa, odkud se prý časem přestěhuje do USA. Tak doufám, že mi nebudou dělat ostudu! Snažila jsem se, abych je vychovala opravdu dobře. No a to další, to už je na jejich paničkách!

Jak nám vyrostli: Při odchodu vážili všichni přes tři kila - Bubu 3,6 kg a Ryu a Vai shodně 3,5 kg.

Dodatek paničky: Tak jsou zase jedna šibí mimča "za námi". Jako všechna se nám zdála ještě krásnější, milejší, hodnější, šikovnější... než ta předchozí. Byli to stejní lumpíci, jako všechna ostatní štěňátka, zase vyhrabali kus zdi za ledničkou, okousali další kousek stolu a komody, vyškubali další kousek potahu z gauče... a jako všem ostatním jsme jim to odpustili a stejně je milovali. A jako vždycky se už těšíme na další.

www.shibainu.cz