Zde bych vás chtěla seznámit pouze se svými vlastními zkušenostmi a názory na plemeno rtw a úzkém soužití s ním. Veškeré odborné rady k výcviku, standard a podmínky k uchovnění se dočtete v odkazech na RTW Klub ČR.

Z mého hlediska je rotvajler zosobněním mnoha kvalit, které od psa očekávám. Otužilý v zimě, v létě se nepřehřívá, vytrvalý společník na výletech, skvělý hlídač domu či bytu, oddaný své rodině a milující děti, neuvěřitelný mazel, shovívavý k domácímu zvířectvu, zároveň bez loveckých pudů, hravý po celý život a navíc víceúčelový služební pes (stopař, záchranář, obranář?).

Rotvajlera můžete mít jak v domě, bytě, tak v kotci. Pokud bude pravidelně venčen, chodit na vycházky či cvičák, pak si rád unaven odejde sám lehnout na své místo do kotce nebo sebou bouchne na své místo v bytě.
S námi žijí obě rotvajlerky v domě a pravdu říct, neumím si to bez nich doma představit! Jejich asistence při vaření, znalost místa uložení jednotlivých potravin, jejich neustálé překračování v chodbě či ranní vítací rituály jsou zkrátka součástí našeho života (stejně jako občas ukradený rohlík z tašky, mírně nakousaný gauč, pár chlupů na podlaze či převržený květináč).

Rotvík není zrovna drobeček, i fenky váží kolem 40 kg. I to je třeba mít na zřeteli, když venčíte už třeba rotvajleřího dorostence. Posílat s rtw na vycházky odrostlé děti je hazardem. Dokonce i dospělý člověk občas výrazně zacítí záda a ruce, když se třeba bude s rtw účastnit nácviku obran na cvičáku.

S velikostí a váhou rtw úzce souvisí i jeho výživa a strava. Je to veliké plemeno a tak jej obzvláště v době růstu nesmíte o nic ošidit. Kvalitní granule nebo doma vařená strava s přídavkem vitamínů, čerstvé zeleniny a minerálů v dostatečném množství je naprosto nezbytná. Já jsem po mnohaleté zkušenosti s granulemi přešla zpět k vařené stravě a nemohu si ji vynachválit. Není to, pravda, tak jednoduché, jako nasypat a zalít granule, ale přijde mi, že maso ke psům patří, více jim chutná a jsou spokojenější.

Další častou otázkou bývá, zda si lze pořídit rotvajlera ke staršímu psovi či více jiným psům. My máme doma 3 feny různého věku (2 rtw (6 let a 6 měsíců) a erdelku (skoro 2 roky) a vycházejí mezi sebou výborně. Je jasné, že nejstarší rotvajlerka je šéfem smečky, má ve všem přednost jak u nás (vítání, papání, mazlení?), tak u zbytku ?holek?. Drobné neshody se samozřejmě vyskytnou, ale ty nechávám na vyřešení naší šéfce. Věřím tomu, že pokud jsou spolu psi v neustálém kontaktu a znají přesně svou pozici ve smečce, není problémem si pořídit více pejsů (ovšem rozumné je, aby mezi sebou měli určitý věkový rozdíl). Problém naopak nastane, pokud chováte více psů izolovaně v kotcích a pak se jednou za den společně vypustí?

Další poznatek, který jsem při mnohaletém soužití s rotvajlery získala, je, že toto plemeno by mělo být vychováváno a cvičeno se skutečnou láskou, ale zároveň s maximální důsledností. Rotvíci jsou chytří a na jednu stranu občas tvrdší (samozřejmě jak který pes a záleží na přístupu), ale pamatují si každou vaší chybu, zaváhání či nespravedlnost při výcviku. Důležité je mít na zřeteli, že rotvík vyspívá poměrně pozdě. Není kam spěchat, dle mého fenky celkově dospívají psychicky tak ve 2 letech a pes ve 2,5 - 3 letech, kdy se zklidní a skutečně se při výcviku věnují jen vám. Do té doby to může být neustálé pokukování po jiných psech a rozdmýchávání případných konfliktů či zkoušení vaší trpělivosti při základních cvicích.

Rotvajler má ale i své drobné mouchy ? vůči cizím psům někdy vystupuje dominantně až agresivně. Takové nezvládnuté zvíře by mohlo svému okolí být nebezpečné. A pak mohou následovat nafouklé bulvární pomluvy o rtw coby ?bojovém" či ?zabijáckém? plemeni. Přitom ale chyba není v rotvíkovi, nýbrž v chybách majitele. Tou nejzákladnější chybou je špatná nebo nedostatečná výchova v nejútlejším věku. Pokud štěně rotvíka zavřete do kotce a jen ho chodíte krmit nebo maximálně vypustit na dvoreček či zahradu, problémy na sebe nenechají dlouho čekat (a nemusí to být jen rotvajler).

Malé rotvíče se zhruba do půl roku (stejně jako jiná plemena) musí socializovat mezi jinými psy, chodit mezi lidi, zažít dopravní ruch, rumrajch na nádraží, zvykat si na jízdu autem, obojek a vodítko, jízdu autobusem či tramvají, chodit na vycházky a učit se přivolání ? a je toho mnohem více? Jedině tak si vychováte vyrovnaného rotvajlera, ze kterého budete mít radost. Nemyslím si, že rotvajler je vhodný pro člověka, který nikdy nevlastnil jakéhokoliv psa a nemá nejmenší představu o tom, co takové silné a výkonné zvíře vyžaduje, a hlavně, jak s ním jednat. A pokud si rotvíka pořídí takový člověk, pak je skutečně docházka na cvičiště nezbytná.

Co se zdraví rtw týká, klub chovatelů sleduje dysplazii kyčelního kloubu (DKK), která může do chovu být maximálně 2. stupně. Dysplazie loketního kloubu (DLK) je také povinná, ale zatím jen informativní, z chovu nevylučuje. Také se vyskytují ruptury kolenních vazů. Než si vyberete štěně, je dobré se informovat o zdraví jeho rodičů, posléze štěněti poskytnout maximálně vyváženou kvalitní stravu, nepřekrmovat je v období růstu, zajistit mu dostatek přiměřeného pohybu vzhledem k věku atd.
Rotvajler nepatří mezi dlouhověká plemena, průměrný věk odhaduji tak na 7-10 let.

Pokud se rozhodnete pro rotvajlera, nezbývá, než vám pogratulovat. Jeho povaha vás jistě chytne za srdce a předem všem fandům rtw přeji mnoho radosti s jejich novým přírůstkem!

Chovatelská stanice Agayaga