Australský honácký pes byl ve své vlasti nepostradatelným průvodcem dobytkářů i chovatelů koní. Vznikl křížením různých plemen psů, která se do Austrálie dostala během času s přistěhovalci, především z britských ostrovů. Zdokladováno je použití psů příbuzných dnešní border kolii, bulteriera, dalmatina a původního domorodého psa dingo.

Jak exteriér tak i povaha dnešního australáka je výsledkem potřeby jeho chovatelů a jeho životních podmínek: široká klínovitá hlava se silnými čelistmi dokáže bolestivým chňapnutím popohnat či potrestat neposlušné zvíře, postavené uši dobře zachytávají povely a méně trpí nemocemi, zavalitý statný trup chrání velké a silné srdce a plíce, kratší nohy s objemnými svaly a pevnými kostmi mohou psa nést mnoho hodin na velké vzdálenosti. I delší, dolů nesený ocas má pro australáka svůj význam - působí jako kormidlo při rychlých obratech za dobytkem.

Protože byl australák udělán lidmi pro lidi, je na svém pánu velmi závislý. Nejraději by byl neustále v jeho přítomnosti, provází ho na veškerá možná i nemožná místa, stále očima i sluchem sleduje, jaká má jeho pán přání. Chce být přesvědčován o tom, že jej jeho pán nepřestal milovat a on sám je ochoten o své lásce podávat nepřetržité důkazy.

Je ideální společník, nevzdaluje se od své rodiny, nemá ve zvyku honit zvěř. Často je přirozeně ostražitý, takže ohlásí vetřelce hlasitým štěkotem. Není ale přehnaně agresivní, na lidi neútočí (pokud k tomu není cvičen). Je trpělivý při hře s dětmi. Má přirozené sklony ke shánění zvířat do houfu a výborně se naučí pracovat se stádem silného skotu. Pro práci s ovcemi bývá příliš tvrdý, ale s hovězím dobytkem si poradí. Kopnutí nebo trknutí ho neodradí, naopak - v tom okamžiku v jeho krvi promluví bulterier a dingo a on se tím víc rozčílí, čím na něj dobytek více útočí. Rád doprovází koně a tak je ideální jako partner při westernových soutěžích a vystoupeních.

Štěňata australáka se rodí bílá, pouze s malými tmavými skvrnami na hlavě a ocase. Teprve po 4-5 týdnech se probarví do modré nebo červené barvy. Žádná barva srsti nemá v chovu australských honáckých psů přednost, záleží pouze na vkusu chovatele a majitele, k jak zbarvenému zvířeti se přikloní.