Moje babička už dlouho chová kočky. Když jí utekl nebo spíš, když jí někdo ukradl krásného poloperského kocourka, pořídila si nového, který byl nalezen někde na ulici. Říkala, že byl prý hrozně ošklivý. Ovšem když jsme přijeli, byl nádherný, silný atd.

Jednoho dne odešel někdy kolem poledne a už se nevrátil. Sháněla jsem se po něm, až jsem uslyšela slabé mňoukání. Běžela jsem tam a on byl u branky a kulhal. Odnesla jsem ho do domu a položila na křeslo. Sestra mezitím zavolala na veterinu. Po dlouhém boji, kdy jsme se ho snažily dostat do přepravky, jsme to vzdaly a zavolaly mámu, tátu a dědu, kteří byli na výletě. Když se vrátili a viděli toho úplně vyčerpaného kocourka, jeli jsme k veterináři. Tam nám řekli, že má zlomenou nohu a že ho musí operovat. Po zdařilé operaci si může kocourek zase vesele skákat, ale jak si tu nohu zlomil, to nikdo nikdy nezjistil. Dosud je ale jasné, že Mourek se vrátil jen kvůli tomu, že měl rodinu, která ho má ráda.

Laura