Výmarští ohaři jsou považováni za nejstarší čistou rasu německých ohařů. Při pátrání po původu plemene se musíme vrátit do minulosti na dvůr sasko-výmarského velkovévody Karla Augusta (1757 - 1828), který proslul jako osvícený vladař a příznivec umění. Karel August byl také vášnivý myslivec. Říkalo se o něm, že je lovec mezi králi a král mezi lovci. Měl pověstnou smečku, ve které se vyskytovali také neobvykle zbarvení ohaři. Přestože zatím není zcela jasné, jak vlastně "výmarák" vznikl, existuje varianta, podle níž si Karel August přivezl stříbrošedé psy z návštěvy u knížete Esterhazyho a Auersperga v Čechách. Údaj nijak prokázán není a bude třeba ještě prozkoumat archívy a obrazárny, aby se dalo vyřknout poslední slovo.
Standard a jméno získalo plemeno roku 1897 a jeho chov je cílevědomě řízen. Výsledkem šlechtitelského úsilí je nádherný, všestranný lovecký pes, schopný poradit si jak s vysokou, tak drobnou zvěří. Chová se v poměrně malém počtu. Výjimku tvoří jenom USA, kde jsou "výmaráci" velmi oblíbení a kde se jich používá dokonce i k policejní službě. V Evropě zůstávají věrni lovu a oceňuje se zejména jejich ovladatelnost a chuť k aportování, ale také ostrost a ostražitost.

Zajímavý je také vývoj od štěňátka k dospělému psu. Výmarský ohař se rodí s blankytnýma očima, bývá šedě modrý, a někdy dokonce žíhaný. Až v osmi měsících se barva vytříbí a ze psa se stává krasavec k pohledání.
Přejete-li si vlastnit psa s aristokratickými rysy, který vyniká půvabem, rychlostí, energií a vytrvalostí, pořiďte si "výmaráka". Navíc můžete volit mezi krátkosrstou variantou nebo si můžete pořídit psa dlouhosrstého. Jeho původ je rovněž nejasný. Jednou z možností je ta, že se krátkosrstým rodičům v některých krevních liniích rodila s krátkosrstými štěňaty vzácně i dlouhosrstá. Postupem času se vyštěpila dlouhosrstá varianta, která byla v roce 1935 mezinárodně uznaná.
V obou případech získáte přátelského a oddaného společníka, který miluje děti, ale zárověň je ostražitý vůči cizím lidem. Dáte-li svému psovi tolik času, kolik potřebuje, je lehké z něj vychovat poslušného psa. Pokud ovšem svého miláčka nebudete mít pod kontrolou, je možné, že to bude naopak.
Co dodat závěrem - je pravda, že výmarský ohař je svým vzhledem i povahou nejzajímavějším příslušníkem rodiny kontinentálních ohařů. Pro mystické duše je určitě zajímavý i ten fakt, že jeho vznik a původ je obestřen tajemstvím, které se patrně nepodaří odhalit.

ZEMĚ PŮVODU: Německo

VLASTNOSTI
Všestranný, lehce ovladatelný a náruživý, lovecky upotřebitelný pes, systematického a vytrvalého hledání, ačkoliv ne nadměrného temperamentu, pozoruhodné kvality nosu. Ostrý na škodnou a vůči lidem. Spolehlivý ve vystavování a v práci na vodě. Pozoruhodný sklon k práci po ráně - sledování a držení stopy, k dohledávce a přinášení.

PLEMENNÉ ZNAKY CELKOVÝ VZHLED

1) Kohoutková výška měřená pevnou mírou 59-70 cm u psů a 57-65 cm u fen. Středně velký lovecky upotřebitelný pes. Účelný pracovní typ, krásných tvarů, šlachovitý, silné svaloviny. Samčí případně samičí typ musí být jednoznačně výrazně zjevný.

2) Barva stříbřitá, srnčí nebo myší šeď, jakož i přechody mezi těmito odstíny barev. Hlava a závěs často poněkud světlejší. Bílé znaky jsou v nepatrné míře přípustné na prsou a na prstech. Často na hřbetu více nebo méně široký tmavý "úhoří pruh". Psi s vysloveně červenožlutým pálením mohou být použiti v chovu až po rozhodnutí klubu a pouze tenkrát, jestliže dosáhli nadprůměrných výsledků pracovních, přičemž jedinci při oceňování exteriéru nemohou očekávat více než "dobrou". Hnědé pálení je diskvalifikující.

3) Osrstění
a) krátké, jemné (krátké drsné je vzácnější)
b) krátké tvrdé s delším vlasem (s delšími pesíky) a hustou podsadou, tzv. "stockhaar" - středně dlouhý, hustý rovný, hladce přiléhavý krycí vlas s hustou podsadou, střídmě vytvořená "péra" a "kalhotky"
c) dlouhosrsté - měkký, dlouhý krycí vlas s podsadou nebo bez podsady. Hladký nebo vlnitý. Na špičkách závěsů může být sametový, v místě nasazení dlouhý, převislý. Délka osrstění - z důvodu účelnosti 3-5 cm na hřbetě a po stranách - na spodní straně krku, na předohrudí a na břiše ponejvíc delší, dobrá "péra" a "kalhotky", avšak směrem dolů méně dlouhá srst. Prut s dobrou vlajkou, meziprstí osrstěné, s méně dlouhým vlasem na hlavě. K dokonalé tvorbě osrstění dochází často až po druhém roce života.

