Je to asi tři roky zpátky. Pamatuju si, že byla neděle. Jako každý den jsem šla venčit Ronnyho v 19:00. (Buddyho jsme ještě neměli.) Jelikož pršelo, zůstala jsem stát u našeho paneláku a Ronny se šel vyčůrat. Byl takhle naučený. Čekala jsem, až se vrátí. Ale dlouho nešel, tak jsem se šla podívat, kde je. Hledala jsem ho všude, ale Ronny nikde.

Šla jsem domů a řekla to rodičům. Hledali jsme ho, pořád pršelo a jelikož byl listopad, byla už i tma a zima. Bohužel jsme ho nenašli. Byla to hrozná noc. Pomyšlení, že je Ronny někde tam venku sám... Nemohla jsem se dočkat, až ve škole skončí poslední hodina a já ho zase půjdu hledat.

Šla jsem domů a mamča mi řekla, že ho už hledat nemusím. Nechápala jsem, jelikož Ronny doma nebyl. Byl totiž na veterině, kam ho přivezla policie, protože ho srazilo auto. Utekl za nějakou hárající fenkou, a když se vracel domů, vběhl pod auto. Brácha ho na veterině viděl (musel říct, jestli je to on) a popisoval, jak vypadá. Jedním slovem: HRŮZA!

Večer jsme si pro něj měli jet. Byl po operaci. Nemohl chodit (měl prasklou plotýnku), jednu zadní nohu měl skoro rozdrcenou, jak na něm to auto zabrzdilo, měl spálený levý bok, asi na 3 místech byl sešívaný, měl naražená a zlomená žebra a měl zraněné i svoje "mužství". Naštěstí s páteří se mu nic nestalo. Každý den jsme museli chodit na veterinu, strhávali mu strupy (aby se mu to nezanítilo), ale Roník ani jednou nazakňučel. Jednou (asi na druhém převazu) jsem slyšela, jak doktorka říká našim, že mu moc velké šance nedává a ať se připravíme na nejhorší. Že je to fakt zlé.

Ale Ronny nás naštěstí překvapil a asi po měsíci by člověk nepoznal, že se mu stalo něco tak strašného - tedy kromě jizev, které jsou vidět do dneška.

Marcelka