Mudi, nejvzácnější z devíti maďarských plemen

Dle různých dostupných písemných materiálů předpokládáme, že pes tohoto plemene vznikl na přelomu XIX. a XX. století, když se spontánně vyvinul z již stávajících maďarských ovčáků. Až po rozdělení plemen puli a pumi se zjistilo, že v zemi existuje ještě jeden, od již známých dvou plemen rozdílný, třetí honácký pes. Tuto varietu poprvé popsal Dr. Dezső Fényes, ředitel národopisného Muzea v Balassagyarmat, který také zorganizoval řízený chov plemene, kterého nasval Mudi (tento název pochází od jména oblíbeného psíka místního předáka). Psal se rok 1930.

Pro odvážnost plemene ho používali nejen u stáda ovcí, ale i u prasat a větších zvířat, jako jsou krávy a též, ve světě málo známého uherského stepního skotu. Dokonce se osvědčil i při lovu divokých prasat. Je o něco tišší než pumi, ale je velmi bdělým hlídačem a hlásičem.

Mudi patří mezi středně velké plemeno, což kdysi mezi pastevci označili jako pes sahající k okraji čižmy. Je rychlým, hbitým, obratným a vždy pohotovým psem. Tělo má jen málo delší, než kohoutková výška. Hlavičku má protáhlou, ouška špičaté, pohled bystrý a moudrý, a vždy se směruje ke svému pánovi. Při pozornosti a živém pohybu ocas nosí zdvižený, hozený nad záda, srpovitě zahnutý, viset může pouze při úplném klidu. Dle pasteveckých zvyků lze zkracovat na délku 2-3 prstů, ale ani rozená bezocasost není ničím výjimečným.

Mezi maďarskými ovčáckými psy má nejkratší srst, proto také z pohledu na údržbu srsti je z nich nejnenáročnějším. Na hlavě a na předních stranách končetin má úplně krátkou, přilehlou srst, na ostatních částech těla delší, silně vlnitý až kudrnatou. Srst je nejdelší pod lokty, na zadních stranách stehen a na spodní hraně ocasu, kde vytváří výraznou vlajku. Chová se v barvách: černá, bílá, plavá, hnědá, modrá (popelavá) a merle (mramorovaná) ? která není žádnou novinkou, nýbrž prapůvodní barvou mudi! Přesné znění plemene mudi najdete v dalším článku.

Díky široké škále schopností se mudi považuje za všeobecně použitelného psa. Mají přirozenou inteligenci a dle specialistů jsou velmi lehce vychovatelní, učenliví, protože největší touhou mudi je vždy, za jakékoli okolnosti vyhovět svému pánovi. Chovatelé hospodářských zvířat ho používají s velkou oblibou, samozřejmě hlavně k pasení, ale také k uhlídání stád a hospodářství. Jsou známé případy, když pastevec odchází na oběd, zatímco věrný spolupracovník ? v tomto případě tedy mudi, zůstává na svém místě, teď už se ale musí spoléhat na svůj zdravý rozum a vlohy. Ale nejen psi vychovaní přímo pastevcem, ale i ostatní většinou zachovali svou pradávnou ?tvář?, proto i majitelé, kteří jinak vykonávají zcela jiné profese, mohou prozkoušet vědomosti svých svěřenců ? v Maďarsku se často uspořádají pastevecké soutěže věnované nejen profesionálním pastevcům, ale i nadšeným amatérům.

A pokud někoho nevábí vůně ovcí, koz, či nemá možnost zajít na tyto soutěže, ještě nemusí zoufat ? soutěže agility jsou jako stvořené pro toto plemeno. Dále se můžete věnovat dog dancingu, obedience, fly ball, frisbee, záchranařině, turistice. U tohoto plemene opravdu nejsou žádné hranice použitelnosti.

Díky nadšení maďarských chovatelů se chov tohoto nádherného, přirozeného, zdravého a milého plemene probouzí k životu a i když je populace ještě stále dost heterogenní, své místo našli i na mezinárodních výstavách, kde se stávají čím dál více obdivovanými.

Protože jsou přímo závislými na lásce svého pána, jsou oblíbenými rodinnými psy, milují děti, jsou jim dobrými a pozornými partnery ke hrám ? ovšem za předpokladu, že i dítě je seznámeno s pravidly soužití. Díky své výborné přizpůsobivosti snáší i život v bytě, ale nesmí se zapomenout na jeho přirozenou potřebu pohybu a zaměstnání.

Nevyžaduje si zvláštní nároky, pouze důstojnou péči, pozornost a lásku. Díky své houževnatosti a zdraví dožívá 14-15 let, ale známe i mudi, kteří dožili 18-20 roků. Proto mudi lze doporučit všem, kteří touží po moudrém a bezpodmínečně věrném společníkovi.