Když se někdy před více než dvěma tisíci let sešli dva majitelé psů, ne proto, aby díky spolupráci svých psů ulovili zvěř pro maso, ale aby si dokázali, který pes je lepší, tak tehdy vznikl coursing a tím i dostihy psů vůbec.

Protože na začátku všech dostihů byl coursing a to coursing za živou návnadou. A je pozoruhodné, že se za dva tisíce let změnila prakticky jen návnada.

Římský spisovatel Flavius Arianus (95-175) psal o etice lovu zcela v duchu moderních názorů toto: "Cílem skutečného sportovce není zajíce chytit, ale přimět jej k závodu či souboji a pak se radovat, pokud se zvířeti podaří uniknout".

Dostihy chrtů se vyskytovaly snad už v klasickém starověku. Římský básník Ovidius (43 před n. l. - 18 před n. l.) se zmiňuje o takových událostech.

Dnes všeobecně známé dostihy chrtů jsou jen jistým zdokonalením coursingu, který byl oblíben v mnoha zemích a v Británii byl nejstarším z tzv. polních sportů.

První pravidla coursingu vznikla tak jako u většiny sportů v Británii. Sepsal je pro Alžbětu I. lord Norfolk. Tato pravidla byla později převzata klubem "National Coursing Club" založeným v roce 1858 a to jen s nepodstatnými změnami a dodnes zůstávají platná.

Nejslavnějším coursingem je "Waterloo Cup", který se běží jako "Open Coursing" s živými zajíci od roku 1836 u Liverpoolu. Napoprvé se jej zúčastnilo 8, následující rok 16 a o rok později 32 psů, nyní startuje 64 psů.

Dnes se již ve většině zemí běhá za umělou návnadou. Moderní historie coursingu a i dostihů mimo Británii není tak dlouhá, vždyť např. do Spojených států pronikly dostihy až roku 1920.

Bez zajímavosti by jistě nebylo "zmapovat" historii coursingu na našem území. Snad se o to někdo pokusí.