Čau všichni, jmenuji Golden Lady říkají mi Blondýna a jsem fenka tibetské dogy. Žiji s dvounožci v nějakém městě. Mám tu 3 kámošky a za plotem fůru dalších, ale ty k nám na zahradu často nechodí, jen k brance, tam je vždycky vyštěkáme, aby si nemysleli, že jsme nějaký hej nebo počkej, oni nás taky. A tak v poklidu plyne den za dnem.

Sem tam najdeme na zahradě něco zajímavého,třeba prkno, poleno, lopatu, stromek a to vesele rozkouskujeme anebo jen zkrátíme, zmenšíme. To byste nevěřili kolik hryzání a hrabání zabere úprava tújek. Pes přes ně nevidí co se děje v okolí, tak je musí zastřihnout, ideálně tak na výšku dvacet až třicet centimetrů, to se dá okusovat vleže. Že se dílo podařilo poznám tak, že z domku vyběhne (alespoň zpočátku vybíhal) dvounožec, haleká jako na lesy a snaží se chudáka psa chytit, ale stejně nechytí.

Na zahradě se dá ještě hrabat. Hlavně nový trávník, ten se dá taky jen tak vykusovat, to je prý dobré na žaludek. Páneček pak chodí se zbytky lopaty, vozí si hlínu a naše opravdu hezké jámy zasypává, ale my jsme holky tolerantní a tak si vyhrabeme jiné, větší.

Zatím největším výkonem naší party bylo rozplétání plotu. To máte tak, dvounožci někam odejdou a nás s sebou nevezmou. Chvíli jen štěkáte a když to nepomáhá skočíte na plot, pověsíte se zubem za plotové oko a škub, škub a je to. Krásná díra, kterou se protáhne i
páneček s kolečkem. Je škoda, že plotování už dělat nemůžeme, na starý plot nám natáhli jednu až dvě vrstvy plotu ocelového, ten než překoušeme, tak to chvíli trvá.

Když se nám nedaří najít nic na zahradě, vždycky něco objevíme v domku, kde bydlí dvounožci. Tam vám mají taky fůru zajímavých hraček, třeba polštářky, tužky a zapalovače, boty všeho druhu a ceny, mobilní telefony, ovladače na cokoliv? Základem úspěchu je nenápadně věc chytit do tlamy a zmizet. Já jsem třeba paničce sebrala utěrku a protože jí chtěly i další holky tak jsem jí rychle spolkla, nebyla teda nic moc, ale byla celá moje, alespoň dva dny. To víte i střeva potřebují utřít zevnitř. Nebo takový polštářek. Můžete na něj složit unavenou hlavu, můžete ho ožužlávat, tahat se o něj. Je škoda, že nevydrží moc dlouho. Po chvíli se z něj chumelí a to už nás až tak moc nebaví. Povlak se sice dá sežrat i se zipem, ale pak už nic, ještě štěstí, že je dvounožci doplňují. Mobil taky není k zahození, ale ten jsem ještě nepronesla, dávají ho teď na krbovou římsu a tam je moc vidět.

To je zatím vše co jsem vám chtěla napsat . Všichni se mějte, pozdravujte vaše zvířecí mazlíčky a někdy příště.