Plemeno šarpej jsem si vybrala především kvůli neobvyklému vzhledu. Jeho vrásčitá hlava a ?masitý? čumáček mi přímo učaroval. Teprve později jsem objevila jeho nezaměnitelnou povahu.

Šarpej je plemeno, které v žádném případě nechce být samo a oddělení od ?smečky? nese velice těžce. Takže zavřít takového psa třeba do kotce, je naprosto vyloučené, protože tím vysloveně trpí. Miluje své páníčky a taky teplo gauče. Pelíšek může mít v jiné místnosti, ale měl by mít volný přístup tam, kde spíme my, aby mohl zkontrolovat, jestli náhodou nezůstal sám.

Moje dvě holky, 4-letá Annie a její 17-ti měsíční dcera Airin, jsou toho zářným příkladem. Po ranním vyvenčení, už na mě z ložnice (z našich postelí) koukají, jako ?abych už šla? do práce a ony měly klid na spaní. Celé dopoledne prospí, aby mě odpoledne bouřlivě přivítaly. Od té chvíle už se ode mě nehnou a už jen vyčkávají, kdy se převléknu a vyrazíme spolu na procházku.

Procházky mají rády jakékoliv, dlouhé i krátké. Pokud je venku krásně a já mám dostatek času, vyrazíme na ?dlouhou?, kdy se mnou ujdou i pár kilometrů, nebo vezmu kolo. Samozřejmě, že se neženu jako závodník, ale tempo si určují holky samy a musím říct, že i toto je velice baví, protože jejich přirozený způsob chůze je spíš jako klus a ony tak na mě nemusejí čekat a hlídat si mě, ale mohou vyrazit svým tempem.

Horší je, když venku prší. To se ven nechce ani mně, natož šarpejkám, kterým voda padající na záda docela vadí. Zvláště starší Annie, na té je úplně vidět, že by nejraději vypila Red Bull, aby ji dal křídla a ona nemusela šlápnout do mokré trávy ? fuj. Airina je něco jiného, té voda tolik nevadí a strašně ráda si do ní i vleze, aby se napila. Ale zase jen tak do půl těla, plavat jsem ji ještě nepřesvědčila, i když už vím, že plavat umí:-) To když jsem jí házela klacek do vody a ona se po něm natahovala a natahovala?až jí to nadneslo zadek a jí nic jiného, než udělat pár čubičkových temp ke břehu, nezbylo. Annie se ve vodě chová jako dáma, pouze si namočí packy a napije se. Koupání ve vaně ale nemají rády svorně obě dvě. Annie, když byla menší, tak při koupání kvičela jako ?podsvinče?, takže to spíš vypadalo, že se u nás vraždí:-) Ještě, že se nemusejí koupat tak často, u nás je to tak 2 ? 3 krát do roka, vždy po línání a pak po dovolené, kdy se válejí venku v prachu.

Sníh, i když je to taky vlastně skupenství vody, jim nevadí, spíš ho milují. Je velice zábavné je pozorovat, jak ve sněhu dovádějí a skáčou v něm ?jako srnky?.

Šarpejové jsou velice čistotní a (většinou) doma nic neničí. Až na okousaný proutěný košík, ale to byla Airina ještě malá a nevěděla, že to přeci šarpejové nedělají.

Už pár lidí se mě ptalo, jak je to s tím ?vytíráním záhybů kůže?, ale na to se dá odpovědět pouze takto: Podle platného standardu mají mít šarpejové faldy pouze na krku a u kořene ocasu, takže velké zbytnění kůže je nežádoucí. Já jsem svým holkám nikdy faldy nevytírala, protože pokud jsou z dobrého chovu, tak nejsou náchylní na infekce kůže. A já mám asi to štěstí, že jsem se nemusela nikdy potýkat s žádným ?Trudníkem? (roztoč, který způsobuje demodex ? laicky řečeno). Jejich kůže má velkou samočisticí schopnost, takže pokud se ušpiní třeba blátem, tak z nich samo opadá. Jen před výstavou je vytřu žínkou namočenou ve světlém roztoku hypermanganu, který odstraní případný prach a rozjasní přirozenou barvu srsti. Jediný případ, kdy jim utírám ?lalok? pod bradou je ten, kdy se napijí doma z misky, abych neměla pokapanou celou chodbu :-)