4) Hlava úměrně dlouhá, v souladu s velikostí trupu. U psů širší než u fen avšak u obou šíře mezi slechy je v poměru k délce hlavy. Od špičky nosu k počátku čela o něco delší než odsud k záhlavnímu výčnělku. Ve středu čela prohlubenina, týlní výčnělek lehce až středně vystupující. Za očima dobře znatelná jařmová kost. Morda dlouhá a zejména u psů mohutná, z profilu působí skoro hranatě. Okolí kolem špičáků a trháků skoro stejné síly. Mohutný bezvadný chrup. Nosní hřbet rovný, často poněkud klenutý, nikdy ne propadlý směrem dolů. V nejvýše nepatrné míře znatelný stop (čelní sklon). Úměrně převislé pysky, které jsou stejně jako patro masové barvy. Malý koutek. Svalnaté a výrazné líce. "Suchá hlava".

5) Závěs široký a dosti dlouhý, téměř ke koutku mordy dosahující, špičatě zaoblený, vysoko a úzce nasazený. V afektu lehce dopředu natočený, zřasený.

6) Nos tmavé masové barvy dozadu pozvolně přecházející do šedé barvy, přesahující spodní čelist.

7) Oči jsou barvy jantarové, tmavé až světlé, inteligentního výrazu, ve štěněčím věku blankytně modré. Kulaté, nepatrně šikmo vsazené.

8) Krk ušlechtile působící a nesený, svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký. K ramenům zesilující a ladně přecházející do hřbetní a hrudní partie. Bez laloku. Kůže na hrdle ne příliš volná.

9) Trup správných proporcí a osvalený. Délka trupu v poměru kohoutkové výšky asi 12:11.

10) Hruď je mohutná, ne příliš široká s dostatečnou hloubkou, dosahující téměř k loktům a dostatečné délky, klenutá bez sudovitého tvaru, s dlouhými žebry.

11) Hřbet poněkud delší, avšak neprohnutý, vzadu nepřestavěný a v předu nepřečnívající, jinak ale pevný a svalnatý.

12) Prut má být krácen ve stáří jednoho až dvou dnů podle předpisu o ochraně zvířat, u krátkosrstých a "stockhaar" výmarských ohařů o 4 - 4,5 cm. U dlouhosrstých výmarských ohařů se odstraňují dva až tři obratle (odpovídající délce jedné vrbové jehnědy). Prut je nasazen nížeji pod hřbetní linii než je tomu u ostatních porovnatelných plemen a dává znát původní (prvotní) svisle spadající prut.

13) Plece - lopatky dobře zaúhlené, dlouhé, šikmo a dobře přilehlé, opatřené silnými svaly.

14) Běhy povšechně "vysoko" nikoliv příliš široce postavené, šlachovité a rovné. Od loktů ke středu záprstí a od loktů ke kohoutku vykazující poměr délky přibližně 1:1. Lokty nejsou vytočeny ani směrem dovnitř ani směrem ven, jsou volné a rovně přilehlé. Přední končetina je správně připojena ve výši středu předohrudí. Přední běhy jsou navzájem rovnoběžné. Zadní jsou od kyčlí k patnímu kloubu dlouhé. Kyčelní, holení a patní klouby správně zaúhlené tzn. stehenní partie kratší než partie holení. V tomto posledním tj. patním kloubu je kratší než je tomu u kyčelního a holenního kloubu. Běhy rovněž rovnoběžné, šlachovité a osvalené, ani vně ani dovnitř vytočené. Svisle utvořená stavba kostí působí hladký a snadný chod. Zadní běhy k předním znatelně rovnoběžně posazené. Hřbet zůstává v klusu rovný.

15) Tlapky uzavřené a mohutné, bez vlčích drápků (paspárků), rovně se středem trupu postavené. Prsty klenuté, delší střední prsty nejsou chybou. Drápy světlé až tmavě šedé. Polštářky tlapek rovněž dobře utvářené.

VYLUČUJÍCÍ VADY
V naprostém rozporu proti plemenným znakům nebo proti zásadám pro udržení plemene, a proto s oceněním známkou z exteriéru "nedostatečně" - jiná barva než šedé odstíny - jiná barva oka než jantarová - oko příliš šikmo usazené, entropium nebo ektropium - výrazný stop - hlava netypická pro výmarského ohaře - prohnutý nosní hřbet - nedostatečné osrstění, zvláště na břišní partii (výjimku tvoří feny mající vrh nebo těsně po vrhu/)- psi, kteří nemají obě varlata - psi vzhledově slabí, zvláště plaší a bázliví - psi přerostlí nebo nedorostlí - psi slabí, rachitického založení - psi s hrubými vadami chrupu, zejména předkus a podkus - nos barvy růžové - psi, kteří se nenacházejí ve výstavní kondici.

HRUBÉ VADY
Známkování včetně "dostatečné" až k "nedostatečné" - chybějící více než dva premoláry - špatný krok - vadný předsun - neuzavřené tlapky - polštářky tlapek nerovnoměrně posazené - vadné zaúhlení končetin vzadu i vpředu - vadné patní kosti - paspárky (vlčí drápky)- silně prohnutý nebo kapří hřbet - silně přestavěný (ocenění pouze známkou "nedostatečný") - příliš krátká nebo nedostatečná morda (vždy podle velikosti/)- vady povahy - příliš silné pysky - příliš krátký závěs - pohlavnímu typu neodpovídající