Nejstarší zmínka o ?španělu" v Anglii pochází z roku 1485, pozdější termín setr používá dr. J. Caius v nejstarší knize o psech britských ostrovů z roku 1570 právě v souvislosti s loveckými španěly. Dnes jediné užívané označení SETR je odvozeno od zvláštního způsobu při lovu - vystavování, kdy setři při upozornění lovce na přítomnost zvěře usedali (set), takže zkrácením ze sedavého psa - setting dog - vznikl název setr. Výraz siting spaniel se objevuje ještě roku 1704 v encyklopedickém díle Dictionarum Rusticum et Urbicum.

Původ anglického setra, dvou irských setrů a gordonsetra je odvozován od anglických loveckých španělů, zejména od anglického špringršpaněla. Jednotlivá plemena setrů od sebe nebyla prakticky ještě na konci 18. století rozlišována. Anglický autor Taplin v díle The Sportsman Cabinet soudí, že anglický setr vznikl křížením španělů používaných k vodní práci a pointra.

K rozlišení plemen setrů dochází až na základě charakteristického zbarvení. Největší zásluhy na rozvoji anglického setra patří Edwardu Lawerackovi, který položil základ moderní samostatné linie v roce 1825, a jeho pokračovateli Purcellu Llewellinovi. Proto také některá starší literatura hovoří o setru Lawerackovu.

Poprvé byli angličtí setři vystavováni 28.1.1859 na výstavě v Newcastlu, kde patrně začíná jejich všeobecná obliba v Anglii a následný export do Evropy a Kanady.

K nám se angličtí setři, jako ostatně všichni angličtí ohaři, dostali v souvislosti s dovozem anglických plnokrevných koní na dvory šlechty okolo roku 1850, kde byli používáni jako speciální stavěči na pernatou zvěř. Druhý a rozhodující příliv je datován rokem 1935, kdy se již objevují angličtí setři při praktické myslivosti v hojnějším počtu a zúčastňují se také zkoušek a výstav loveckých psů. Od roku 1950 se u nás chovaná populace co do počtu prakticky nemění, ale s potěšením sledujeme neustále kvalitnější odchovy a to po všech stránkách.

Informace a fotografie poskytla CHS z Mešinské hájovny.
Kopírování textů a fotografií podléhá autorským právům