Akita patří k nejstarším plemenům psů na světě. Doklady o chovu lze vysledovat až do 15. století, kosterní nálezy však svědčí o mnohem starším původu. Psi podobného vzhledu určitě v Japonsku existovali již zhruba před 5000 lety.

Název AKITA je odvozen od japonské prefektury Akita, nacházející se v severní části ostrova Honšú. Odtud plemeno pravděpodobně pochází. Slovo INU nebo KEN, které se k názvu často přidává, neznamená nic jiného než pes.

V dobách epochy Tokugava a Taisho (1603 -1925) byla akita především společníkem samurajů. V roce 1931 prohlásil císař Hirohito toto plemeno za národní majetek.Tím byl také zakázán další export akit. Nařízení se přestalo dodržovat teprve v roce 1945 - v době 2. světové války se vyvezlo mnoho představitelů tohoto plemene do Ameriky. Ještě dnes platí akita v Japonsku za symbol ztělesněné věrnosti. Na nádražní stanici Shibuya v Tokiu stojí od roku 1948 bronzová socha akity Hachiko, která je připomínkou lásky a věrnosti tohoto psa ke svému pánovi. Hachiko byl pes profesora Ueno, jenž přednášel na univerzitě v Tokiu. Každé ráno doprovodil Hachiko profesora na nádraží a odpoledne jej zde opět přivítal. Profesor Ueno zemřel v roce 1925 na srdeční infarkt. Hachiko však po dobu dalších deseti let přicházel každé ráno a odpoledne na nádraží a čekal tam na svého pána. Dne 7.3.1935 byl Hachiko nalezen mrtvý na místě, na kterém tak dlouho trpělivě čekal.