Historie chodského psa sahá až do 13. století. Bavorsko-české pohraničí odnepaměti střežili Chodové se svými houževnatými psy, kteří byli mimo jiné využíváni i k pastevectví a museli mít schopnost stopovat zvěř při lovu. Známé jsou také kresby Mikoláše Alše, z románu Psohlavci, především postava Choda, který pozorně střeží své okolí, má v rukou čakan a u jeho nohou sedí soustředěný pes. Na počest statečných obránců hranic a jejich čtyřnohých společníků byl v roce 1895 na výšině Hrádek u Domažlic postaven třímetrový pomník nejslavnějšího Choda - Jana Sladkého Koziny, po jehož boku sedí zmiňovaný pes. Rovněž symbolika psa na znaku pohraniční stráže, nebo znak skautské lilie - zde všude je znázorněna hlava ovčáckého psa s krátkýma ušima a delší srstí - hlava chodského psa.

V poválečném období toto historicky doložené plemeno upadlo téměř v zapomnění. Až díky Janu Findejsovi a Vilému Kurzovi se podařilo znovu "vytvořit" chodského psa. Roku 1984 byly v tisku zveřejněny obrázky tohoto ovčáka s výzvou pro eventuální majitele tohoto dochovaného plemene, odpovědí byl zájem několika čtenářů z Prostějovska, kteří se ozvali s tím, že chodského psa mají. Započala tedy první fáze regenerace, první chovný pár se posuzoval s písemnými materiály a dobovými kresbami.

Tvorba a regenerace plemene je velmi složitá, zvlášť když se provádí regenerací jedinců, kteří mají vnější požadované znaky pro vznikající plemeno, avšak není známé založení u jejich předků. Při tvorbě chodského psa byly použity zkušenosti známých genetiků, např. ?tvůrce? českého teriéra DrSc. Františka Horáka. Plemenitbou bylo dosaženo požadované snížení výšky spolu s požadovaným výrazem hlavy. Takto byli na počátku použiti sourozenci Back a Bessy Na Barance. Během tvorby a ustalování plemenných znaků bylo nutné zařadit do chovu i nově objevené jedince, kteří odpovídali požadovaným standardním znakům chodského psa. Základním dnem pro tvorbu chodského psa bylo datum 14. ledna 1984, kdy Ústřední odborná kynologická komise Českého svazu chovatelů odsouhlasila, na základě fotografie od Doc. Ing. Viléma Kurze a předběžného standardu vypracovaného Ing. J. Findejsem, zápis do plemenné knihy a vydávání registračních průkazů původu pro plemeno s názvem Chodský pes. Předložený standard obsahoval hlavní plemenné znaky, např. typ hlavy, srsti, plný chrup, krátké ucho... Na základě tohoto rozhodnutí kynologické komise byla prostřednictvím článku v kynologickém časopise zveřejněna fotografie chodského psa a jeho popisem a s výzvou majitelům, kteří mají nebo vědí o obdobném jedinci pro možnost založení chovu. Na tuto výzvu se začali ozývat majitelé podobných psů, prvním přihlášeným byl pes Dixi a fena Bessy. Oba byli vzati do chovu a vytvořili tak první pár, který přivedl na svět 20. 10. 1985 prvních 6 štěňat v chovatelské stanici Na Barance.

Hlavním cílem regenerace plemene bylo odchovávat zdravé, velmi odolné, temperamentní a nenáročné psy s chutí do práce, výborné hlídače a společníky pro všechny kategorie zájemců, což se zdařilo. Chodský pes byl zařazen mezi služební plemena.

Standard chodského psa

Chodský pes je středně velký pes ovčáckého typu, má dlouhou srst s bohatou podsadou. Je pro něj charakteristické postavení a nesení krátkých uší a bohatost dlouhé srsti. Vyznačuje se živou povahou, projevuje vlohy pro střežení stád a práci v zápřahu.

HLAVA
1. Lebeční partie
Lebka je plochá a zvolna se zužuje směrem k očím, týlní hrbol je hmatatelný, ale na pohled nevýrazný. Čenichová partie je mírně kratší než mozkovna, od níž je oddělena šikmým čelním sklonem. Nadočnicové oblouky jsou zřetelné, ale nevystupující. Líce suché, pokryté plochými svaly. Kůže lebeční partie je napjatá a pokrytá krátkou, hustou a hladkou srstí.
2. Obličejová část
a) Nosní partie
Nosní hřbet je rovný, s prodlouženou linií mozkovny. Směrem k čenichu se klínovitě zužuje.
b) Čenich
Středně velký a černě pigmentovaný, nozdry jsou otevřené
c) Pysky
Pevné, suché, dobře přilehlé a s uzavřenými kouty
d) Čelisti
Horní a dolní čelisti jsou úměrné, silné, postupně se zužují k čenichu.
e) Tváře
Hladké a dobře přiléhající. Pod očima propadlé.
f) Zuby
Silné a čistě bílé, v pravidelném postavení. Skus je nůžkový. Stoličky na sebe přesně dosedají, řezáky se navzájem dotýkají. Chrup je úplný.
g) Oči
Středně velké, mandlovitého tvaru, mírně šikmo posazené, lesklé a energické. Barva je tmavě hnědá a víčka dobře přiléhají.
h) Uši
Vzpřímené a krátké, dopředu otočené, vysoko nasazené a blízko sebe postavené. Se širší základnou a trojhranné, na hrotech buď zašpičatělé nebo lehce zaoblené. Boltce jsou pokryty delší hustou srstí, která u kořene a po okraji boltce tvoří štětky.

