Mým cílem je seznámit vás s jednou z forem péče o opuštěné kočky. Mým cílem není vybudování klasického krátkodobého útulku, jehož cílem je v první řadě umístění kočiček do nového domova. Chci naopak co nejvíce kočkám poskytnout domov trvalý.
Úvodem si vám však dovolím představit kočičí svět z trochu jiného úhlu pohledu.
Jak by se nám líbil takový svět naopak? Svět, kde by kočky rozhodovaly o nás lidech podle pravidel vytvořených námi, rádoby pány tvorstva?
To takhle jednoho krásného dne zvedne pan Kocour hlavu od misky plné
lahodných granulí a nevrle mňoukne směrem k paní Kočce: "Co říkáš, Míco, na ty naše lidi? Nějak se mi ten chlapík přestává líbit, už má pleš jak mlýnské kolo, hází do sebe jedno pivo za druhým, a ty jeho doutníky, kdo to má pořád čichat? Schody už pořádně nevyběhne, a funí jak lokomotiva. Pořád by jen spal. Nevím teda jak ty, ale já už ho mám docela dost! Včera jsem ho slyšel chrápat celou noc, to byl rachot, až mě to budilo z mých divokých kocouřích snů!"
Na to paní Kočka líně zvedne hlavu a zavrní: "Máš pravdu... a hlavně ta jeho, pořád se cpe a to už je jak dýně - za chvíli se sem všichni nevejdeme, a ten její parfém, teda nic pro můj jemný čumáček!"
Kocour se odhodlaně naježí: "Tak vidíš. Nikam to nevede, jsou nám už jen na obtíž. Bude to každý den horší, uvidíš. Nakonec budou chtít, abychom se o ně dokonce starali!" Kočka přikývne: "Jak říkáš, táto. Tak já hned ráno zavolám doktorovi, aby se zastavil, a skončíme to, ať je klid."
Poté se oba spokojeně uloží ke spánku a sladce usínají s pocitem jediného správného rozhodnutí...
Mimochodem, už jste se své kočky zeptali, zda je s vámi spokojená?
