Tak tato otázka je velice težká, neboť není univerzální návod, každý pes je originál a ne jen plemena se liší, ale i jednotliví jedinci určitého plemene.
Zde musíme vycházet z toho, že lovecký pud je vlastní každému plemenu a tedy každému psu. U coursingu je nutné tento pud rozvíjet.

Příprava psa na coursing spočívá ve vysvětlení psovi, že to, co se hýbe a je z igelitu, musí chytit a nemůže se toho bát.

Proto je vhodné jako první si vyrobit igelitový střapec (z igelitové tašky, dvou tří) a s tímto si hrát se štěnětem, přetahovat se sním a nechat jej, aby střapec roztrhal. Takto si pes zvykne na střapec a bude vědět, že se jedná o hru. Hra ho musí bavit, pokud bude unaven nebo bude mít zájem o něco jiného, nechejte to na jindy.

Další fázi přípravy zahájíte tím, že střapec - návnadu přivážete na provázek a budete jej táhnout za sebou ve vzdálenosti asi 3 metrů, a váš pes se jej musí snažit chtit a zničit. Bude to jeho kořis z prvního lovu!

Pes musí honit střapec, ne vás. Nejlépe je požádat kamaráda či někoho z rodiny, aby střapec tahal, a vy si psa pouštějte a povzbuzujte (chyť kůžičku a tak nějak). Pokud pes tehdy, když vidí návnadu, už ví, co se po něm bude chtít, a těší se na to, jak tomu igelitu "zakroutí střapcem", je velmi pravděpodobné, že máte doma coursingového psa.

Některá plemena chtějí více času, některý pes to má v krvi. Ani u psa, který je netečný při pohledu na střapec, není vše ztracené. Někdy jej rozohní pohled na jiné psy, kteří ten nesmysl pronásledují. Také to však může být naopak, první setkání se střapcem v cizím prostředí nemusí dopadnout nejlépe, i když trénink napovídal něco jiného. Neházejte flintu do žita, nestyďte se vyběhněte na trať se svým čtyřnohým kamarádem a ukažte mu, co má chytat, a on vás určitě pochopí. A jistě nebudete jediní, kteří se svým psem na trať vyrazíte.

Berte coursig jako zábavu pro vás a vašeho psa a poté bude vítězství jeho.