Paní Radmila Popková je úspěšnou chovatelkou anglických kokršpanělů a mainských mývalých koček. Založila chovatelskou stanici Brakemon.

Tvrdí o sobě, že je chovatelstvím ?postižená? už od narození. Celé její dětství byla obklopená jejími zvířecími mazlíčky. A to je pro ni nejdůležitější i dnes. Svým pejskům se věnuje na plný úvazek. Živí se úpravou srsti psů. Převážně se specializuje na lovecká plemena, ale není problém po dohodě ostříhat i psíky jiných plemen. Dalo by se říct, že její psi jsou pro Radku obrovskou radostí v životě a nepostradatelnými členy rodiny.

1. Proč zrovna angličtí kokršpanělé? Čím si vás tito pejskové získali?

Ke kokrům jsem se dostala v podstatě náhodou. Jako dítě jsem toužila po irském setrovi ? velkém, impozantním, krásném psovi. Rodiče však správně pochopili, že setr není zrovna pes vhodný k dětem, do zaměstnané rodiny žijící v bytě panelového domu na sídlišti. Jejich volba kokršpaněla se ukázala jako velmi dobrá. Kokr bezesporu patří mezi "nej" plemena, protože již dlouhé roky patří mezi TOP plemena v žebříčku popularity. Je to patrně jak pro jeho ideální velikost, tak krásu těla i duše. Kdyby tomu tak nebylo, jistě by nebyl tak hojně rozšířen. Zamilovanost a později celoživotní láska k tomuto plemeni vznikla myslím okamžitě, s první fenou, protože byla dokonalým povahovým prototypem anglického kokršpaněla. Byla v povaze vyrovnaná, temperamentní, maximálně hodná a přizpůsobivá, měla vynikající lovecké vlohy. Splnila všechny mé nejen dětské sny a celé rodině byla nejlepším psím společníkem, jakého jsme si mohli přát.

2. Co bylo podnětem k založení vaší chovatelské stanice?

S chovatelstvím psů jsem začala poměrně brzy, když jsem svoji první fenu dostala od rodičů již ve 12 letech. O chovu psů, nějakých chovných podmínkách, chovatelské stanici a podobných záležitostech jsme nikdo v rodině neměli ani ponětí. Všechno přicházelo jaksi samozřejmě a v posloupnosti, kdy jsem se svým psem chtěla zkusit všechno a tak došlo ke splnění podmínek k chovnosti, bez toho, aby kdo z nás uvažoval, jestli se u nás nějaká štěňátaka vůbec někdy narodí. Lola, má první psí holčička, absolvovala jarní svod, první a druhou naši výstavu, dokonce i lovecké zkoušky, a splnila tak podmínky do chovu. Když měla 4 roky, splnil se mi další sen a v rodině bylo rozhodnuto, že Lola bude mít štěňátka. Stala se tak zakladatelkou mého chovu (tenkrát mi nebylo 18 let a první a druhý vrh musel být zapsán na chovatelskou stanici mé maminky z Jantarové hory). Přesto, že Lola byla v typu spíše subtilní, byla vynikající chovnou fenou a dala mi několik velmi kvalitních a vyrovnaných vrhů, s kterými jsme zažili své první chovatelské radosti. Když nám majitelé našich štěňat hrdě hlásili jejich výstavní a pracovní úspěchy, měli jsme velikou radost. Byla nejlepší možnou chovnou fenou jakou jsem, navíc ve své neznalosti, mohla získat. Dnes vím, že při jejím pořízení, výchově a výcviku jsem měla víc štěstí než rozumu.

3. Jak byste charakterizovala toto plemeno pro začínajícího chovatele?

Myslím, že téměř vše podstatné jsem napsala. Z vnějšího pohledu je to pes ideální velikosti, není křehký a subtilní, ani hřmotný a těžký. Za nejvýraznější lze považovat jeho krásu, která vychází z harmonicky stavěného těla, bez extrémních "úchylek", navíc zdobeného velmi hezkým a na dotyk příjemným osrstěním. Bez povšimnutí v detailu nelze opomenout jeho krásnou hlavu s nádherným "psím" pohledem. Kokr se správným výrazem ještě nikoho nenechal na pochybách, že je opravdu hezký?
Při nahlédnutí do jeho duše poznáte, že jde o velmi citlivého psa, který však přesto, že je dnes lidem spíše společníkem než loveckým partnerem, neztratil nic ze své chytrosti a inteligence. Je velmi přizpůsobivý, v podstatě při správném vedení může žít v jakýkoliv podmínkách. Velmi důležitá je právě jeho výchova, protože lidé bohužel často zapomínají, že kokr není "plyšový medvídek", ale skutečně pes ? a to pes značného inteligenčního potenciálu. Při špatném vedení si následně získává nálepku "agresivního" psa. Výchova kokra v dobrého společníka není nijak náročná, zvládne jí i úplný začátečník, ale je nezbytná.
Není psem žádného extrému, lze ho dobře přivyknout na život mezi dětmi, lidmi sportovního ducha, nebo z něj mít společníka starších lidí. Bezproblémové bývá jeho chování k dalším domácím zvířatům (pozor na drůbež ? je to přeci jen lovec), velmi dobře snáší život ve smečce nebo třeba jen s kočkou.
Za svůj život mezi psy jsem osobně poznala více plemen, od velkých služebních ? briardů, dobrmanů apod. až po nejmenší lovecké - miniatury jezevčíka, a i když "každé má své", kokra stála vidím jako nejvšestrannějšího psa pro soužití s člověkem.

