F.C.I. Standard Nr. 58 /09.04.1993/ D

Přeložil: MVDr. Jan Nesvadba

Země původu: Švýcarsko

Použití: Původně hlídací a tažný pes, dnes také jako pes doprovodný, obranářský a rodinný.

Klasifikace FCI: SKUPINA 2 ? pinčové, knírači, plemena molosoidní a švýcarští psi. Oddělení 3/ švýcarští salašničtí psi bez pracovní zkoušky

Krátký historický přehled: Předkové ?velkého švýcarského salašnického psa? byli dříve ve střední Evropě značně rozšířeni.Často byli označováni jako řezničtí psi,byli to silní, tříbarevní, ale také černí s červenohnědými odznaky nebo žlutočervení psi. Chovali je nejen řezníci a obchodníci s dobytkem, ale i řemeslníci a sedláci k osobní ochraně i k ochraně majetku, ale i k nahánění dobytka a také k tahu.

U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti (Schweizer kynologische Geselschaft-SKG) v roce 1908 v Langenthalu byli poprvé dva takoví psi předvedeni k posouzení jako ?krátkosrstí bernští salašničtí psi? prof. Albertu Heimovi. Tento významný švýcarský kynolog z konce minulého a začátku 20. století, který se rozhodujícím podílem zasloužil o založení a konsolidaci chovu všech plemen švýcarských salašnických psů, poznal v těch dvou krátkosrstých psech původní, velké salašnické a řeznické psy, kteří již byli považováni za vymizelé.
Tito psi byli Švýcarskou kynologickou společností (SKG) uznáni jako samostatné plemeno a poprvé zapsáni v roce 1909 jako ?Velký švýcarský salašnický pes? do 12. svazku Švýcarské plemenné knihy. V kantonu Bern byli vyhledáni další psi a feny kteří svým vzhledem odpovídali popisu tohoto plemene, jak jej připravil prof. Albert Heim. S těmi byl také založen již systematicky řízený čistokrevný chov. V lednu 1912 byl založen ?Klub velkých švýcarských salašnických psů?, který převzal péči o chov a propagaci tohoto plemene. Po dlouhá léta zůstávala však chovná základna málo početná, neboť bylo obzvlášť těžké zajistit k chovu dobře způsobilé feny.

Teprve od roku 1933 mohlo být ročně zapisováno do Švýcarské plemenné knihy více než 50 psů tohoto plemene. Dne 5. února 1939 byl poprvé FCI uznán a zveřejněn standard Velkých švýcarských salašnických psů, kteří byli používáni i ve službách švýcarské armády během II. Světové války. Zde byli používáni k tahu a také k nošení břemen, zvláště v těžce přístupném horském terénu.Pracovní využití velkého švýcarského salašnického psa také přispělo k tomu, že v roce 1945 bylo poprvé zapsáno do Švýcarské plemenné knihy přes 100 štěňat a celkový stav tohoto plemene ve Švýcarsku obnášel 350 až 400 zvířat.

Dnes je toto plemeno chováno i v okolních zemích Švýcarska. Pro svou klidnou a vyrovnanou povahu je velký švýcarský salašnický pes ceněn především jako pes vhodný pro rodinu.1) Chov Velkých švýcarských salašnických psů je dnes rozšířen téměř po celé Evropě, i když v některých zemích jen ojediněle, ale nachází své příznivce i na jiných kontinentech
a speciálně v USA.

CELKOVÝ VZHLED: Tříbarevný statný pes silné kostry a dobrého osvalení. Přes svoji velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost.

Důležité poměry tělesných proporcí:
Délka těla : kohoutková výška = 10 : 9
Hloubka hrudníku : kohoutková výška = 1 : 2
Délka lebky : délka hřbetu nosu = 1 : 1
Šířka lebky : šířka mordy = 2 : 1

POVAHA A CHOVÁNÍ: Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích. Dobromyslný a přítulný k jemu známým osobám, sebejistý vůči cizím, středního temperamentu.

HLAVA

Hlava mohutností přiměřené odpovídající tělu, ale ne těžká. Hlava psa je silnější a výraznější než hlava feny.

