Než se jejich cesty rozdělily, tvořili king Charles a kavalír king Charles španěl jediné plemeno. Jasně se podobali malým španělům, ale byli tak rozmanití, že by to dnešní chovatele uvádělo v zoufalství. Někteří měli špičatý čumáček, jiní plochý. Jedni byli malincí, druzí zase větší. Srst měli všelijakou, tenhle ji měl hladkou, tamten zase kudrnatou. Ve skutečnosti byli dobře zafixovány pouze jednotlivé typy barev. Všichni odborníci shodně tvrdí, že angličtí trpasličí španělé (Toys spaniels) pocházejí z loveckého španěla, který byl velmi dobře znám ve středověku, a z něhož se před čtyřmi sty let stal společenský pes.

Smutný příběh vypráví o tom, jak byla Marie Stuartovna doprovázena až do okamžiku své smrti svými psíky, kteří měli ve zvyku se schovávat pod její sukně a utekli odtud až po její popravě. Nešťastná skotská královna předala zálibu v chovu těchto psíků celému rodu Stuartovců, zejména pak svému pravnukovi Charlesovi II., který vládl v Anglii od roku 1660 do roku 1685. Někteří lidé se pohoršovali nad tím, že panovník vodil své pejsky všude tam, kam se zrovna hnul, dokonce i když se věnoval státním záležitostem. Charles II. to dokonce dotáhl tak daleko, že jeho oblíbenci spali v jeho pokoji, uvelebil tam i rodící fenky a štěňátka byla vychovávaná v intimním královském prostředí. Královský dvůr byl pro to "odporný a páchnoucí".

Španělé Kateřiny z Bragance nebyli jedinými španěly, kterým se dostalo orientální krve. Španělé Johna Churchilla, prvního vévody z Malbourgh, byli rovněž kříženi s asijskými španěly, o nichž přesně nevíme, zda pocházeli z Číny či Japonska. A protože byli v módě psíci s plochými čumáčky, chovatelé se hbitě přizpůsobili, začali ke španělům křížit dnešní japan-chiny, a tak vznikl španěl s velmi krátkým nosem pro vzoru mopse a pekinéze. Co se tedy stalo během této doby?

Vrtochy módy jednoduše našeho kinga donutily, aby se také přizpůsobil, to znamená, aby okopíroval téměř lidskou tvář svých konkurentů. Této radikální změně vděčí za to, že nevymřel. Jeho věrní příznivci založili v roce 1882 první klub tohoto plemene. O deset let později byl uznán Kennel Clubem.

Oficiální rozdělení plemene kavalír king Charles španěl a king Charles španěl uznal Kennel Club teprve v roce 1945. Od té doby se věnuje více přízně kavalírům, což je obrovská škoda. Dnes vedle sebe existují původnímu typu bližší, ale přesto mladší Kavalír King Charles španěl a starší King Charles španěl, i když byste ho v této podobě na středověkých obrazech marně hledali.

Zatímco však king zůstává omezen na hrstku věrných příznivců (v ČR je k dnešnímu dni pouze 800 zapsaných psů, včetně všech psů a prvních kingů, již dávno uhynulých), kavalír takříkajíc dobyl svět a patří k nejrozšířenějším společenským plemenům vůbec, a spolu s labradory a golden retrívry vůbec k nejpopulárnějším plemenům na světě.

Informace poskytla CHS ze Slunné stráně.