4. Kolika pejskům v současné době poskytujete domov a lásku?

V současné době mi život naplňuje 11 kokšpanělů a 1 chesapeake bay retriever, ale protože mi jeden můj kamarád řekl, že "co chceme, si musíme pořídit teď", protože život nám utíká, roky přibývají a síly ubývají, brzy očekáváme další psí přírůstek. Moc se na něj těším. Má zvířata jsou mé srdeční záležitosti a bylo mi tak dáno štěstí člověka, který se může několikrát za svůj život zamilovat.

5. Má toto plemeno určitá specifika?

Kokr nemá žádná výrazná specifika, snad jedině to, že je skutečně všestranným psem. Při zodpovědném pohledu musí každý počítat, že jeho srst potřebuje patřičnou údržbu, jeho tělo dostatek pohybu, rozum zaměstnání a duše citu. Nakonec všeho tolik jako každý jiný pes.

6. Jak zvládáte "loveckého ducha" těchto pejsků?

Já zcela snadno. Snažím se jejich přirozenost, jejich loveckou stránku, jejich potěšení z práce v tomto směru, uspokojit. Z kokra se tak stává nesmírně šťastný pes.
Lovečtí psi ? slídiči, při správném vedení nejsou nijak nároční, ba dokonce i v lese bývají daleko lépe ovladatelnější než mnohá "nelovecká? plemena. Nakonec právě díky lovecké práci a vlohám, které jsou pro plemena slídičů typické, je kokr tím, čím dnes je. Příjemným společníkem. Typická práce slídiče totiž vyžaduje patřičný kontakt s vůdcem ? pes pracuje na krátkou vzdálenost tak, aby jeho lovec mohl zvěř ulovit, poté musí zvěř najít a vůdci přinést. Takže je chovem v kokrech utvrzena úzká spolupráce s člověkem. Proto se poměrně snadno cvičí a sám o sobě vyžaduje s člověkem neustálý kontakt.
Přestože je kokr malý, je pro své schopnosti často veden jako všestranný lovecký pes. Ze své přirozenosti však nejvíce vyniká při slídění, dohledávání a přinášení drobné zvěře. Pro své nadání a radost ze sledování pachových stop je také výborným psem k dohledávání poraněné spárkaté zvěře.
Pokud někdo nemůže svému psovi dopřát radost z lovecké práce, nabízí se dnes nejrůznější alternativy a kokr s radostí bude pracovat v jakémkoli "oboru". Je to činorodý pes a rád bude spolupracovat se svým člověkem. Kokři často běhají agility, pro své kvality nosu a jejich vrozené vlohy, které ho nutí jej neustále používat, mohou pracovat v nejrůznějších oborech vyhledávání - drog, pašovaných zvířat apod. Mnoho z nich jsou také výborní canisterapeuti, kdy díky své přítulnosti k člověku jsou rádi za hlazení a tělesný kontakt.

7. Jakou péči vyžadují? Je náročná péče o jejich srst?

Kokr je v podstatě jakýsi "průměr" v psím světě. V péči o něj je dobré počítat s přiměřeností ve všech směrech. Potřebuje lidskou společnost, ale není psem, jenž by musel celé dny trávit jen se svým člověkem. Na druhé straně, když trpí nedostatkem sociálního kontaktu, stává se uzavřeným a problémovým.

V každém případě je nutné počítat s tím, že je plemenem dlouhostrstým, takže je potřeba jisté péče o jeho osrstění. Nicméně kvalita a bohatost srsti není přehnaná, k její údržbě stačí pravidelné týdenní důkladné vyčesání, v případě uvíznutí nečistot (klacíků, bodláků, listí apod.) po vycházce odstranit. Asi jedenkrát za 2-3 měsíce potřebuje vykoupat. Není radno zanedbávat ani střihovou úpravu, která nejen že psa zkrášlí, je-li provedena správně, ale také napomáhá udržet jeho zdraví, čistotu a majiteli ušetří práci při nezbytné domácí údržbě.