LEBEČNÍ PARTIE: Plochá a široká. Na stopu začínající střední čelní rýha probíhá vzhůru.
Stop: Málo vyjádřený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY:
Nosní partie: Čenich černý, nosní hřbet rovný, bez středového žlábku.
Morda: Silná, delší než hluboká, ne špičatá jak při pohledu se shora, tak i z boku.
Pysky: Méně vyvinuté 2), přiléhající, černé barvy.
Chrup: Co do počtu zubů plný, silně vyvinutý chrup s pravidelným nůžkovým skusem. Chybění jedné P1 nebo P2 je tolerováno. Chybění M3 se netrestá.
Oči: Mandlového tvaru, středně velké, ani hluboko uložené, ani přespříliš vystupující. Barvy lískového ořechu až kaštanově hnědé, bystrého, přátelského výrazu. Víčka dobře přiléhající.
Uši: Středně velké, trojúhelníkovitého tvaru a poměrně vysoko nasazené. V klidu přiléhající ploše ke hlavě, při pozornosti směřují dopředu. Zevnitř i zevně dobře osrstěné.

KRK: Silný, svalnatý, spíše kratší a zavalitý 3).
Bez laloku.

TĚLO

Hřbet: přiměřeně dlouhý 4) , silný a rovný.
Bedra: Široká a silně osvalená.
Záď: Dlouhá a široká spadající v mírném zaoblení.
Hrudník: Mohutný a široký, dosahující až k loktům. Hrudní koš kulatě oválného průřezu, nesmí být plochý, ale také ne sudovitý. Předhrudí dobře vyvinuté, nápadně široké.
Břicho: Břicho a slabiny jen málo vytažené.

OCAS: Poměrně těžký, dosahující až ke hleznům. V klidu svěšený. Při pozornosti a pohybu výše a poněkud zahnutě nesený, ale nikdy ne prsténkovitě stočený nebo spadající přes hřbet.


HRUDNÍ KONČETINY:
Postavení spíše široké, při pohledu zepředu končetiny rovné a souběžně stojící.
Lopatky: Lopatka dlouhá, mohutná, šikmo uložená, dobře přiléhající k hrudníku a dobře osvalená, svírající s ramenem ne příliš tupý úhel.
Předloktí: Tvořeno silnými kostmi, rovné.
Nadprstí: Pevné, při pohledu zepředu rovné, ze strany téměř kolmo stojící.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
Při pohledu zezadu postavení rovné, ne příliš úzké. Nárty a tlapy nesmí být ani vybočené, ani vbočené. Vlčí drápky musí být odstraněny.
Stehno: Poměrně dlouhé, při pohledu ze strany s poměrně dlouhým bércem, v kloubu kolenním tvořící zřetelný tupý úhel. Stehna a bérce široké, mohutné a dobře osvalené.
Hleznový kloub: Silný a dobře úhlený.
Tlapy: Mohutné, rovně vpřed směřující, dobře uzavřené s výrazným klenutím prstů a silnými drápy.
Chody: Prostorný a rovnoměrný pohyb při všech druzích chodů. Výrazné a volné vykročení vpředu a dobrý kmih ze zádi. Při klusu jak při pohledu zepředu, tak i zezadu přímočaré vedení končetin.

OSRSTĚNÍ

Druh srtsi: Krátkosrstý s hustými, středně dlouhými pesíky a s hustou, pokud možno tmavošedě až černě zabarvenou podsadou. Krátké pesíky jsou přípustné, pokud je v srsti
i podsada.

Barva:
Základní barva je černá s hnědočerveným pálením a bílým symetrickými znaky. Hnědočervená barva se rozprostírá mezi základní černou barvou a bílými znaky na tvářích
a nohou, je ale také nad očima, na vnitřní straně ušních boltců, na předhrudí a na spodní straně ocasu. Bílé odznaky se nachází na hlavě (lysina), na mordě, na hrdle se souvisejícím pokračováním na předhrudí a spodní stranu hrudníku, na tlapách a špičce ocasu. Mezi lysinou a červenohnědými znaky nad očima má vždy zůstat proužek černé srsti.
Bílá týlní skvrna nebo bílý prstenec na krku se tolerují.

VELIKOST:
Psi kohoutková výška: 65 ? 72 cm
Feny kohoutková výška: 60 ? 68 cm

CHYBY:
Každá odchylka od výše uvedeného popisu standardu musí být považována za chybu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni a závažnosti této odchylky.