Skokové překážky

Potřebujete čtyři skokové překážky speciální konstrukce - 61 cm široké, s bočnicemi vysokými minimálně 61 cm a maximálně 91,5 cm, se základním prknem max. 20 cm vysokým (doporučuje se 17,5 cm + 2,5 cm) a s dalšími vkladatelnými prkny 2,5 cm, 5 cm a 10 cm tak, aby bylo možno dosáhnout výšky překážek až 40 cm. Jako materiál pro výrobu překážek lze použít např. vodovzdornou překližku nebo plast (polypropylen apod.).

Aktuální výška skokové překážky při závodě se řídí podle nejmenšího závodícího psa ve družstvu - od kohoutkové výšky tohoto psa se odečte 10 cm a podle toho se sestaví prkna v překážkách, aby se dosáhlo požadované výšky (zaokrouhluje se směrem dolů na nejbližší 2,5 násobek).

Vzhledem k tomu, že prkna v překážkách bývají dost pevná a nezkušení psi se o ně mohou hodně bolestivě udeřit, používá se v některých zemích na horní části překážky jakýsi pěnový "chránič".

Flyball box a míčky

Box odpovídající mezinárodním pravidlům by měl být maximálně 46 cm vysoký, 76 cm hluboký a 61 cm široký, s mechanickým zařízením odpalujícím míček do vzdálenosti minimálně 61 cm směrem vpřed.

Přesný plánek s rozměry boxu je z mezinárodních flyballových pravidel. Kromě uvedených rozměrů není předepsán žádný závazný vzhled.

Setkat se můžete s několika kategoriemi boxů. Buď jde o tzv. ?belgický typ? s prohnutou přední deskou a dvěma či třemi otvory pro míček, nebo o ?americký typ? s rovnou přední deskou. Všechny tyto boxy se vyznačují tím, že z nich míček po nabití jednou polovinou vyčnívá ven a mechanika má velice krátký krok. Psi míček chytají okamžitě po odpálení. Dáte-li míček do rohu odpalovací desky, pes se při správném výcviku točí už při chytání míčku (tzv. plavecká otočka) a mnohem rychleji se vrací zpět. Většina špičkových družstev používá boxy dvou nebo tříotvorové. Počet otvorů však není pravidly nijak omezen.

"Belgický typ" s prohnutou přední deskou (tzv. boomerang) "Americký typ" se šikmou přední deskou

Mezi starší (dá se řici i zastaralé) typy boxů patří box katapultový, který odpaloval míček obloukem a většina psů si při jeho chytání musela trošku poodstoupit (čímž však ztráceli cenné vteřinky) a box "polského typu". Ten sice neodpaloval míček obloukem, ale míčky v něm byly uloženy zbytečně hluboko a box měl pouze jeden otvor uprostřed, což psům otočku u boxu nijak neusnadňovalo.

Každé družstvo si na závody vozí svůj vlastní box, stejně jako míčky. Nejčastěji se používají tenisáky, pro menší plemena mohou být použity tenisáky menších rozměrů, než s jakými se běžně setkáváme.
Prostor pro parkur
Minimální požadované rozměry pro dvě paralelní flyballové tratě jsou podle pravidel 9,15 m x 27,50 m, avšak doporučuje se 10 m x 30 m. U každé trati má mít prostor před startem/cílem délku minimálně 8,8 m.

Vzdálenost od startovní čáry k první překážce je 1,83 m, vzdálenosti mezi překážkami 3,05 m, vzdálenost boxu od poslední překážky je 4,57 m.

Flyballové dráhy na nákresu Flyballové dráhy v reálu

Nabíječ

Nepostradatelným členem družstva je nabíječ. Je to nepříliš oblíbená, avšak nesmírně důležitá funkce. Udělá-li nabíječ chybu a nestihne včas vložit míček do boxu, může to pro družstvo znamenat ztrátu celého běhu. Očekávají se od něho hbité ruce a silný hlas, kterým může psy v závodě povzbudit.

Nabíječ se v průběhu celého turnaje stará o box - jeho přinášení a upevnění na trať před během, odnesení po běhu, čistotu a správnou funkci.

Psi ho naprosto milují, protože on je ten kouzelník s míčky, a někteří jsou ochotni ho následovat, kamkoliv se hne.

Práce nabíječe není vůbec jednoduchá - na nabití boxu mívá někdy sotva dvě vteřiny...

EJS - elektronický rozhodovací systém (Electronic Judging System)

EJS je nesmírně důležité zařízení, které velmi ulehčuje práci flyballovým rozhodčím a zpřesňuje ji. V Holandsku a Belgii se běžně používá a i my se již můžeme pochlubit jedním takovým unikátem.
Před každým startem se na horním semaforu rozsvítí červená, žlutá, další žlutá a v okamžiku, kdy naskočí zelená, je automaticky spouštěno měření času. Je dobré, aby první pes v družstvu protínal startovní čáru v plné rychlosti pokud možno současně se zeleným signálem.
Povolen je jeden chybný start v každém běhu. Semafor rozsvítí bílou chybovou kontrolku v horní části dolního semaforu a pro jistotu i zapíská. Při druhém chybném startu už musí pes chybný start opravovat, tj. startovat znovu po všech ostatních psech z družstva. Na mezinárodních závodech tím prakticky připravuje družstvo o možnost uspět.

Toto elektronické zařízení současně kontroluje i střídání psů v družstvu (tedy zda pes nevběhl na dráhu předčasně), protože uhlídat je pouhým okem prostě není možné. Pokud dojde k předčasnému vyběhnutí dalšího psa, rozsvítí se světlo pro příslušné družstvo v dolní polovině semaforu. Chybující pes musí běh opravit.
EJS v zásadě není pro nácvik flyballu nezbytné, většina družstev cvičí bez něj a setkává se s ním pouze na turnajích.