Podle některých odborníků měl být tento pes do Peru přivezen čínskými přistěhovalci krátce poté, co zrušil peruánský prezident Castilla (1845-51) otroctví. Podle jiných pochází tento pes z Afriky a do Peru se dostal prostřednictvím nomádů, kteří do Ameriky přišli se svými naháči. Přítomnost těchto psů se dále vysvětluje i přistěhovalectvím lidí a jejich psů z Asie do Ameriky, kam se dostali přes Beringův průliv. Daleko přijatelnější je ale teorie, že se jedná o lokální varietu nahého psa, který byl v inckých dobách již všeobecně rozšířen.

Nepopíratelné ale je, že je to velmi staré plemeno. Dle archeologických nálezů lze soudit, že naháč se objevil v průběhu epochy známé jako doba před Inky, tj.mezi rokem 300 před n.l. a 1400 n.l. Jedná se například o vyobrazení na keramice různých civilizací z této doby, naháč v mnoha případech vytlačil pumu, hada či sokola. Ukazují na to i dary do hrobů v kulturách doby Inků, které vznikly v 10-13 století n.l. Staroindská říše se svou velikostí rovnala čínskému, nebo římskému impériu. Archeologické nálezy z té doby dokazují, že Inkové si těchto psů velmi cenili, v hrobech bylo možno nalézt pozůstatky koster, pohřbených po boku svého pána. Ve starých hrobech se nalezli i oblečení psi, z čehož vyplívá obrovská úcta, ve které byli tito psi chováni. Vyšší vrstvy lidí si v té době velice cenily orchideje, které rostly původně v džunglích a které již tehdy byly obdivovány pro zvláštní květy. Bohaté rodiny měly své speciální ?skleníky?, ve kterých orchideje pěstovaly a v těchto relativně chladných a tmavých prostorách drželi přes den i své nahé psy.

Ceněni byli především psi se světlou kůží, čím světlejší měl pes pokožku, tím byl cennější. Tito psi se světlou pokožkou nesměli na slunce, protože by se spálili. Venku se mohli pohybovat pouze večer, při svitu měsíce. Spojení ? pobyt v prostorách pro orchideje? a ?výběh při měsíčním svitu? vedlo Španěly, kteří byli těmito psi okouzleni, k tomu, že pes dostal název ?Orchidejový měsíční pes?. Z toho poté vznikla anglická verze ?Inca Orchid Moonflower Dog? ? Incký pes orchidejového měsíčního květu. Ve staroperuánštině ceuchu, kterou dnes stále ještě Indiáni hovoří, se pes jmenuje ?caa-allego?, což znamená ?neoblečený pes?.

Inkové sami po sobě požadovali tzv.rasovou čistotu, proto byly u šlechty časté sňatky mezi sourozenci. Pojem ?čisté rasy? přenesli i do chovu psů. Jejich čistě chovaní světlí psi se ale během nočních výběhů mísili se psy prostého lidu, takže už v inckých dobách existovali také tmavě zbarvení bezsrstí psi, kterým nevadil sluneční žár. Incká říše se po dobytí Španěly ( roku 1532-1535) velmi rychle rozpadla. Tím zřejmě také skončil převážně systematický chov psů se světlou pokožkou. Nazí psi ale přežili v odlehlých sídlištích Indiánů, kde se při obnovení chovu v druhé polovině našeho století našli ti nejlepší jedinci. V roce 1838 se objevuje zmínka o peruánském psu, který je nahý. Mayové takové psy v noci pokládali pod přikrývku a léčili si tak revmatismus, astma a malárii.

První standard tohoto plemene (ještě pod názvem Inca Orchid Moonflower Dog) schválený FCI v sedmdesátých letech ještě požadoval skvrnité zbarvení kůže. V roce 1987 se na žádost peruánské kynologické organizace změnil jak název plemene ? na Perro sin Pelo del Peru (Peruánský naháč), tak i standard plemene. V USA se tito psi chovají stále pod podobným názvem ? Peruvian Inca Orchid. Co se zbarvení týče, dnešní standard uznává velkou škálu barev, od černé, přes břidlicově černou, sloní černou ,modročernou, šedou ve všech odstínech, tmavě hnědou až po světle plavou. Všechna tato zbarvení můžou být jednobarevná, nebo s růžovými skvrnami kdekoliv po těle. Jednobarevní i strakatí psi mají stejnou hodnotu. V České republice se uskutečnil první vrh peruánských naháčů v roce 1981, a to po jedincích, které se podařilo získat z berlínské ZOO. Tito psi pocházeli původně z kubánského daru této zemi. Od tohoto roku až do dnešní doby bylo do české plemenné knihy zapsáno přibližně 400 jedinců tohoto plemene.

Sidi