Micka je tříletá mourovatá kočka. Jako všechny kočky i ona je velmi zvědavá, všude vleze, vše chce prozkoumat, nezapře v sobě lovce, a protože bydlíme v paneláku, její lov je velmi omezen. Může lovit pouze na balkoně a že je tam věcí k lovu! Motýli, mouchy, pavouci, mravenci a občas přiletí i nějaký ptáček. A ten se jí pravděpodobně stal osudným.

Jednoho dne Micka prostě nebyla, nikdo o ní nevěděl, hledali jsme ji všude, ale Micka nikde. Proběhli jsme několikrát celý panelák od zhora až dolů a Micka stále nebyla. Bydlíme v 1. patře, tak jsme nakonec usoudili, že pravděpodobně skočila /nebo spadla/ dolů za nějakou kořistí. Nezbývalo nám nic jiného, než ji jít hledat ven. Prohlédli jsme okolí domu, všechna křoví, ale Micku jsme nenašli. Volali jsme ji, ale nic.

Každou chvíli někdo z nás vyběhl ven, Micku hledal, volal, už jsme ji téměř oplakali. Tak to trvalo 2 dny. Manžel spal v obýváku při otevřeném okně, aby ji případně v noci slyšel mňoukat, já zase v ložnici při otevřeném okně. Třetí den v noci, spíše ráno, okolo 2. hodiny, jsem se probudila , šla na balkon a volala jsem Micko, Micinko - a hurá, uslyšela jsem mňoukání. Manžel se synem okamžitě vyběhli ven, vyzbrojeni baterkou a oblíbenou kočičí kapsičkou a šli pro Micku.

Micka ale byla příliš vystrašená a stále utíkala dál a dál do zahrad, které jsou za naším domem. Vůně kapsičky ji nakonec přilákala , ale stále byla v zahradě za plotem, manželovi nezbylo nic jiného než dojít do auta pro nůžky na plech a vystříhnout do plotu díru, kterou pak protáhl ruku a nešťastnou Micku vytáhl. Všichni jsme si oddychli a byli jsme rádi, že máme Micku opět doma.

Micka chvíli dala pokoj, ale viz foto, po zábradlí vesele cestuje dál, asi se jí její výlet líbil.