Standard FCI č. 236

Skupina 3: Teriéři

Sekce 4: Společenští teriéři (toy)

Historie: Jak již název plemene napovídá, zemí jejich původu je Austrálie, kde se vyvinulo z osadníky dovezených malých teriérských plemen, k nimž byla později přimíchávána krev jak jokršírského teriéra, tak australského teriéra. Silky teriéři jsou z estetického hlediska jemnější než australští teriéři a více robustnější a bytelnější než jokšírští teriéři. Jako samostatné plemeno byl australský silky teriér uznán koncem padesátých let 20. století, i když již předtím byly na australském kontinentě zaznamenávány snahy o vytvoření standardu plemene. Dnes platný standard FCI je z roku 1989 a v současné době chystá se jeho úprava, která by měla směřovat zejména k vyšší povolené výšce. Do České republiky byl první silky teriér dovezen v roce 1991 a do začátku roku 2006 bylo v plemenné knize ČMKU zaregistrováno cca 300 jedinců. Jedná se o celosvětově málopočetné plemeno!

Povaha: Silky teriéři jsou čilí, temperamentní, učenliví, veselí, poslušní, snadno ovladatelní, ostražití, většinou bezkonfliktní, přizpůsobiví, i když někdy mají sklony k dominanci. Jsou to typičtí rodinní psi, lidskou přítomnost vyhledávají. Často běhají závody v agility či jiné sportovní disciplíny, které je vyloženě baví a pro jejich charakterové vlastnosti, je lze jako aktivity upřímně doporučit.

Celkový vzhled: kompaktní, přiměřeně nízký pes střední délky těla, jemné tělesné konstrukce, ale postačující hmotnosti, která je předpokladem schopnosti lovit a zabíjet domácí hlodavce. Měl by mít teriérský temperament, je ztělesněním ostražitosti, aktivity a síly. Rovná, hedvábná srst předpokládá pravidelné ošetřování.

Hlava je střední délky, s poněkud kratší vzdáleností od vrcholu nosu po spojnici očí, než je vzdálenost od spojnice očí po týl. Musí být silná a s teriérským charakterem. Mezi ušima je středně široká. Lebka se vyznačuje plochou mozkovnou bez vyplněného prostoru mezi očima, s jemným hedvábným top-knotem, který ale nesmí nespadat přes oči . Dlouhá spadající srst přes obličej a líce je velmi typická. Nos je černý, pysky přiléhavé a čisté. Oči by měly být malé, oválné, barvy co možná nejtmavší, inteligentního výrazu. Uši mají být malé, ve tvaru písmene V, jemné, vysoko nasazené, vztyčené, zbavené dlouhé srsti.

Zuby a čelisti: čelisti mají být silné, zuby v jedné řadě, nestěsnané, horní řezáky těsně přesahují řezáky dolní. K uchovnění a získání průkazu původu nesmí chybět ani jediný řezák.

Krk je středně dlouhý, ušlechtilý, lehce klenutý, dobře krytý dlouhou hedvábnou srstí.

Trup by měl být středně dlouhý, proporcionální k výšce. Horní linie těla je rovná, správně klenutá žebra vedou daleko dozadu k silným bedrům. Hrudník je přiměřeně široký a hluboký.

Ocas má být podle platného standardu krácen a nesen vzhůru, ale ne příliš vesele. Měl by být zbaven ochlupení. Oproti platnému standardu se však ve většině evropských zemí ocas - v souladu s předpisy o týrání zvířat - již nekrátí. Krácení ocasu přetrvává v zejména domovině australského silky teriéra a na americkém kontinentě.

Končetiny:

Hrudní končetiny jsou ušlechtilé, mají jemné oblé kosti, jsou rovné a dobře umístěné pod tělem, bez jakékoli slabosti v zápěstích. Ramena směřují vzad svými vrcholy, správně kloubně spojené s pažními kostmi, přimknuté k žebrům, lokty ani nevbočené, ani nevybočené. Pánevní končetiny musí být dobře vyvinuté, kolena a hlezna náležitě zaúhlená. Při pohledu zezadu lze pozorovat nízko u podkladu umístěná hlezna, jež jsou rovnoběžná. Tlapky jsou malé, s dobře vyvinutými nášlapnými polštářky, prsty sevřené (uzavřené kočičí), drápy černé nebo velmi tmavé.

Pohyb má být volný a směřuje přímo vpřed, bez jakýchkoli známek slabosti ani v lopatkách, ani v loktech. Ani tlapky, ani zápěstí by neměly být vbočené nebo vybočené. Pánevní končetiny by měly být zdrojem dopředné hnací síly s dostatečně pružnými koleny i hlezny. Při pohledu zezadu by pohyb neměl být ani příliš zavřený ani příliš otevřený.

Srst a zbarvení

Srst musí být rovná, jemná, lesklá, na pohmat hedvábná s délkou srsti od 13 do 15 centimetrů (pět až šest palců) od meziuší až po nasazení ocasu, ale nesmí bránit psovi v pohybu. Končetiny od loktů a hlezen dolů k tlapkám jsou jen krátce osrstěné.

Zbarvení je modro?tříslové nebo šedomodro?tříslové, sytý odstín těchto barev je lepší. Modrá na ocase je velmi tmavá. Stříbřitě modrá nebo plavá delší srst top knotu je žádoucí. Rozdělení modré a tříslové je následující: tříslová kolem základny uší, na čenichu a po stranách na lících, modrá se táhne od temena lebky po špičku ocasu a spadávájí dolů na hrudní končetiny až k zápěstí a dolů od stehen k hleznům; tříslová linie se táhne na hrudních končetinách od loktů směrem dolů, na pánevních končetinách od hlezen dolů, až na prsty, kolem řiti. Modře zbarvená srst na těle nesmí být promíšena tříslově nebo bronzově zbarvenými znaky, tříslové odznaky zase nesmí mít černé čmouhy ani tmavé stínování. Černé zbarvení je povoleno u štěňat; modrá barva se vyžaduje od 18 měsíců věku psa.

Velikost a hmotnost: kohoutková výška činí průměrně 23 cm (9 palců), u fen je to o něco méně. Tělesná hmotnost je od 3, 5 do 4, 5 kg (8 ? 10 liber).

Vady: jakékoli odchylky od předcházejících bodů by měly být považovány za vadu a vážnost, se kterou by měl být na vady brán zřetel, by měla být úměrná jejich stupni. Psi musejí mít dvě normálně vyvinutá a plně v šourku sestouplá varlata.

Více informací na www.sweb.cz/silkyterrier. Fotografie a text JUDr. Ivana Kvěchová, chovatelská stanice Silk of Bohemia

Silky