Zdraví

Chov tos je v Evropě poměrně krátkou a vzácnou záležitostí. Častěji se s nimi setkáváme (samozřejmě kromě země původu) třeba ve Spojených státech, ale tosa nepatří mezi plemena uznávaná americkým svazem AKC a proto je import u USA spojen s problémy s registrací psů do plemenné knihy FCI.

Původně byli do Evropy (do Holandska) dovezeni jen čtyři jedinci a po dlouhou dobu tvořili tito psi jediný základ chovu v celé Evropě. Z toho je zřejmé, že takto úzká chovná základna s sebou nesla větší riziko projevů dědičných onemocnění, protože navzájem příbuzní byli i psi pocházející z různých evropských zemí. Tato situace se nyní postupně zlepšuje, protože se přes problémy s registrací do Evropy dovezlo několik dalších jedinců především ze Spojených států. Tím se postupně zlepšuje stav populace a snižuje se příbuznost psů, což má samozřejmě příznivý vliv i na zdravotní stav populace.

Tosy jsou robustní psi, a proto nejsou náchylné k nemocem. Protože nejsou plemenem s extrémními exteriérovými vlastnostmi (nejsou nadměrně lymfatické, nedorůstají nadměrné velikosti, nedosahují nadměrné hmotnosti), je péče o ně snazší než u některých jiných molossů. Jsou to však velcí psi, a proto rychle rostou a potřebují kvalitní krmivo s vyváženým obsahem živin, minerálů i vitamínů. Zvláště ve vývinu bychom jim měli podávat kvalitní krmivo v přiměřeném množství, aby pes dostal v potravě potřebné vitamíny a minerály, ale abychom ho současně nepřekrmovali. Nešetrný přístup ke psovi ve vývinu může na nevyzrálé kostře zanechat trvalé následky, a proto psa nesmíme přetěžovat v této době přetěžovat. Tosy jsou odolné proti bolesti, a proto bolest související s přetěžováním nebo chybnou stranou se u nich projeví až v okamžiku, kdy mohou být škody nevratné.

Protože tosa není extrémním plemenem, její průměrný věk zhruba odpovídá věku ostatních srovnatelně velkých plemen.

Péče

Tosa má krátkou srst, která nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Srst stačí pravidelně jednou týdně vykartáčovat, na jaře a na podzim během línání je rozumné psa kartáčovat častěji. Tosy si cení pozornosti majitele a kartáčování považují za příjemnou záležitost.

Samozřejmostí musí být také péče o uši, protože překlopené ucho má větší tendenci se zanášet, pravidelně zkontrolujeme také oči, a pohybuje-li se pes především po měkkém podkladu, může být třeba občas přistřihnout drápy.

Tosa je velký pes, a proto ji musíme od útlého věku přivykat tomu, že se s ní manipuluje. Za trpělivost i u nepříjemných úkonů jí důkladně pochválíme a odměníme a pak nebudeme mít problémy ani při návštěvě zvěrolékaře.

Psy je třeba pravidelně očkovat - v souladu se zákonem proti vzteklině, většinou také proti psince, parvoviróze, hepatitidě a dalším nemocem. S očkováním nejlépe poradí místní zvěrolékař, který zná místní nákazovou situaci. Samozřejmé musí být také pravidelné odčervování.

Tosa inu potřebuje přiměřený pohyb. Volný pohyb jí nemůže nikdy nahradit ani sebevětší zahrada, protože zahradu pes prozkoumá během několika dní a pak už mu žádné nové podněty nepřináší. Proto tose poskytneme několik kratších a alespoň jednu vydatnější procházku denně, kterou směřujeme na různá místa. Nevyhýbáme se kontaktům s lidmi ani s jinými psy, ale samozřejmě netrpíme žádné snahy dominovat ostatním psům a vždy vyžadujeme přiměřenou spolehlivou poslušnost a podřízenost. Pohybuje-li se náš pes v přírodě a setkává-li se s jinými psy, nezapomeneme ani na ochranu před klíšťaty a blechami.