Nějak mi to nedalo, když jsem si všimla, že akce Sen zvířat bude ve Vinoři, což je nedaleko bydliště mého tatínka, a tak jsem spojila příjemné s užitečným, vzala děti a Safiru a vypravila se 15. září do Vinoře. Po vjezdu do města se před námi objevila cedule Sen zvířat. "Hurá," pomyslela jsem si, trefíme bez potíží... O kus dál už jsme viděli davy lidí s pejsky i bez nich, a tak jsme pochopili, kudy tudy, ale ouha, zájemců jako my bylo víc, a tak nám chvíli trvalo, než jsme našli místo na zaparkování vozu. Vytáhli jsme tašku plnou konzerv, Sava a šamponů, abychom také přispěli trochou do mlýna, vypustili Safiru z kufru a došli do Hofmanova dvora.

Před branami jsme zastihli některé z pánečků, kteří si špatně přečetli pozvánku, že mají vzít s sebou očkovací průkaz, a tak museli zůstat venku.

Prošli jsme vstupní prohlídkou, předali "vstupné" v igelitce a vstoupili jsme do velmi krásného a příjemného prostředí Hofmanova dvora. Musím přiznat, že mě přemohly emoce, a neudržela jsem slzy. Bylo zde tolik zvířátek, kterým chybí to, co my pro své miláčky považujeme za samozřejmost. Tolik bych jim přála nové pánečky s laskavou teplou dlaní, vlídným slovem a plnou miskou všem, kteří se zde sešli!

Hned v úvodu jsme shlédli dvě představení tance se psem, které nám doslova vyrazilo dech. Taková zručnost a přesnost ve výcviku, navíc na dvoře plném lidí a psů, kde je vyzkoušena každá stránka poslušnosti, to bylo opravdu něco! Velice příjemná paní moderátorka nás seznámila nejen s průběhem akce, ale také se svými miláčky, rovněž s hosty, patrony a pořadateli akce. Patron akce herec, pan Václav Vydra, stál kousek od nás a Safi laškovala s jeho boxerem, který prokázal podobný nenucený a milý projev jako jeho páníček.

V další chvilce jsme mohli vidět v akci Iris - asistenční labradorku, která nám předvedla, jakou pomocnicí je svému pánovi. Kromě toho, že umí podat různé předměty, také se svým pánečkem "polohuje", což znamená, že umí rozehřát ztuhlé svaly a navíc umí předvídat nadcházející epileptický záchvat svého pána (to prý každý pes neumí, ani se to nedá naučit, je to prostě dar). Irisce se exhibice náramně líbila a podle očekávání paničky si to náležitě užila, i s potleskem.
Také jsme měli možnost vidět jak funguje Pet-medic v akci. Bohužel díky nepozornosti jednoho z pánečků museli zasahovat i doopravdy mimo areál, kde došlo k zásahu psa vozidlem.

Zašli jsme do stodoly a dali hlas fotografii do soutěže, obdivovali a nakonec i koupili ručně malované obrázky fríských koní.

Navštívili jsme pavilon koček, kde bylo na 180 kočičích čekatelů. Málem jsme odešli s jedním kocourkem, který strašně připomínal Garfielda, ale byla zde řada velice přítulných krásek, i mladých dorostenců. Doma již máme ale dvě kočičky, a jedna z nich je zrovna nalezenec, který "našeho" Garfielda předběhl, proto jsme již další kočičku nevzali. I když bychom nejraději pomohli všem, je důležité zůstat rozumnými, aby byl člověk schopen zajistit potřebnou péči všem svým svěřencům, a to neobnáší jen potravu, ale také veterináře, antiparazitika a další potřebné věci. Výhodou dospělých útulkových kočiček a kocourů je, že jsou většinou kastrovaní, což budoucím majitelům značně usnadní situaci.

Během celé výstavy bylo ukázáno, že vzít si pejska, kočičku či koně z útulku je výborná věc, ale že je to také zodpovědný krok. Na to upozornil i patron akce pan Vydra. Sám je chovatelem koní, a poukázal na to, že koně s sebou na dovolenou člověk vzít nemůže.

Zašli jsme za koníky z útulků, kteří ochotně povozili děti. Prohlédli jsme si čekající pejsky a došli jsme si s dětmi zasoutěžit nahoru k bazénu.

Mezi tím na nádvoří probíhal rozhovor a paní vlastnící koňský útulek. Dozvěděli jsme se, jak se koně do útulku dostávají a jak je to s jejich léčbou a adopcí. Paní "šéfová" útulku po celou dobu jezdila na kobylce klusáka, která oslepla vinou špatného navedení jezdce, a narazila v plné rychlosti do sloupu a na následky zranění oslepla.
Probíhaly zde rovněž veterinární přednášky, seznámení s některými plemeny psů a další akce.

Bylo nám tu moc hezky, ani se nám nechtělo odejít. Slíbili jsme si, že se sem za rok vrátíme, a pokud nám to tatínek dovolí, vezmeme k sobě domů a Dorotce a Majdě a naší psí smečce třeba nějakého toho zrzavého Garfielda.

Moc bych přála všem 180 kočičkám a 55 psům, aby našli nový domov, a možná se zde najde i někdo, kdo bude moci dát nový domov i některému z koní.