KRK
Ladně nesený, delší a pružný, k plecím se mírně rozšiřuje. Linie krku svírá s horizontální rovinou úhel 45 stupňů. Je pokrytý dlouhou hustou srstí.

TĚLO
1. Hrudník
Oválného průřezu, sahá po úroveň lokte. Žebra jsou mírně klenutá.
2. Předhrudí
Zepředu širší, náležitě osvalené.
3. Hřbet
Pevný, rovný, v kohoutku lehce vyvýšený.
4. Bedra
Pružná a krátká, v jedné linii navazují na hřbet.
5. Břicho
Pevné a vtažené.
6. Záď
Začíná ve stejné výši se hřbetem a v mírně svažité linii, bez přechodů, směřuje k ocasu.

OCAS
V pohybu a v klidu je volně spuštěný v lehkém oblouku, při vzrušení je zvednutý po úroveň hřbetu. Ocas je bohatě osrstěný a sahá až k hleznu. Umělé zkracování ocasu je nepřípustné. Linie těla je tvořena souborem ladných křivek.

KONČETINY
1. Hrudní končetiny
Lopatka je ploše přilehlá a šikmo uložená, kost ramenní svírá s lopatkou úhel 90 stupňů. Loket směřuje rovně dozadu, předloktí je z kterékoli strany rovné, s dobře vyvinutým svalstvem. Záprstí je pevné a dlouhé. Na zadní straně předloktí vyrůstá přerůstající srst.

2. Pánevní končetiny
Jsou dobře zaúhlené v hleznu i v koleni a při pohledu zezadu rovné. Stehno je silné a vydatně osvalené, nárt je pevný. Hlezenní a kolenní klouby jsou zaoblené. Zadní stranu stehen pokrývá přerůstající srst.

3. Tlapy
Jsou středně velké a oválného tvaru s pevnými a pružnými polštářky. Mají sevřené prsty s krátkými a silnými drápy. Polštářky a drápy jsou plně pigmentovány.

POHYB
Přirozeným pohybem je nízký klus s diagonálním posunem končetin při zachování neměnné linie hřbetu. Chod je pružný, lehký a prostorný.

KŮŽE
V každé partii dobře přilehlá a napjatá. Pigment polštářků a drápů je černý, viditelné sliznice jsou tmavě pigmentované.

SRST A JEJÍ ZBARVENÍ
Je krátká a hladká na obličejové části hlavy, hrotů ušních boltců a přední strany obou párů končetin. Zbytek těla pokrývá lesklá, dlouhá, hustá a tvrdší srst. Její délka je od 5 do 12 cm. Má být rovná nebo jen lehce zvlněná. Podsada je dobře vyvinutá, kratší a měkčí. Ušní boltce jsou bohatě osrstěné, u kořene a po okraji jsou vyvinuty štětky. Obzvlášť dlouhá srst je na šíji, hřbetu a zadní straně stehna a nártu. Ocas je hustě osrstěn a na spodní straně má dlouhou a mírně praporcovitou srst.

Barva srsti je černá až kovově černá se sytě žlutými znaky typu ?black and tan?. Čím jsou znaky sytější, tím lépe. Jiné zbarvení srsti než černá se znaky je nepřípustné.
Znaky jsou vyvinuty na následujících partiích: na okraji ucha a uvnitř ucha, nad očima, na lících, odkud plynule přecházejí na hrdlo, kde tvoří charakteristický půlměsíc, na hrudi (přičemž hrudní znaky jsou odděleny od znaků na hrdle), na hrudních končetinách od prstů po loket, na pánevních končetinách na vnitřní a zadní straně stehna a od prstů po hlezno, kolem řitního otvoru. Znaky mohou být navíc vyvinuty na spodní straně hrudníku, břicha a ocasu, mohou chybět na zadní straně stehna.
Přednost se dává znakům vyvinutým v předepsaných partiích, zřetelně ohraničeným a sytě vybarveným. Odpovídající zbarvení hlavy tvoří maska.

 

Janička