Kokři zpravidla mají zdravý apetit, tudíž odpadají problémy s nechutenstvím a příjímáním potravy. Naopak, mají často sklon k nadváze, protože jsou schopni a ochotni pozřít téměř cokoli a v jakémkoli množství. Tady už záleží na každém majiteli, jakým obrazem se mu pes stane. Většina dnešních kokrů je odsunuto do pozice gaučových povalečů s nadbytkem dobrého jídla, což musí na jejich těle, tak jako při pohledu do řad obyvatelstva, zanechat následky.

Při nedostatku pohybu a vybití své energie může trpět depresemi či přehnanou aktivitou, kterou si umí vybíjet na devastaci bytu a tyranizováním okolí. Většinou se ale také dovede krátkodobému nedostaku dobře přizpůsobit a tolerovat páničkovu nemohoucnost se mu věnovat. Kokr je duší i tělem aktivní pes, ale díky své povaze se dovede dobře přizpůsobit a vystačí s procházkami po sídlišti, i když nejsou zcela ideální a blízké jeho srdci.

Po zdravotní stránce, ač by vám to mnoho veterinářů vyvracelo, je kokr robustní zdravý pes. Osobně jsem jedenkrát u feny léčila zánět dělohy po krytí ? fena pak porodila 8 štěňat, a asi třikrát jsem v psinci měla běžnou záležitost, tzv. kotcový kašel. Jednou jsme měli úraz, který obnášel 2 stehy, a jednou jsme se trápili s osinou v noze. Nicméně je dobré kokrovi preventivně kontrolovat uši ? a v případě potřeby je vyčistit, pohlídat nečistoty v srsti ? zejména výše jmenované osiny trav, a samozřejmně nezanedbávat každoroční preventivní prohlídky při očkování. O dobrém zdraví jistě svědčí i dlouhověkost našich psů.

Patří se upozornit, že ve všech bodech týkajících se zdraví, povahy i exteriéru mluvím jen a pouze o zvířatech s PP!

8. Jakými výstavními úspěchy se pyšníte?

Mnohými. A jsou jistě některé pro mne většího významu (jako vítězství Best in Show, Klubový vítěz, titul Interchampion, ale těžko je zde všechny vyjmenovávat). Ve sbírce jich máme od CACů až po BISe, včetně několika Klubových či Speciálních vítězů dost. Někdy je však i nižší titul od renomovaného rozhodčího na kvalitně zastoupené výstavě s velkou konkurencí víc než nejvyšší titul z méně zajímavé akce. Hodně si cením titulů od význačných zahraničních rozhodčích, zejména ze země původu plemene (Anglie), ale i dalších světových kapacit.

Tituly z výstav jsou jen jedno měřítko chovu. Druhou stránkou každého psího plemene je povaha. Ta tvoří stejně významný podíl na plemeni jako jeho vzhled. Ne-li významnější. S hezkým typickým psem s dobrou povahou se žít dá, ale se šampionem s vadou v povaze někdy velmi těžko. Na to dnes bohužel mnoho chovatelů zapomíná. Proto některých výher, kterými jsou někdy "jen" absolvované pracovní zkoušky, si cením víc než mnohého titulu výstavního. Ono totiž dopracovat se se psem k předvedení jeho duše a umu je daleko těžší než dopracovat se k předvedení jeho vnější krásy.

9. Během vašeho chovatelství jste jistě zažila se svými mazlíky nádherné okamžiky. Podělíte se o ně s námi?

Nádherné okamžiky jsou každodenním kořením mého života s nimi. Nádherné jsou pocity vítězství na výstavě, kdy člověku běhá mráz po těle, nádherný je pocit uspokojení a klidu, který se dostaví po nervovém vypětí na zkouškách po jejich úspěšném zakončení. Neopakovatelné jsou pocity, kdy jde člověk se psem do práce "na ostro" a pes jej vede na barvářském řemeni ke kusu, který by lovec sám jinak možná ani nenašel. Doba, kdy skutečně musím psovi důvěřovat, doba, kdy vede on mně a ne já jeho, čas, kdy mi vrací mnoho hodin a úsilí ve snaze jej něco naučit.

Úžasná pohoda při procházce se psem na lesních cestách ve spadaném listí, vůně jara, kterou by člověk jinak možná nevnímal. Každé čekání posledních pár hodin s nervózní fenkou před porodem a úleva nad klubkem zdravých štěňat ležících u unavené zdravé feny. Čas strávený s přáteli, jež mám právě díky psům, a vztahy, které by bez nich nikdy nevznikly.

Radko, moc vám děkuji za milý a velmi zajímavý rozhovor. Vaší chovatelské stanici Brakemon přeji mnoho úspěchů, ať už po zdravotní nebo výstavní stránce.

Více informací naleznete na www.cocker.cz/brakemon.

V příštím rozhovoru s paní Radkou se můžete těšit na mainské mývalý kočky.