Často také slýchám, že šarpejové jsou tvrdohlaví a nevychovatelní. Tak s tímhle nesouhlasím, vychovat se dají, ale chce to pevné nervy a důslednost. Každý šarpej, hlavně v pubertě, zkouší, co naše nervy vydrží. To máte najednou hluchého a slepého psa (když nevidím a neslyším, tak nemusím poslechnout). Hodně se mi osvědčilo, hlavně při přivolání, odměňovat pamlsky, šarpej není normálně ?žravec? jako jiná plemena, ale třeba za kousek sýra by se přetrhnul ? alespoň podle mých holek. Teď už je ven s sebou nosím jen občas, abych je zase navnadila, že se vyplatí poslechnout. Jinak je šarpej velice inteligentní pes, protože umí dobře vyhodnotit vzniklou situaci ? hrozí nebezpečí nebo ne! Dám příklad: Zavolám na starší Annie, ta se zastaví, rozhlédne (jako proč ji volám), pomalu otočí, čichne na jednu stranu, počůrá trs trávy a pak milostivě přijde. Mladší Airina zase zbystří (slyší mě), pak se podívá na mámu a když vidí, jak reaguje ona, tak se taky nepřetrhne, aby ke mně běžela. No, trošku jsem to přehnala, tak aby jste si nemysleli, že neumějí poslouchat. Když jde do tuhého, tak písknu na prsty a to už obě vědí, že se zlobím a letí ke mně, aby si mě udobřily. Z výchovných prostředků používám nejvíce vytahání za kůži na krku a zvýšený hlas. To na ně většinou zabírá.

Kdo někdy na vlastní oči viděl štěňátko šarpeje, musí sám uznat, že přímo svádí k ?pomuchlání?. Jeho směšné ?hu,hu?? které vyluzuje při čichání, ale někdy nechápou ostatní psi, kteří nevědí, co si o tom mají myslet a tak před ním buď utečou a nebo se také může stát, že ho napadnou. Je to smutné, ale je to tak. Štěňata šarpejů jsou dost často napadáni cizími psi. V lepším případě takovéto štěně vše přežije bez následků, v horším se z něho stane pes, který se už předem brání a tak vrčí na každého (už preventivně, co kdyby ho chtěl zase někdo pokousat). Přesně tohle se mi stalo s mým prvním šarpejem . Už ve čtyřech měsících mi ho napadnul kokr, a v sedmi boxer. Oba tyto případy skončily na veterině šitím. Od té doby se to s ním táhlo dál. Nebyl zlý, miloval lidi, fenky a štěňata. Jen se nesměl přiblížit žádný dospělý pes. Okamžitě se postavil do bojového postoje a jako první zaútočil (asi to bral jako moment překvapení), ale vždy z každé takové šarvátky vyšel jako poražený, protože šarpejové nejsou rození rváči a neumějí pořádně kousnout, i když se o nich říká, že to jsou ?bojová plemena?. Jednu výhodu ale mají a to, že se jim sice kůže velice snadno protrhne, ale rychle a bez jizev se hojí.

Moje soužití s holkami je plné lásky a vzájemného porozumění. Annie a já, jsme si už dvakrát vyzkoušely, jaké to je se společně starat o šarpejí miminka. Z prvního vrhu jsem si nechala červenou fenečku Airin, která rychle zapadla do ?rodiny? a obě společně vymýšlejí další lumpárny, jen aby mě ?potěšily? a já neusnula na vavřínech.

Gamp